Archeologové odkryli v egyptském Pelusiu zvláštní kruhový chrám, který mohl sloužit k rituálům uctívajícím vodu
Vzácný kruhový chrám s propracovaným vodním systémem ukazuje, jak zásadní roli hrála voda ve starověkém Egyptě.
Architektura chrámu kombinuje tradiční egyptské prvky s řeckými a římskými vlivy, což odráží kulturní propojení tehdejšího světa. (ilustrace: Egyptian Ministry of Tourism and Antiquities, CC BY-SA 4.0)
V severovýchodní části Sinajského poloostrova, kam zasahuje nejvýchodnější cíp delty Nilu, se mezi pobřežím a bažinami delty nacházelo starověké město Pelusium, známé též jako Per-Amun, Sena nebo třeba Pelousion. Už ve své době se nacházelo pár kilometrů od pobřeží. Bylo proslavené svým pivem a velmi kvalitním lnem.
Archeologové tam před pár lety objevili pozoruhodnou a perfektně kruhovou strukturu starou asi 2 200 let, která zřejmě představuje chrám zasvěcený místnímu božstvu jménem Pelusius. Stavba chrámu je protkaná kanály, které bývaly napojené přímo na Nil. Podle badatelů se zde odehrávaly rituály související s uctíváním vodya bahna, až do 6. století našeho letopočtu.
Chrám zasvěcený božstvu bahna
Pelusium má nápadně strategickou polohu. Faraoni ho využívali jako pevnost, která bránila Egypt proti útokům z oblasti dnešního Izraele, Libanonu a Sýrie. Římané provozovali v Pelusiu celní stanici. Archeologové tam v roce 2022 rovněž objevili chrám boha Dia, vystavěný z růžové žuly.
Na zmíněný chrám boha Pelusia vědci narazili poprvé v roce 2019. Vykopávky v jedné ze čtvrtí starověkého Pelusia odhalily kruhovou strukturu, kterou nejprve považovali za budovu městského senátu. Když se ale archeologům podařilo odkrýt celou stavbu, změnili svůj názor na její využití.
Představa podoby chrámu boha Pelusia v severní části Sinaje (ilustrace: Egyptian Ministry of Tourism and Antiquities, CC BY-SA 4.0)
Srdcem chrámu je velký kruhový bazén o průměru asi 35 metrů. Uprostřed se nacházel čtvercový podstavec, na kterém pravděpodobně stála monumentální socha boha Pelusia. Samotné jméno tohoto božstva vychází z řeckého slova pro „bahno“ či „kal“, což naznačuje úzké spojení s Nilem a jeho úrodnými nánosy.
Celý komplex byl obklopen systémem vodních kanálů a nádrží. Bazén byl navíc přímo napojen na jedno z ramen Nilu a archeologové v něm objevili vodu i nilské sedimenty. To silně naznačuje, že voda zde nehrála jen praktickou roli, ale byla klíčovým symbolickým prvkem rituálů – možná představovala životodárnou sílu řeky nebo její cyklické záplavy.
Podle analýzy vrstev půdy byl chrám postaven ve 2. století př. n. l. a používal se nepřetržitě až do 6. století n. l. To znamená, že sloužil věřícím po dobu téměř osmi set let – v období, kdy se Egypt postupně dostával pod vliv řecké a později římské kultury.
