Jste ranní ptáče, nebo noční sova? Nová studie ukazuje, že večerní chronotyp souvisí s horším metabolismem
Lidé, kteří si raději přispí a pracují převážně v noci, musejí podle nové studie více bojovat se svým metabolismem. Čelí většímu množství tělesného tuku a vyššímu riziku obezity.
Po celé generace platilo, že chodit brzy spát a brzy vstávat je receptem na zdravý život. Vědci ale už před časem zjistili, že to, zda je člověk „ranní ptáče“, které vstává časně a začíná den plný energie, nebo naopak „sova“, která ponocuje a vstává později, není jen otázkou životního stylu. Odráží přirozenou preferenci organismu pro načasování spánku a bdění během dne.
Nový výzkum, uveřejněný v odborném časopise Frontiers in Nutrition, ale naznačuje, že „sovy“ mohou za svou biologickou predispozici platit daň v podobě metabolických problémů. Čas, kdy jíme, totiž představuje důležitý signál pro vnitřní biologické hodiny a může výrazně ovlivňovat metabolismus.
Jak se stravují sovy?
Rozanne Krugerová z Masseyovy univerzity v Aucklandu na Novém Zélandu a její kolegové se v novém výzkumu zaměřili na to, zda chronotyp člověka souvisí se stravovacími návyky a celkovým metabolickým zdravím. Sledovali skupinu zdravých žen z Aucklandu (130 žen tichomořského původu a 157 žen evropského původu). Ukázalo se, že „sovy“ přijímaly méně energetickou stravu a jedly méně potravin bohatých na vitaminy a minerály než ženy „ranní ptáčata.“
Vyšší příjem kalorií ve večerních hodinách navíc souvisel s vyšším podílem tělesného tuku a větším rizikem obezity u „sov“. Většina „sov“ jedla ráno jen velmi málo a značnou část denního příjmu potravy přesouvala do pozdních večerních hodin. Tyto ženy zpravidla měly vyšší index tělesné hmotnosti (BMI) i vyšší procento tělesného tuku než „ranní ptáčata“.
Krevní testy navíc ukázaly, že „sovy“ měly vyšší hladiny inzulinu a triglyceridů, a naopak méně „ochranného“ HDL cholesterolu. Měly také více leptinu, hormonu souvisejícího s množstvím tělesného tuku, a méně ghrelinu, hormonu vyvolávajícího pocit hladu.
Výsledky ukazují, že přestože všechny ženy přijímaly podobné množství kalorií i základních živin, „sovy“ měly méně příznivé metabolické biomarkery, vyšší podíl tělesného tuku a horší zásobení důležitými mikroživinami.
