Mláďata jurských pterodaktylů v německém Solnhofenu zahynula v bouři
Zranění na kostřičkách malých pterosaurů prozrazují, že je před 150 miliony let zahubila divoká bouře, která je srazila do laguny.
Z období jury známe celou řadu fosilií mohutných živočichů, kteří by i dnes budili velký respekt. Ve skutečnosti ale i tehdy žilo značné množství malých tvorů. Jejich pozůstatky jsou ale zranitelnější a během geologické historie snadněji mizí. Jen vzácně se stává, že se z druhohor uchovají fosilie drobných živočichů, natož ve větším počtu.
Jedním z nejslavnějších příkladů jsou solnhofenské vápence v Bavorsku, kde se v bývalých lagunách s velmi příznivými podmínkami pro fosilizaci zachovalo množství rozmanitých fosilií v báječném stavu, v čele s legendárními archeopteryxy. Jsou mezi nimi i stovky fosilií pterosaurů, s nimiž se pojí zajímavá záhada.
Záhada maličkých pterosaurů v Solnhofenu
Prakticky všechny fosilie pterosaurů ze Solnhofenu představují velmi mladé jedince, v podstatě čerstvě narozená mláďata. Starší jedinci pterosaurů tam jsou zastoupeni jen jednotlivými kostmi. Takové uspořádání fosilií přitom ale odporuje logice, podle které by se měly mít větší šanci fosilizovat a uchovat se až do dnešní doby pozůstatky větších jedinců.
Podle paleontologa Roberta Smythe z Leicesterské univerzity a jeho kolegů tuto záhadu objasňují dvě doposud nepopsané fosilie mláďat pterodaktylů (Pterodactylus antiquus). Badatelé je poněkud ironicky pokřtili jako Lucky a Lucky II (Štístko). Maličcí pterodaktylové, kteří mají rozpětí křídel kolem 20 cm, patří k vůbec nejmenším známým pterosaurům. Byli objeveni vcelku, přesně v takovém stavu, v jakém zahynuli. Podrobnosti vědci popisují ve vědeckém časopisu Current Biology.
Detailní studium těchto fosilií odhalilo, že obě mláďata utrpěla v době smrti prakticky totožné, neobvyklé zranění – zlomeninu pažní kosti na křídle. Charakter zlomenin ukazuje, že k nim došlo nejspíš prudkým poryvem větru. Malé pterodaktyly podle všeho zahubila divoká bouře, která je srazila do vln laguny, kde se utopili v rozbouřených vlnách, klesli na dno a rychle je pohřbilo zvířené jemné vápenaté bahno, díky čemuž dnes zkoumáme perfektní fosilie.
