Neviditelná ruka trhu a dělba práce: Jak Adam Smith položil základy ekonomie a ovlivnil svět na další staletí

Adam Smith rozhodně nepatří do kategorie zneuznaných autorů, jejichž kvality ukázal až čas. Ba naopak, už za svého života se těšil značné popularitě a kniha, nebo přesněji pět svazků věnovaných bohatství národů bylo záhy přeloženo do francouzštiny a němčiny. Dopad jeho myšlenek byl značný a během několika let ovlivnil životy milionů lidí. V čem byly jeho myšlenky tak nadčasové, že je stojí za to připomínat i dnes?

Národní blahobyt

Bohatství národů spatřilo světlo světa roku 1776. V té době už sice vycházely práce jiných učenců skotského osvícenství, nebo třeba francouzských fyziokratů, které kritizovaly merkantilismus, nicméně tento hospodářský směr měl neustále mnoho zastánců. O co v něm šlo?

Velmi zjednodušeně, mělo být zájmem státu vyvážet více zboží než dovážet a bránit odlivu drahých kovů ze země, neboť ty byly ukazatelem úspěšnosti hospodářské politiky. Pro podporu těchto kroků udílely státy různé výhradní koncese pro obchodování a vytvářely tak monopoly, které měly naplňování této politiky zajistit. 

Adam Smith byl jedním z řady učenců, který se vůči těmto praktikám vymezil a dle pozdější popularity se dá říci, že asi nejúspěšněji. Jednou z věcí, které mu vadily nejvíce, bylo právě tezaurování majetku, jinak řečeno tvorba národního pokladu, v podobě drahých kovů. Národní blahobyt na tom totiž podle něj vůbec nezávisel, stejně tak jako ho nemohl významně pozvednout žádný monopol.

Jako dokonalý příklad, ke kterému se Smith opakovaně vrací, lze uvést Španělsko s Portugalskem. Tyto dvě koloniální mocnosti, jimž patřily dlouhou dobu hlavní zlaté a stříbrné doly v Jižní Americe, byly v 18. století jedny z nejchudších v Evropě. Proč? Protože jejich národní hospodářství nedokázalo dostatečně uspokojovat místní poptávku, a to ani základními potřebami. Drahé kovy, které se zakazovaly vyvážet pod drakonickými tresty, zemi stejně opouštěly a výsadní postavení velkých chovatelů zvířat likvidovalo drobnější zemědělce. Obě země tak upadaly.

Snaha přísně kontrolovat a danit veškerý obchod nakonec vedla k tomu, že většina lidí zchudla. A jak Adam Smith poukazuje, bez zvyšování bohatství „běžných“ lidí se nezvětší ani bohatství státu.

Dělba práce

Některé koncepty, které se nám dnes zdají tak samozřejmé, že je v textech odbýváme pouze okrajovou zmínkou, byly v druhé polovině 18. století stále revoluční. Asi nejlepším příkladem je dělba práce.

Smith hned na začátku první knihy popisuje, jakým způsobem lze docílit maximální efektivity při výrobě takové prosté věci, jakou je špendlík. „Viděl jsem jednu takovou malou manufakturu, kde bylo zaměstnáno jen deset lidí, a kde proto někteří z nich vykonávali dva nebo tři samostatné úkony. Ale přesto, že byli velmi chudí, a proto nebyli nijak zvlášť vybaveni nutnými stroji, vyrobili všichni dohromady, když se přičinili, asi dvanáct liber špendlíků denně. Na jednu libru připadá více než čtyři tisíce špendlíků střední velikosti. A tak těch deset lidí dokázalo vyrobit za jediný den více než 48 000 špendlíků.“

Tato myšlenka nebyla jistě nikterak převratná, ale díky popularitě, kterou si kniha získala, si našla cestu k mnoha dalším filozofům a ekonomům.

Na uvedeném příkladu lze také dobře ilustrovat styl, jakým Adam Smith pracoval. Při svých cestách sbíral empirické poznatky a stejně tak ověřoval teze svých předchůdců, které dále třídil a spojoval do celistvého systému. Tím také určil na dlouhou dobu tón tzv. klasické ekonomie.

Vraťme se však ještě k dělbě práce, která jak sám Smith uznává, nenajde uplatnění všude. Například drobný zemědělec by se nemohl stát nikdy specialistou pouze na stříhání vlny, protože by se zbytek roku neuživil, a musí tak ovládat více řemesel, která vykonává v různý čas. Už sám Smith tedy uznal, že tento princip lze aplikovat nejlépe při průmyslové výrobě, kde se dá proces nejlépe rozfázovat.

Volná ruka trhu

Zcela stěžejní myšlenka, kterou se Smith proslavil a která si udržela význam dodnes, je teorie volné ruky trhu, nebo také „neviditelné ruky trhu“. Ta se táhne celou knihou, nicméně jen v jedné pasáži sám autor toto slovní spojení použije, a to vlastně ještě ne celé: „Ani mu zpravidla nejde o to, aby prospěl zájmu veřejnému, a nebývá si toho ani vědom, jak mu prospívá. Tím, že podporuje raději výrobu doma než výrobu cizí, sleduje jen své vlastní zabezpečení, a tím, že tuto výrobu řídí tak, aby její produkt měl co největší hodnotu, sleduje jen svůj vlastní zisk; jako v mnoha jiných případech, vede ho tu jakási neviditelná ruka, aby napomáhal k dosažení cíle, o který mu vůbec nejde.“

Tento koncept je veskrze geniální, v podstatě jde o to, že vlastní zájmy, regulované potřebami ostatních, jsou všeobecně prospěšnější než zásahy státu. Jenže i to má háček. V praxi se totiž často ukázalo, že stát zasáhnout musí, protože zemědělci, průmyslníci i dělníci ne vždy jednají v souladu se společenským zájmem. 

Typickým příkladem jsou pracovní podmínky. Bouřlivý rozvoj průmyslu v 19. století ukázal, že tlak na zisk a konkurenci dopadal nejvíce na ty nejchudší. Lidé, kteří dříve pracovali na venkově vlastním tempem, trávili najednou v továrnách i 16 hodin denně. Ačkoliv existovali osvícení podnikatelé s heslem „šťastný zaměstnanec je produktivní zaměstnanec“, mnohem častější bylo bezohledné vykořisťování – i proto, že přicházely stále nové zástupy lidí hledajících práci. Zejména v oblasti dětské práce tak stát nakonec přistoupil k regulacím, z nichž se postupně vyvinulo moderní pracovní právo.

Reflexe díla

Proč je vlastně Bohatství národů i po 250 letech od vydání tak často diskutovaným dílem? Čím si kniha vydobyla své jen těžko zpochybnitelné přední místo na slunci? Jednak to jsou již výše popsané myšlenky, které mají i dnes plnou platnost, jako že dělbou práce se zvyšuje produktivita, nebo že monopoly a hromadění drahých kovů ekonomice nijak neprospívají, a naopak ji poškozují.

Dalším důvodem, a tím zdaleka nejdůležitějším, byl jeho vliv na další autory, jako byli David Ricardo, John Stuart Mill, a další klasické ekonomy. Ti, společně s mnoha politiky konce 18. a první poloviny 19. století, mezi nimiž lze jmenovat například Thomase Jeffersona, ovlivnili především západní civilizaci takovým způsobem, že klíčem k pochopení těchto změn je i četba Bohatství národů.

Jakkoliv byla spousta myšlenek ze Smithova díla již překonána, jako třeba jeho teorie hodnoty, nebo teorie peněz, zůstává i dnes tato kniha významným příspěvkem. Dílo se sice setkalo s kritikou toho druhu, že se dokonce jedná o plagiát, protože Smith přebírá bez řádných citací ostatní autory, nicméně se mu jako prvnímu podařilo vytvořit ucelenou koncepci, která dokázala pojmout takřka veškeré ekonomické učení té doby. I proto ostatní téměř upadli v zapomnění, což si sice nezasloužili, ale historie umí být krutá.