Kde se vzal lakros? Drsná hra se zrodila na indiánských prériích

23.06.2022 - Barbora Jelínková

Malý bratr války – tak zní doslovný překlad indiánského výrazu „bagattaway“, kterým původní obyvatelé oblasti Velkých jezer označovali hru s holemi opatřenými síťkou. Zmíněný výraz sice časem upadl v zapomnění, ale samotná hra nikoliv. A celý svět ji dnes zná jako lakros

<p>Čím dál populárnější lakros se vyvinul z indiánské hry s holemi, která domorodce připravovala na boj. <em>(foto: Wikimedia Commons, Smithsonian American Art Museum, CC0)</em></p>

Čím dál populárnější lakros se vyvinul z indiánské hry s holemi, která domorodce připravovala na boj. (foto: Wikimedia Commons, Smithsonian American Art Museum, CC0)


Reklama

Za lingvistickým nedorozuměním stáli francouzští misionáři, kterým indiánské sportovní náčiní připomínalo biskupskou berlu – „la crosse“. Cílem kolektivního sportu, který se ze severoamerických prérií postupně rozšířil do celého světa, je stejně jako v případě fotbalu či basketbalu dopravit míček do branky soupeře. 

Míček, hole, síťky

Klíčový prvek, jímž se hra odlišuje, představuje právě hůl zakončená síťkou na chytání míčku. Manipulaci s lakrosovým balonkem o velikosti tenisáku lze tudíž vzdáleně přirovnat k práci s česáčkem na ovoce – s tím rozdílem, že v zápalu sportovního boje se vše odehrává mnohonásobným tempem a při zacházení s míčkem nejde ani tak o jemnost, jako spíš o rychlost a postřeh. Hráči si ho přihrávají a chytají do napřažených sítěk, zatímco soupeři se jej v „mezičase“, kdy letí z jedné hole do druhé, pokoušejí polapit a získat pro sebe. 

Hole zároveň slouží k bránění a hráči si mohou míček navzájem tzv. vysekávat, přičemž míra „násilí“ a tělesných kontaktů se liší na základě konkrétního typu hry (viz Není lakros jako lakros). Zatímco tzv. interkros je zcela bezkontaktní, halový box lakros tvoří opačný extrém a připouští zásahy „tělo na tělo“, podobně jako lední hokej.

Uhlí a jelení šlachy

Kořeny lakrosu zřejmě spadají do počátků 12. století a jeho původní podoba byla patrně výrazně drsnější než dnes. Nešlo totiž primárně o sportovní klání, ale spíš o zábavnou formu přípravy na boj mezi válčícími kmeny. Zpočátku indiáni vyráběli míčky pravděpodobně ze dřeva, později ho nahradila jelení kůže vycpaná kožešinou. Stejně tak se vyvíjely hole a jako materiál pro síťky se nakonec nejlépe uplatnily jelení šlachy.

Pro indiány měl lakros vskutku specifický, ne-li přímo náboženský význam: Věřili, že je hra darem od Stvořitele, a kolem jejího vzniku se vyprávěly hotové legendy. Před zápasem měli navíc účastníci, jakož i jejich příbuzní či fanoušci z řad „obyčejného lidu“ ve zvyku strávit celou noc rituálními zpěvy, tancem a vyzýváním příslušných božstev s prosbou o podporu. Na tváře a polonahá těla si uhlím malovali obrazce s obdobným účelem – zastrašit protivníka a probudit v sobě sílu. A skutečně ji potřebovali: Utkání totiž trvala i několik dní a do jejich průběhu mohly postupně zasáhnout stovky, ne-li tisíce lidí. Neexistovalo žádné speciálně vymezené hřiště: Coby hrací plocha sloužila veškerá volná prostranství mezi osadami a branku tvořily předem zvolené přírodní objekty jako stromy či skály, vzdálené od sebe často i několik kilometrů. 

Půvabné ke sledování

Do Evropy se zmínka o netradičním kolektivním sportu dostala poprvé v roce 1636, díky Francouzům působícím v dnešním Quebecu. Jezuitský misionář Jean de Brébeuf zřejmě jako jeden z prvních obyvatel starého kontinentu sledoval lakrosové klání v podání kmene Huronů a nezvyklé sportovní náčiní jej zaujalo natolik, že se o něm ve svých zápiscích zmínil jako o „berlích“. Právě odsud tak zřejmě pochází dnes již zavedený termín „lakros“.

Trvalo však ještě zhruba dvě století, než se původně domorodá zábava proměnila v regulérní sportovní klání. Dnešní lakros vděčí za svou fenomenální popularitu pionýrům z Kanady, kde se již v roce 1859 stal národním sportem – mimochodem patnáct let před oficiálním „vynálezem“ ledního hokeje, který jej později v oblibě předčil (přinejmenším během zimního období). Z původní verze lakrosu se postupně vyvinulo hned několik variant s mírně odlišnými pravidly, ovšem základní regule roku 1867 sepsal a sjednotil montrealský zubař William George Beers, považovaný dnes za „otce moderního lakrosu“.

Netrvalo dlouho, a o sportu s holemi a míčky se doslechli i na druhé straně Atlantiku. Zaujal dokonce královnu Viktorii, která si po zhlédnutí exhibičního zápasu zapsala do deníku: „Jde o vskutku půvabnou hru ke sledování.“ Názor respektované panovnice dost možná přispěl k tomu, že se lakros krátce nato otevřel i něžnému pohlaví. Ženy provozující sport tehdy sice představovaly vzácný úkaz, přesto již v roce 1880 vznikl první ženský lakrosový klub – tentokrát ovšem nikoliv v Kanadě, nýbrž ve Skotsku.

Olympijské přísliby

O rapidně narůstající oblibě lakrosu svědčí jeho mimořádně brzké zařazení mezi olympijské sporty. Poprvé se v něm soutěžilo roku 1904 v americkém St. Louis, tedy hned na třetích obnovených letních hrách v historii. Bylo to dokonce ještě před prvním světovým mistrovstvím v lakrosu, jež se konalo až v roce 1967 v Torontu.

TIP: Od tvrdých chlapů po slečinky: Historie nejoblíbenějšího sportu na světě

Nicméně dnes již lakros pod pěti kruhy nefiguruje: Po své premiéře zažil jen jeden regulérní olympijský turnaj hned na příštích hrách v Londýně. V obou případech se ho však zúčastnili zástupci pouze tří států – Kanady, USA a Spojeného království – takže následně z prestižní společnosti vypadl. Organizace World Lacrosse, sdružující zástupce lakrosových hráčů z více než stovky zemí, nicméně oznámila, že po zdlouhavých vyjednáváních přislíbil Mezinárodní olympijský výbor zařadit lakros mezi sporty, jež budou k vidění na losangeleských hrách v roce 2028.

Není lakros jako lakros

Kromě tzv. field lakrosu, který je na světě nejrozšířenější a dělí se na čistě mužský a ženský, existují ještě tři další mezinárodně uznávané modifikace, jejichž pravidla a příslušné vybavení se v různé míře liší:

Box lakros 

Je určený převážně pro muže, zrodil se v Kanadě 30. let a nezapře podobu s hokejem. Týmy zahrnují pouze šest hráčů včetně brankáře, pravidla umožňují tělesný kontakt, soupeři se mohou vzájemně střetávat holemi nebo krosčekovat. Hrací doba zahrnuje čtyři 15minutové úseky čistého času. Pro atraktivnější průběh zápasu pak platí, že strana, jež se zmocnila míčku, musí do 30 sekund vystřelit na bránu, jinak dostane penalizaci za zdržování. V zemi javorového listu dnes box lakros představuje oficiální národní letní sport a těší se mimořádné oblibě. 

Interkros 

Vznikl v 80. letech jako nejmladší varianta lakrosu. Verze pro smíšená družstva mužů a žen je bezkontaktní, proto pravidla nevyžadují chrániče. Hraje se třikrát 15 minut ve čtyřech hráčích v poli a jednom brankáři. Míček je měkčí, a košíčky na konci holí jsou proto plastové.

Sixes

Jde o nejmladší, tzv. šestkovou variantu lakrosu, která tvoří jakýsi průsečík ostatních modifikací hry. Zápas se dělí na osmiminutové čtvrtiny, po skórování rozehrávají brankáři a pro utkání hraje důležitou roli vysoké tempo, které rozhodčí přerušují jen minimálně. Klání jsou proto atraktivnější, dynamičtější i přehlednější, a není tedy divu, že by se popsaná forma lakrosu měla v roce 2028 objevit na letních olympijských hrách v Los Angeles.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V aréně římského Kolosea bojovali vedle exotických zvířat také jezevčíci. (foto: Unsplash, Katie BernotskyCC0)

Věda

Nový bombardér B-21 Raider je vybaven mimo jiné technologií stealth, která umožňuje unikat pozornosti radarů. (foto: Air Force, CC0)

Zajímavosti

Portrét Pabla Picassa z roku 1908. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Obří satelit BlueWalker 3 funguje na oběžné dráze od letošního září. Kvůli své vysoké odrazivosti se stal jedním z nejjasnějších objektů na noční obloze. (foto: Leaf SpaceCC0)

Vesmír
Příroda

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907