Když svědí žábry, pomůže manta: Vědci odhalili pozoruhodnou hygienickou strategii žraloků

Každý zná ten nepříjemný pocit, když vás něco svědí v místě, kam si člověk nedosáhne. Podobné problémy se ale netýkají jen lidí, řeší je například i mořští predátoři. Vědci nedávno zdokumentovali pozoruhodné chování žraloků galapážských (Carcharhinus galapagensis), kteří si k odstraňování parazitů a úlevě od svědění vypomáhají nečekaným způsobem – třou se o těla mant obrovských (Mobula birostris).

Pozorování pocházejí ze tří potápěčských lokalit v souostroví Revillagigedo u západního pobřeží Mexika. Mezi prosincem 2024 a lednem 2026 zde výzkumníci opakovaně zaznamenali žraloky, kteří připlouvali k mantám a otírali si o jejich těla hlavu a oblast žaber.

Mírumilovné živé škrabky

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o agresivní interakci. Podrobnější analýza ale naznačuje něco jiného. Žraloci si totiž cíleně třeli především čenich a žaberní oblasti – místa, kde se často hromadí mořské vši a další paraziti.

Vědci zdokumentovali celkem osm podobných setkání, která nezávisle zaznamenaly dva výzkumné týmy. Podle autorů studií nejde o pokusy o útok, ale spíše o praktický hygienický úkon. Manty v tomto případě fungují jako živá škrabka.

„Žraloci vědí, že povrch manty je podobný smirkovému papíru, a je proto vhodný k odstraňování parazitů,“ vysvětluje mořský biolog Mauricio Hoyos z organizace Pelagios Kakunjá.

Důvod, proč jsou manty pro podobnou službu vhodné, se skrývá ve stavbě jejich kůže. Stejně jako žraloci mají i manty povrch těla pokrytý takzvanými dermálními dentikly – drobnými strukturami připomínajícími zoubky. Tyto útvary jsou tvrdé, ostré a vytvářejí drsný povrch. Právě proto může kontakt s kůží manty účinně pomáhat při odstraňování přisátých parazitů nebo i odumřelé tkáně. Mořská ekoložka Jane Vineskyová přirovnává takový povrch k přírodnímu exfoliačnímu nástroji.

Nejde navíc o první známý případ podobného chování. Žraloci galapážští byli již dříve pozorováni, jak si otírají hlavu a žábry o těla žraloků obrovských. Zdá se tedy, že využívání drsné kůže jiných velkých mořských živočichů představuje součást širšího repertoáru jejich hygienických strategií.

Když jsou čisticí stanice plné

V oceánu existuje běžnější způsob, jak se žraloci zbavují parazitů. Navštěvují „čisticí stanice“, kde drobné rybky pečlivě vyzobávají parazity z jejich kůže, tlamy nebo žaber. Tyto vztahy patří k nejznámějším příkladům spolupráce mezi různými druhy mořských organismů.

Čisticí stanice však mají omezenou kapacitu. Pokud je zájemců příliš mnoho, mohou vznikat „fronty“. Podle Hoyose by právě horší dostupnost těchto přírodních lázní mohla některé žraloky motivovat k hledání alternativních řešení. Manty by tak mohly představovat jakousi mobilní náhradu za obvyklé „čisticí stanice“.

Zajímavé je, že manty nereagovaly na všechny žraloky stejně. Mladé jedince většinou tolerovaly a na jejich doteky odpovídaly jen mírnými pohyby.

Jakmile se však přiblížili dospělí žraloci, situace se měnila. Manty začaly manévrovat, převracely se dozadu a snažily se uniknout. Taková reakce dává smysl – velký žralok představuje potenciální hrozbu a manta nemůže s jistotou vědět, zda se blíží pouze kvůli „škrábání“, nebo kvůli útoku. Přesto vědci nepozorovali žádné známky skutečné predace. Vše nasvědčuje tomu, že cílem žraloků byl pouze kontakt s drsným povrchem mantí kůže.

Největší záhadou zůstává, jak se žraloci tuto techniku naučili. Odpověď zatím vědci neznají. Podle jedné z hypotéz se mohli žraloci inspirovat od menších ryb, které si o těla žraloků často otírají místa napadená parazity. Jiní odborníci se přiklánějí spíše k náhodnému chování. Žralok mohl zaznamenat, že mu kontakt s kůží manty přináší úlevu, a své chování následně opakoval.

Podle mořského biologa Gregoryho Skomala by takové vysvětlení odpovídalo tomu, co o žralocích víme. Mnohé jejich každodenní strategie totiž vznikají metodou pokusu a omylu. Nově popsané využívání mant jako „živých škrabek“ tak opět ukazuje, že i zdánlivě jednoduché mořské druhy dokážou nacházet překvapivě vynalézavá řešení praktických problémů.