České kroniky zmínkami o turnajích nehýřily a tak řečený Dalimil jimi doslova pohrdal jako cizáckým „západním“ zvykem a rozmařilostí, byť právě on vnesl slovo turnaj do češtiny jako první. Pokud se o těchto kláních zmínil, muselo jít o události význačné.

Kráčející lev

Pár veršů Dalimil věnoval Ojíři z Friedberga (+1253), třebaže si neodpustil mravoučné kázání. S nečekaným obdivem ale rýmoval o Janu z Michalovic, který „se chystal k cestě / od Rýna až do Paříže, / všechna klání k slávě Čechů / vyhrál tam a bez obtíže / vrátil se pod rodnou střechu.“ Kým byl tento muž z rozrodu Marvarticů, že jej Dalimil tak vyzdvihl? Víc prozrazuje staroněmecká báseň Rytířská jízda Jana z Michalovic, již sepsal básník Heinrich von Freiberg nejspíš na hrdinovu objednávku, aby mohla být přednášena i u dvora českého krále Václava II. Rytíř, který se ve Freibergově básni jmenuje Johan von Michelsberg, byl významný šlechtic, mimo jiné nejvyšší číšník Českého království.

Michalovicova výprava se konala mezi roky 1293 až 1297 a šlo o turnaj u pařížského dvora Filipa IV. Sličného, na němž se Jan z Michalovic objevil ve skvělém odění, se štítem, kde byl „na červené kunině“ vyřezán v bílém hermelínu kráčející lev, v helmě s přikrývadly a s klenotem ze supích per.

Hlasitě chválen

Před zraky krále Filipa vyhodil Michalovic ze sedla dva francouzské rytíře, Anschoranta z Belole a normandského šlechtice Grineta. Obě jména jsou bohužel neidentifikovatelná už kvůli deformované transkripci – sám Freiberg se ostatně v básni pojmenoval jako von Vriberc. „Jen krátce si odpočal / než se na něj vyřítil / Grinet, druhý bojovník / hrdina z Normandie, / jehož kavalírství / bylo ozdobou Francie. / Toho sbodl tak silně / vzácný cizinec z Čech, / že se mu u samé ruky / vlastní dřevec s třesknutím roztříštil. / Rytíř upadl, prach se rozvířil / z Francouzova pádu. / Čech byl hlasitě chválen / jako znamenitý rytíř.“ Tak zní další část básně o 320 verších v prozaickém překladu Marie Ryantové.

Turnaj představoval zábavu nikoliv nepodobnou největším moderním sportovním zápasům a Jan z Michalovic se do Čech vracel s drahým ořem i stovkou tourských livrů, což mu jako vítězi oboje věnoval francouzský král. Škoda, že nevíme, zda byla tato rytířská jízda spojena s diplomatickým poselstvím a měla hlubší smysl, či šlo jen o dobrodružství, což je klíčové slovo středověké artušovské rytířské epiky.

Britské námořní letectvo (FAA) počítalo ve 30. letech kvůli nedostatku letadlových lodí s nasazením stíhaček určených k ochraně loďstva také z katapultů křižníků a bitevních lodí. Nový palubní stíhací letoun Blackburn Roc byl proto vyvíjen tak, aby jej FAA mohlo nasadit nejen z palub nosičů, ale také z katapultů válečných lodí: pod křídly měl umístěny závěsné body na upevnění plováků.

K bojovému nasazení v plovákové konfiguraci však nikdy nedošlo, neboť Roc jako konstrukce zcela zklamal. Blackburn Roc náležel do typicky britské kategorie věžových stíhaček. 

První sériový letoun (hrající roli prototypu) v pozemní verzi vzlétl 23. prosince 1938. Roc kvůli nízkým výkonům zcela propadl a po krátké operační službě dosloužil při vlekání střeleckých terčů. Sériová výroba dala 136 zcela zbytečných letadel. Práce na vodním provedení Rocu začaly koncem roku 1939. V říjnu toho roku byly vybrány k modifikaci tři exempláře, jež obdržely dva celokovové plováky, původně zkonstruované pro víceúčelový torpédový bombardér Blackburn Shark.

První z upravených letounů havaroval již 3. prosince 1939. Plováky letoun příliš zatěžovaly a způsobovaly velkou směrovou nestabilitu. Další letoun byl v modifikované podobě (obdržel novou pomocnou kýlovou plochu pod zadní část trupu) zkoušen od dubna 1940. Jisté zlepšení se projevilo, ale stroj i nadále trpěl sníženou směrovou stabilitou a měl tendenci přecházet do vývrtky. 

Letiun navíc dosahoval pouze ubohých výkonů. Přestavbou nicméně prošlo ještě několik dalších strojů. Na jaře 1940, v čase bojů v Norsku, námořní letectvo doufalo v nasazení plovákových roců ze skandinávských fjordů proti Luftwaffe. Záměr zmařila špatná konstrukce i rychlá porážka Spojenců.

Jak by vypadalo přistání na Plutu? Alespoň částečnou odpověď na tuto otázku nabízí nová animace z dílny NASA. Animace je sestavená z více než 100 snímků pořízených planetární sondou New Horizons, během šesti měsíců jejího přiblížení a průletu kolem Pluta v červenci 2015. Původní černobílá data vědci dodatečně obarvili podle údajů multispektrálního kamerového systému RALPH, který byl součástí vědecké výbavy sondy New Horizons.

Specialista na historii Titanicu Senan Molony tvrdí, že našel důkazy o skutečné příčině potopení slavné lodě. Rozhodujícím faktorem podle něj nebyla srážka s ledovou krou, nýbrž požár ve skladišti uhlí. Ten podle Molonyho fatálně oslabil konstrukci lodě.

TIP: Katastrofa minutu po minutě: Potopení Titanicu v reálném času

Skutečnost, že v podpalubí Titanicu hořelo je poměrně dobře zdokumentovaná. Požár se měl odehrát v trojpodlažním skladu paliva za jednou z lodních kotelen už několik týdnů před osudovou plavbou. Podle Molonyho to dokazují tmavé šmouhy na pravé přední straně trupu, které jsou patrné na fotografiích z loděnice v Belfastu.

Požár, ledová kra a trestuhodná nedbalost

Teplota požáru měla dosáhnout okolo tisíce stupňů Celsia. Podle odborníků na metalurgii jde o hodnotu, při které se stává ocel křehčí až o 75 %. Pokud by nebyly ocelové pláty takto fatálně oslabené, náraz do ledové kry by nejspíš nevedl k potopení lodě.

TIP: Osudové rozhodnutí: Proč Titanic neměl nikdy vyplout

Oficiální vyšetřování havárie Titanicu označilo příčinu nehody za „vyšší moc“, tedy že za ni nemůže lidský faktor. Tak to však podle Molonyho nebylo – loď klesla ke dnu následkem souhry nejrůznějších faktorů, jimiž byly požár, ledová kra a trestuhodná nedbalost. O požáru se na palubě vědělo, ale všichni podcenili jeho význam. „Titanic nikdy neměl vyplout,“ prohlásil Molony.

Za začátek vytváření bajkalské propadliny a jejího zaplňování vodou považuje většina vědců konec paleocénu a raný neocén, celkový věk jezera je tak odhadován na 25 milionů let. Takhle krásu jezera všech jezer zachytil letos v březnu ruský fotograf Anton Petrus

Někteří lidé vnímají tak, že jim při tom splývají vjemy dvou anebo i více různých smyslů. Takový stav se nazývá synestézie a může mít mnoho podob. Mezi nejznámější patří vnímání písmen nebo čísel, které zároveň vyvolává vjem barev anebo vnímání hudby či zvuků, které vyvolá vjem barev.

Odborníci se donedávna domnívali, že synestézie je dost vzácný stav, který bývá vlastní výjimečným osobnostem, jako jsou různí géniové nebo umělci. Ostatní lidé mohou prožívat podobné stavy jen s pomocí některých psychedelických látek.

Nedávné experimenty ale ukázaly, že více než pětina pokusných osob je schopna vnímat ve své mysli zvuky, když pozorují vhodně uspořádané záblesky na obrazovce. Tato mírná forma synestézie je podle všeho mezi lidmi běžná.

TIP: Jak upoutat pozornost řidičů? Akčnějšími dopravními značkami!

Ve svém životě se často setkáváme se situacemi, v nichž se spojuje pohyb se zvukem. Synestézie tohoto typu proto může být užitečná.

Předmětem zájmu vědců z Univerzity Notre Dame se stala těsná dvojhvězdu FO Aquarii ze souhvězdí Vodnáře, která je od nás vzdálená asi 500 světlených let. Je to takzvaný kataklyzmický proměnný systém, který tvoří hvězda běžné velikosti a bílý trpaslík. Bílý trpaslík přitom hvězdě krade její hmotu.

Záhadný polar

Systémy jako FO Aquarii se nazývají polary. To jsou kataklyzmické proměnné dvojhvězdy s bílým trpaslíkem, jehož magnetické pole je natolik extrémní, že zasahuje do proudění hmoty z hvězdného partnera. Magnetické pole zabraňuje vzniku jinak obvyklého akrečního disku a hmota proudí na trpaslíka podél siločar magnetického pole. Dopadající materiál vyvolává záblesky v rentgenové i viditelné oblasti záření.

Tento systém po dobu tří měsíců pozoroval teleskop Kepler a pak se zase věnoval jiným objektům. Když se Kepler po čase vrátil k pozorování FO Aquarii, tak se ukázalo, že systém mnohem méně září.

TIP: Jako hvězdný diamant: Nejstudenější bílý trpaslík má diamantové srdce

Pro vědce je to záhada. Snad to souvisí s tím, že druhá hvězda přestala trpaslíkovi dodávat materiál, není ale jasné proč. V současné době se FO Aquarii opět zjasňuje, jde to ale pomalu. Badatelé nic podobného ještě neviděli a doufají, že se v budoucnu dozvědí víc.

Jako projímadlo doporučoval čemeřici již Hippokrates a během obležení Kirrha v 585 př. n. l.  byla tato rostlina údajně použita Řeky k otrávení vody. Obránci města byli následně tak oslabeni průjmem, že nebyli schopni bojovat. Nejspíše kvůli předávkování čemeřicí zemřel Alexandr Veliký.

Znalosti o použití čemeřice převzal také starověký Řím a do zapomnění neupadla ani ve středověku. Tehdy  se věřilo, že vykuřování čemeřicí pomáhá lidem posedlým duchy a též zbavovalo člověka melancholie - stačilo nosit u sebe kořen zabalený v kousku bílého plátna. Kořen rozdrcený na prášek byl zase prostředkem lidové magie. Kdo jej sypal před sebou, mohl se dostat zcela nepozorován, kam chtěl. Rozdrcený sušený kořen smíchaný s česnekem a sirným květem se zas používal jako "Faustovo kuřidlo". Když bylo kuřidlo nasypáno na žhavé dřevěné uhlí, a navíc byl úkon provázen pronášením tajných formulí, bylo možné si podmanit zlé duchy.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně aneb Požáry lesa a krajiny

Čemeřice mají v zemi krátký ztloustlý oddenek. Z oddenku vyrůstají buď olistěné stonky, na jejichž vrcholu je pupen, ze kterého příští rok vyrůstá květenství, nebo jednotlivé listy a květy. Květy jsou velké s nápadnými kališními lístky. Korunní lístky jsou přeměněné ve vakovité medníky. Květy jsou proterogynické, tedy nejprve dozrávají pestíky, které se ohýbají směrem nad medníky. Po opylení se vracejí do původní polohy ve středu květu a uvolňují místo postupně dozrávajícím prašníkům. U skloněných květů, pokud nebyly zatím blizny opyleny, může v tomto období docházet k samoopylení. Jinak je opylují včely a čmeláci.

Čemeřice východní (Helleborus orientalis)

Značně proměnlivý druh, který dal základ v zahradách pěstovaným okrasným čemeřicím, jež jsou také nazývány čemeřice zahradní (H. hybridus). Pěstované rostliny mají květy zelené, mléčné až tmavě purpurové, často skvrnité. Vzácně se pěstují také čemeřice plnokvěté.

Velikost: 40 cm
Doba květu: duben, květen podle nadmořské výšky
Květ: bílý, na Kavkaze purpurový nebo tečkovaný
Pěstování: snadné, polostín, živinami bohatá půda
Rozšíření: Balkán, severní Turecko, Kavkaz

Čemeřice tibetská (Helleborus thibetanus)

Od všech druhů čemeřic se liší tím, že v květu jsou pouze dva měchýřky. Jemná rostlina, která brzy na jaře raší a počátkem léta zatahuje.

Velikost: 30 cm
Doba květu: březen
Květ: růžový, vzácně bílý 
Pěstování: snadné ve stínu a humózní půdě
Rozšíření: střední Čína

Čemeřice měchýřkatá (Helleborus vesicariusú

Druh nápadný především velkými nafouknutými měchýřky, které chrání vyvíjející se semena před úpalem.

Velikost: 50 cm
Doba květu: březen–duben 
Květ: zvonkovitý, zelený s purpurovým lemem
Pěstování: u nás obtížně, vhodná do skalničkových skleníků
Rozšíření: hranice Turecka a Sýrie

Střípky o čemeřicích

Jednotlivé druhy čemeřic byly pěstovány ve středověkých klášterech, ze kterých zřejmě zplaňovaly do přírody. Z roku 1728 pochází záznam o zplanění čemeřic v okolí města Ulm v Německu. Proto původní areál některých druhů není zcela jasný.

Květy čemeřice černé (Helleborus niger) vykvétají během zimy. Rostlina byla lidově nazývána vánoční růže. Legenda vypráví, že vznikly ze slz dívek, které byli tak chudé, že nemohly nic věnovat Ježíškovi při jeho narození.

Čemeřice obsahují glykosid helleborin, hellebrin a helleborein, kyselinu akonitovou a alkaloidy protoanemonin a ranunculin. Otrava se projevuje podrážděním sliznic, pálením, sliněním a kolikovými bolestmi. Zpomaluje se puls, rozšiřují zorničky. Člověk má závratě a upadá do bezvědomí. Naštěstí se účinné látky jen obtížně vstřebávají. Srdeční glykosidy čemeřic se používaly jako kardiotonikum.

S dobrým vzděláním má člověk větší šanci získat dobrou práci, říká se. Ale neplatí to vždycky. Kdo je šikovný a odhodlaný, prosadí se i bez dlouhých studií. Tahle trojka by mohla vyprávět… 

Abraham Lincoln

Kdo to byl: americký prezident

Od dětství musel pomáhat na rodinné farmě, takže do školy chodil jen občas. Učení ho však bavilo. A šlo mu. Sám se naučil číst a psát, a když se mu dostala do ruky kniha, hned ji „zhltnul“. U rodiny si tím vysloužil pověst lenocha, který raději čte, než maká. Ale líný nebyl.

Už ve čtrnácti začal vydělávat. Pracoval jako dřevorubec, lodivod, lovec, voják i pošťák. A ve volném čase četl. Nejvíc ho bavily právní spisy a zákony. Brzy jim rozuměl tak dobře, že se na něj obraceli známí i cizí lidé, aby jim pomohl vyřešit nejrůznější spory. I bez studia práv složil advokátské zkoušky a stál se právníkem. A to už byl jen krůček od velké kariéry v politice…

Ne všechny nástrahy a výzvy, kterým musí čelit rover Curiosity na povrchu Marsu lze jednoduše vyčíst z telemetrických dat, vypočítat a nasimulovat v počítačích. Někdy je zapotřebí si na problém takříkajíc „sáhnout“. NASA k tomuto účelu používá dubléra Scarecrow – identické dvojče roveru Curiosity, zbavené počítačové jednotky a vědeckých přístrojů.

TIP: Rover Curiosity zvládl náročný terén a pořídil úchvatné 360° video

Na novém 360° videu z dílny JPL je vidět toto dvojče v akci. Rover má viditelně poškozená kola. Podle NASA jde o úmysl – jednak se tím lépe simulují aktuální schopnosti roveru Curiosity, který má své obutí v podobné kondici a zároveň jde o vývoj nového typu kol. Ten by měl sloužit příští generaci roverů v rámci mise Mars 2020.