Rána jako od berserka: Středověcí bojovníci své nepřátele doráželi hrozivými kropáči

V červenci 1361 (v době, kdy u nás vládl Karel IV.) se na ostrově Gotland v dnešním Švédsku odehrála bitva u Visby. Inteligentní, cynický a bezohledný král Valdemar IV. Dánský (👑1340-1375) se rozhodl vyplenit Visby, významné centrum Hanzy, které bohatlo díky kontrole obchodních cest mezi západní Evropou a Baltem. Asi dva tisíce Valdemarových vojáků se střetly s přibližně stejně početnou posádkou města. Navzdory přibližně vyrovnaným silám však střet skončil drtivou porážkou obránců – padlo jich kolem 1 800, zatímco dánští útočníci přišli asi o 300 mužů.

Bioantropolog Patrick Randolph-Quinney z Uppsalské univerzity ve Švédsku a jeho kolegové prostudovali kostry padlých z bitvy u Visby, kteří byli pohřbeni v nedalekém hromadném hrobě i se svou zbrojí. Odborníci totiž stále nemají jasno v tom, co se během bitvy skutečně odehrálo a jakým způsobem středověké boje probíhaly. Badatelé podrobně analyzovali zlomeniny kostí a využili také moderní technologii pro snímání pohybu, s jejíž pomocí rekonstruovali údery zbraněmi.

Profesionální zabijáci

Badatelé vytvořili model lidského těla z kravských kostí pokrytých silnou vrstvou balistické želatiny, navržené tak, aby napodobovala lidskou svalovou tkáň. Celek pak opatřili replikou středověké zbroje. Kolegu Raye Whitchera, odborníka na rekonstrukci středověkého boje, vybavili oblekem pro snímání pohybu, který zaznamenával jeho počínání z několika úhlů. Whitcher poté dostal do rukou celou řadu replik zbraní a pokyn, aby útočil jako berserk.

Tým zjistil, že kuše, sekera nebo kopí, jak se domnívali odborníci před 100 lety, nezpůsobily na kravských kostech poškození podobné těm, jaké archeologové pozorovali na kostrách z Visby. Především pokud šlo o rány čtvercové tvaru v lebkách, které musely být fatální. Vše nasvědčuje tomu, že útočníci používali pěchotní kropáče či morgenšterny – hrozivě vyhlížející zbraně v podobě dlouhé tyče s pevně nasazenou masivní dřevěnou hlavicí, do které byly zasazeny hřeby čtvercového průřezu.

Výzkum rovněž odhalil, že vojáci tehdy bojovali jako profesionálové v sehraných skupinách. Na protivníky útočilo několik bojovníků zároveň a systematicky je vyřazovali z boje. Někdo útočil zepředu, další dva zezadu a ze strany, a velkou sekerou protivníkovi podrazili nohy. Pak jim obvykle zasazovali poslední, smrtící úder kropáčem, který po sobě zanechával zmíněné čtyřhranné otvory v lebkách.

Výsledky stále probíhajícího projektu naznačují, že ve středověkých milicích nebojovali nevycvičení rolníci. S velkou pravděpodobností šlo o tvrdé válečníky s osvojenými pokročilými bojovými technikami.