Zapomenutá epizoda Pražského povstání: Československé Arado Ar 396 shazovalo místo bomb popagandistické letáky

Když Němci v březnu 1939 okupovali zbytky republiky, rozpustili i naše vojenské letectvo. Pro jeho příslušníky nastala těžká volba co dál. Někteří odešli do zahraničního odboje, další hledali uplatnění na zemi v civilní protektorátní sféře. 

Málo se ví, že část z nich mohla létat dál. Všechny letecké továrny přešly pod německou správu včetně pražské Avie. Název tohoto našeho výrobce letadel se po okupaci změnil na Avia AG für Flugzeugindustrie, Prag-Letnian. Od poloviny roku 1941 se hlavním zde produkovaným typem stalo Arado Ar 96, moderní celokovový cvičný letoun, vhodný pro přechod nových pilotů na opravdové stíhačky.

Testy pro Luftwaffe

Mnoho čs. letců ve firmě našlo uplatnění, někteří jako pomocní zalétávací piloti pro testování letadel vyrobených a opravených v protektorátních závodech pro Luftwaffe. Němci si o jejich spolehlivosti nedělali iluze, ale tímto způsobem se hlavně snažili odvrátil případné sabotáže českých dělníků.

Oprávněnost nedůvěry se potvrdila třeba 11. října 1944, kdy využil velkého amerického náletu a zmatku při vyhlašování poplachu na letišti Praha-Čakovice pilot Josef Kužela. Všiml si odstaveného Ar 96 B a spolu s mechanikem Jiřím Matičkou konali. Bleskově odstartovali a v přízemní výšce, aby na sebe neupoutali pozornost stíhačů, zamířili na východ. V houstnoucím šeru ale zavadili o špičky stromů v Hostýnských vrších a havarovali. Kužela zahynul, Matička utrpěl těžká zranění.

Němci okamžitě vydali zákaz letů pro všechny české zaměstnance, nouze je ale donutila ho v lednu 1945 odvolat. Tou dobou už začala třetí říše pociťovat citelný nedostatek strategických surovin, proto se objevila snaha nahradit u nebojových typů co nejvíce nedostatkového materiálu dřevem a plátnem. Tak vznikl i projekt Ar 396, vycházející právě z velmi rozšířeného Ar 96 B. Konstruktéři použili kov pouze na část trupu s kabinou, většinu konstrukce tvořilo dřevo, tvary se maximálně zjednodušily, aby se usnadnila hromadná výroba.

Úsporné arado disponovalo jedním 7,92mm kulometem MG 17. Mateřská firma Arado předala projekt do protektorátní Avie, která do osvobození vyrobila 12 těchto strojů.

Kraus a Janča na startu

Když vypuklo Pražské povstání, měli se všichni příslušníci vzdušných sil, kteří zůstali v protektorátu, urychleně dostavit na nejbližší letiště a pomáhat při jeho obsazení a případně také zachránit tamní techniku. Tuto výzvu vydal plukovník Josef Hanuš, štábní důstojník předválečného čs. letectva. Mnozí uposlechli. Kbely zůstávaly v rukou okupantů až do noci 8.–9. května, ale ti odtud nijak významně do bojů nezasahovali. Obsadit se ale podařilo letňanskou a čakovickou základnu. 

Na tovární startovací a přistávací ploše Avie v Čakovicích sloužili zalétávací piloti Antonín Kraus a František Janča, oba ve 30. letech ve službách čs. vojenských vzdušných sil. V Čakovicích nalezli a zabavili dvoumístné cvičné Arado Ar 396, ale neví se, zdali se 7,92mm kulometem MG 17, který se do typu běžně montoval. Jednalo se o stroj výrobního čísla 460042 s kódem RT+WL.

Kraus a Janča patrně nedohlédli na mechaniky, kteří štětcem od ruky narychlo přemalovali německé trámové kříže a svastiku čs. výsostnými znaky, ale amatérsky, modrým klínem směrem dolů, jako by nikdy v životě neviděli označení užívané za republiky.

Poprvé a naposledy

Na ploše panoval velký spěch a barva ještě ani nestačila zaschnout, když se arado 5. května 1945 těsně před 16.00 vzneslo do vzduchu. Znaky se tudíž mírně roztekly. Prakticky žádné zdroje nezmiňují, který z dvojice pilotoval a kdo měl na klíně balíky s letáky. Ty informovaly Pražany o povstání a vyzývaly k mobilizaci a odporu proti okupantům. Dochoval se ale deník Františka Janči, ve kterém má tuto akci uvedenou. To by naznačovalo, že pilotoval on, jde ale o spekulaci.

Arado přelétlo nad centrem Prahy a pokračovalo nad Smíchov, přitom osádka rozhodila propagandistické materiály a snažila se shora lépe určit rozmístění německých vojsk ve městě. Podle některých zdrojů se vzdušný průzkumník také stal cílem protiletadlové palby ze země. Pro Pražany dole na barikádách šlo o určitou morální vzpruhu, neboť se jednalo o první let stroje s československými výsostnými znaky po dlouhých létech okupace.

Za pár desítek minut se stroj vrátil do Čakovic a podruhé už neodstartoval. Proč během povstání nelétal dál, zůstává nejasné. Stejně tak tajemné jsou i jeho další osudy

Jedno Ar 396 několik let po válce vystavovalo znovuotevřené Národní technické muzeum a některé zdroje tvrdí, že šlo právě o onen povstalecký stroj. Jeho stopa se ale ztrácí počátkem 50. let. Mnohem déle, snad až do poloviny následujícího desetiletí, stálo další arado téhož typu na dvoře mladoboleslavské průmyslovky jako výuková pomůcka pro mechaniky. I ono ale nakonec skončilo na šrotišti.