Také v Brně se první příslušníci gestapa objevili už 15. března 1939. Šlo o 70–80 členů vídeňské řídící úřadovny pod velením kriminálního komisaře Ewalda Taudta společně se 30 gestapáky ze Stuttgartu. Jejich prvním provizorním sídlem se stala budova policejního ředitelství, kterou ale brzy shledali jako nedostačující. V dubnu 1939 se tedy gestapo usídlilo v budově zemské školní rady na Mozartově ulici 3.

Já tě chci zabít!

Tady působilo až do prosince následujícího roku, kdy se trvalým sídlem brněnské řídící úřadovny stala nově adaptovaná Právnická fakulta Masarykovy univerzity na Veveří 70. Vznikla v letech 1928–1932 a nacisté ji zabrali během svého zásahu proti českým vysokým školám. Vzhledem ke značné prostorové kapacitě a výhodné poloze nedaleko centra města zde gestapo sídlilo až do dubna 1945. Někdejší posluchárny pro studenty a pracovny profesorů se proměnily v kanceláře a vyšetřovny, kde probíhaly výslechy.

Předchozí část: Úřadovny gestapa v protektorátu (1): Obávanou „Pečkárnou“ prošel i Alois Eliáš

Jména obávaných vyšetřovatelů, jako například Emil Seitz, Anton Rotter nebo Willi Braun, se natrvalo zapsala do paměti těch, kteří museli martyriem výslechů projít.

Během poválečného soudního procesu se Seitzem například jeden z bývalých vězňů vypověděl, že gestapák jej během výslechu týral bitím „…obuškem přes záda a kříže, kopáním do nohou a kyčlí, boxováním do žeber, bitím obuškem v krajině srdeční tak, až jsem upadl do úplného bezvědomí a zhroutil jsem se na zem. Na zemi mě kopal do žeber takovým způsobem, až jsem bolestí nabyl znovu vědomí. Nařídil mně vstát a začal mě tlouct po obličeji rukou tak, až mně přerazil pravý horní řezák. Řemínkem u obušku mě tloukl přes obličej. Když jsem řekl, proč mě bije, že mě zabije, tak odpověděl: Ty kurvo, já tě CHCI zabít!“

Místo studentů vězni

Také v Brně nacisté využívali pro vězeňské účely několik objektů. Nejhorší pověst si však právem získala policejní věznice otevřená v lednu 1940 v objektu Kounicových studentských kolejí. Postaveny byly ve dvacátých letech a sloužily k ubytování studentů až do 17. listopadu 1939, kdy je gestapo během velké razie obsadilo. Jelikož se nacházely v místě vzdáleném jenom několik set metrů od právnické fakulty, rozhodli nacisté vybudovat zde velkou věznici, kterou do dubna 1945 prošlo na 35 000 lidí z celé Moravy, ale i jiných zemí.

Tak jako v pražské Pečkárně, i na právnické fakultě zasedaly během obou civilních výjimečných stavů v letech 1941–1942 stanné soudy, které odsoudily k smrti velké množství českých vlastenců. Brněnské rozsudky se vykonávaly přímo na dvoře Kounicových kolejí, kde se popravovalo zastřelením i oběšením.

Další velká vlna exekucí zde proběhla od ledna do dubna 1945. Tehdy docházelo k exekucím zejména zajatých partyzánů a jejich spolupracovníků z řad domácího obyvatelstva. Celkově v „Kouničkách“ skončilo na popravištích téměř 700 lidí. Šlo o muže i ženy, lidi všech možných profesí od univerzitních profesorů po dělníky. Nejmladší obětí se stal ani ne jedenáctiletý Miloš Prudil, jehož rodiče podporovali partyzány.

Nelidské podmínky věznění v Praze i Brně pak mnoho dalších lidí vedly k sebevraždám, někteří zemřeli během výslechů, jiné zkosily výstřely strážných, když se nedovoleně přiblížili k oknům v celách. Obě protektorátní řídící úřadovny gestapa a jejich vězeňská zařízení tedy přinesly utrpení desítkám tisíc lidí a mnoho vězňů zde přišlo o život. 

Radioteleskop ALMA pracující v Chile pořídil nové záběry odhalující jinak nepozorovatelné detaily našeho Slunce. Zachytil například tmavou centrální část sluneční skvrny, která v době pozorování svou velikostí téměř dvakrát předčila průměr planety Země.

Sluneční skvrny jsou přechodné útvary, které vznikají na Slunci v místech se silným magnetickým polem. Teplota hmoty ve skvrnách je nižší než v okolní atmosféře a to je důvod, proč jsou tyto oblasti relativně tmavší.

Astronomové využili schopnosti radioteleskopu k zobrazení chromosféry – vrstvy sluneční atmosféry ležící těsně nad fotosférou, která pro nás představuje viditelný povrch Slunce. Jelikož Slunce je více než miliardkrát jasnější než slabé objekty, které ALMA běžně sleduje, byly antény radioteleskopu speciálně navrženy tak, aby umožnily pozorovat Slunce v mimořádných detailech s pomocí radiové interferometrie a přitom nedošlo k jejich poškození intenzivním žárem v ohnisku paraboly.

Srovnání slunečního disku v ultrafialovém a milimetrovém záření:

Suši má pověst zdravého a nízkokalorického jídla. Původem japonská pochoutka si již zcela podmanila chuťové buňky Evropanů – v Británii například v popularitě vystřídalo suši tradiční sendviče. Pochoutka ze syrových ryb a kyselé rýže, zabalená do mořské řasy, je k mání v mnoha sítích rychlého občerstvení a nabízí je i největší supermarkety. Ročně Britové za suši utratí okolo 69 milionů liber (v přepočtu více než 2 miliardy korun).

Není suši jako suši

Výživoví odborníci se proto podívali, jak je to se „zdravostí“ suši ve skutečnosti. Britské suši se od toho japonského v mnohém liší – běžná britská porce je zhruba o 20 % větší než ta japonská. Větší problém je ale s množstvím omáčky – zatímco Japonci si vystačí s 15 mililitry, běžný Brit si jí podle šetření odborníků dopřeje až třikrát více! V absolutních číslech jde o 2,7 gramů soli. Doporučená spotřeba soli dle Světové zdravotnické organizace (WHO) je u rizikových pacientů (diabetici, hypertonici) 3 gramy soli za den. U zdravé populace je to 5 gramů denně. Jedna běžná porce suši tak dodá téměř kompletní doporučené množství soli na celý den.

Raději Big Mac

Ještě hůře vyšlo britské suši v kalorickém srovnání. Odborníci zjistili, že některé prodávané porce suši jsou kaloričtější než etalon všech nezdravých jídel – Big Mac od McDonald's. Zatímco nezdravý hamburger ukrývá 508 kcal, 15 gramů tuku a 4 gramy cukru, porce zdravého a nízkokalorického suši vašemu tělu dodá 579 kcal, 24 gramů tuku a 7,3 gramu cukru.

TIP: Tělo prolezlé červy: Číňana málem zabila láska k japonskému suši

Podle britské Food Standards Agency může suši obsahovat také množství parazitů a bakterií, včetně hlístic a červů schopných dlouhodobě přežívat v lidském těle.

Ráno 26. prosince 2004 nic nenasvědčovalo, že by se na Sumatře mělo odehrát cokoliv neobvyklého. Většina tamních rybářů vyrážela na moře a turisté, kteří přijeli strávit vánoční svátky do exotických krajů, se chystali prolenošit další den na pláži. V té době už se ovšem u 150 km vzdáleného ostrova Simeulue, v místě, kde se Indická tektonická deska zasouvá pod Barmskou, schylovalo k děsivému přírodnímu divadlu. 

Deset minut, které otřásly světem 

Poté Sumatru zasáhl náhlý šok: V 7:58 místního času se půda zachvěla jedním z nejsilnějších zemětřesení v dějinách (dosahovalo hodnot 9,1–9,3 podle Richterovy škály) a také tím zcela nejdelším – trvalo totiž téměř deset minut. Lidé se snažili utéct, zatímco se okolní domy nezadržitelně hroutily. Tím však tragický výjev nekončil: Následovala série ničivých vln tsunami a voda, před níž nebylo úniku, nelítostně zalila pobřeží severní Sumatry, Nikobarských a Andamanských ostrovů a později i Thajska, Šrí Lanky a Indie.

Při neštěstí, jež bezprostředně zasáhlo 14 zemí, přišlo o život odhadem 230 tisíc osob. K nejhůř postiženým patřily pochopitelně asijské státy, ale následky katastrofy pocítila i vzdálená Jihoafrická republika, kde vzedmuté moře zahubilo osm lidí. Zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004 každopádně vyvolalo i jinou vlnu – obrovskou vlnu celosvětové humanitární pomoci, kdy jednotlivé státy i běžní dárci poskytli zpustošeným oblastem podporu v hodnotě 14 miliard amerických dolarů (tedy asi 360 miliard korun). 

„Karel IV. ze všech králů, kteří kdy v Čechách panovali, jest nejoblíbenější," napsal ve svých Dějinách národa českého František Palacký. Bylo to před více než 150 lety, ale popularita druhého Lucemburka na českém trůně od té doby nepoklesla.

Jihokorejský Hwacheon má jen zhruba 27 tisíc obyvatel. Většina z nich jsou vojáci – město leží jen pár kilometrů od hranice se Severní Koreou se kterou je Jižní Korea ve válečném stavu. Každoročně do tohoto příhraničního městečka zavítá až milion návštěvníků, z toho desetitisíce turistů ze zahraničí. Jejich cílem je tradiční rybářský festival, který se zde koná od roku 2003.

Na háček i holou rukou

Ryby se zde chytají tzv. na dírkách – do ledem pokryté řeky rybáři navrtají otvory do nichž pak nahazují návnadu. V Hwacheonu tímto způsobem pokouší své rybářské štěstí až 14 tisíc lovců najednou. Loví se zde ve dne a v posledních letech i v noci. Oblíbenou atrakcí je i chytání holýma rukama.

Festval je skvělou příležitostí pro místní ekonomiku. Většina místních obyvatel se na festivalu přímo či nepřímo podílí. Domorodci fungují jako průvodci, nabízejí místním ubytování a stravu. Podle odhadů jihokorejských ekonomů přinesl loňský ročník místní ekonomice okolo 84 milionů amerických dolarů.

TIP: Mrazivá kouzla: Nejlepší ledové festivaly

Součástí festivalu je i výstava ledových soch v centru města. Pro letošní ročník si pořadatelé připravili přehlídku nejznámějších památek z celého světa. Festival v Hwacheonu se tím zařadil mezi čtyři největší ledové festivaly – další se konají v čínském Harbinu, japonském Sapporu a v kanadském Quebecu.

„Naši vojáci jsou školeni pro nejnáročnější podmínky, které moderní válčení může přinést. Pokud mají strach z trochy sněhu, jsou na špatném místě,“ okomentoval náročnost výcviku jeden z instruktorů.

Nový výzkum badatelů britské Univerzity v Lancasteru a nizozemské Univerzity v Leidenu ukazuje, že ve velmi mladém vesmíru byly galaxie obklopeny ohromnými oblaky zářícího kosmického plynu, z nichž se dostalo ven méně než 10 procent záření galaxie. Vědci jsou přesvědčeni, že před více než 10 miliardami let takhle vypadala i naše Mléčná dráha.

K výzkumu využili pozorování teleskopem Isaac Newton observatoře Roque de los Muchachos, která se nachází na ostrově La Palma, jednom z hlavních Kanárských ostrovů.

Ultrafialové fotony pradávných galaxií

Badatelé se soustředili na takzvané Lyman-alfa fotony z ultrafialové oblasti spektra, které původně pocházely z mladých oslnivě žhnoucích hvězd dávných galaxií.

TIP: Galaktický otesánek: Galaxie z raného vesmíru byla přistižena, jak se krmí plynem

Tyto fotony cestovaly napříč ohromnými vzdálenostmi v oblacích plynu kolem pradávných galaxií, tvořených především vodíkem. Pohybovaly se v nekonečné řadě vyzáření atomem vodíku a téměř okamžitých pohlcení dalším atomem vodíku. Jen malé části fotonů se nakonec podařilo dostat do volného vesmíru.

Když se navštěvníci japonského letiště Narita International Airport nebo hotelu ANA Crowne Plaza Narita v metropolitní oblasti Tokia v této době setkají s přívětivými plastovými roboty, neměli by bý překvapeni.

Společnost Panasonic tam tento měsíc testuje autonomní roboty HOSPI(R). Není to prý kvůli tomu, že by roboti potřebovali nějaké spropitné, ale Panasonic chce ověřit, jak tito roboti obstojí v různých rolích.

V hotelu Crowne Plaza budou nabízet balenou vodu hostům, a také je budou informovat o odjezdech autobusů v angličtině, japonštině a čínštině. Na letišti Narita je pak čeká sběr špinavého nádobí a jeho odvoz do kuchyně.

TIP: Když se ztratíte v útrobách velkého letiště, tak pomůže robot Spencer

Roboti HOSPI(R) byli původně vyvinuti v roce 2013 pro nemocnice, kde mají na starost doručování potřebných léků a další podobné rutinní činnosti. Podle Panasonicu v tuto chvíli pracují již ve čtyřech japonských nemocnicích.

Krásně červený řasovník Phyllopteryx dewysea vzhledem nezapře blízký příbuzenský vztah k mořským koníkům. Byl popsán teprve v roce 2015, jako třetí známý řasovník.

TIP: Nový druh extravagantních řasovníků objeven u Austrálie

Až doposud byli tito řasovníci známí jako jen jako muzeální exempláře. Nevěděli jsme toho o nich o mnoho více, než že obývají moře u pobřeží Západní Austrálie. V dubnu 2016, tedy před necelým rokem, se týmu vědců podařilo tato podivuhodná stvoření o délce přibližně čtvrt metru pozorovat, a také nafilmovat v přírodě.

Nebylo to snadné. Badatelé museli za vytouženými řasovníky vyslat dálkově ovládaného robota, který po nich pátral několik dní v hloubce přes 50 metrů.