Archeologové našli důkazy dávného přepadení: Přesnou polohu římského tábora v Pyrenejích odhalily olověné střely

Archeologům se v severovýchodním Španělsku podařilo objevit pozůstatky římského vojenského tábora, jehož osud byl před více než dvěma tisíci lety dramaticky poznamenán útokem místních obyvatel.

Klíčem k objevu se staly olověné střely do praků, které podle vědců představují hmatatelný důkaz jednoho z posledních ozbrojených střetů mezi Římany a domorodým kmenem Ceretanů. Nález zároveň potvrzuje, že římské dobývání Pyrenejského poloostrova nebylo ani rychlé, ani pokojné, ale provázely jej dlouhé a krvavé konflikty.

Přepadení, o kterém psali už antičtí historikové

Na událost z roku 39 př. n. l. upozorňoval již římský historik Cassius Dio, který popsal povstání kmene Ceretanů proti římské nadvládě. Dosud se však předpokládalo, že se střety odehrály více na západě Pyrenejského poloostrova.

Nový archeologický výzkum tuto představu mění. Pozůstatky římského vojenského tábora byly objeveny v lokalitě Collet de Jovell v oblasti Cerdanya ve východních Pyrenejích na území dnešního Katalánska. Ve starověku šlo právě o území obývané Ceretany, kteří patřili k nejvytrvalejším odpůrcům římské expanze.

Co prozradily olověné střely

Nejdůležitějším objevem se staly olověné prakové střely, které římští vojáci používali místo běžných kamenů. Výroba střel z olova byla praktičtější – měly jednotný tvar a bylo jednodušší je odlít než sbírat vhodné kameny.

Dvě nalezené střely nesly vyraženou zkratku CND, která označuje římského místodržitele provincie Hispánie Gnaea Domitia Calvina. Právě tento nápis umožnil archeologům mimořádně přesně datovat událost do roku 39 př. n. l., kdy Calvinus provincii spravoval. Podle vědců střely pravděpodobně vypálili římští vojáci během obrany svého tábora poté, co je Ceretané přepadli.

Vedle olověných střel objevili archeologové také železné hřeby z vojenských sandálů známé jako clavi caligae, které byly typickým prvkem obuvi římských legionářů. Dalšími nálezy byly římské spony na oděv (fibuly) a několik mincí. Tyto předměty nejen potvrzují přítomnost římské armády, ale také podporují datování naleziště do závěru 1. století př. n. l.

Soubor nálezů tak poskytuje poměrně ucelený obraz fungování menšího vojenského tábora, který sloužil jako opěrný bod při vojenských operacích v horském terénu.

Dvě století odporu proti Římu

Římané vstoupili na Pyrenejský poloostrov v roce 218 př. n. l., kdy během druhé punské války zahájili tažení proti Kartágu. Z původně vojenské operace se postupně stalo rozsáhlé dobývání celé Hispánie.

Místní obyvatelé se však nové nadvládě nepodřídili bez odporu. Ceretané i další domorodé kmeny vedli proti Římu dlouhá povstání a ozbrojené střety, které se táhly téměř dvě století. Nově objevený tábor představuje další důkaz, že římská expanze byla mnohem složitější a násilnější než se někdy traduje.

Přestože Ceretané dokázali římský tábor přepadnout, jejich povstání nakonec neuspělo. Řím si oblast udržel a po potlačení vzpoury následovaly tvrdé represe vůči místnímu obyvatelstvu.

Ani římská armáda však nevyšla ze střetu bez následků. Podle historických pramenů nechal místodržitel Gnaeus Domitius Calvinus potrestat část svých vlastních vojáků, kteří během přepadení podlehli panice a z boje uprchli.

Nový objev představuje vzácný případ, kdy archeologické nálezy přímo potvrzují událost známou z antických písemných pramenů a zároveň výrazně zpřesňují její geografickou polohu. Olověné střely, vojenská výstroj i další předměty umožnily vědcům lokalizovat místo přepadení římského tábora s nebývalou přesností.

Výzkum zároveň připomíná, že ovládnutí Hispánie bylo výsledkem dlouhodobého a krvavého procesu, během něhož se místní kmeny opakovaně pokoušely zastavit postup jedné z nejmocnějších říší starověku.