Marie Amélie Brazilská: Smrt příliš mladé krásky

Prosincová Paříž. Rok 1831. Do sychravého zimního počasí přichází na svět brazilská princezna Marie Amélie. Proč zde? Její rodiče, první brazilský císař Pedro I. a jeho manželka Amélie de Beauharnais, byli totiž z Brazílie vyhnáni. Stalo se tak poté, co byl Améliin otec donucen k abdikaci. Překrásná princeznička tak nikdy nespatřila zemi, kterou nesla ve svém vlastním jménu. 

Láska, vášeň a smrt

Už při prvním setkání rakouského arcivévody Maxmiliána I. (1832–1867) a Marie Amélie vzplála mezi mladými lidmi silná a vášnivá láska. Cit, který se v královských kruzích 19. století často nevídal: oproštěný od dohodnutých sňatků a povinných formalit. Byla to princeznina krása, co mladého rakouského arcivévodu oslnilo? Nebo snad její vzdělanost a oduševnělost? Mimořádně inteligentní Maxmilián podlehl všem princezniným přednostem najednou! Rozhodnutí milenců bylo záhy zpečetěno zasnoubením.

Avšak osud si pro mladou princeznu připravil jiné zkoušky. Čekaly ji měsíce plné bolesti, utrpení a strachu. Její zdraví podlomila zákeřná spála. „Říkají, že na Madeiře horečky mizí jako zázrakem!“ těšila se marně na své uzdravení Marie Amélie, když se svou matkou spěchala na portugalský ostrov. Na něm ji však čekala pouze smrt. Spála se rozvinula v tuberkulózu. Pár dní před svou smrtí řekla: „Cítím, jak má síla mizí den po dni. Blížíme se k začátku konce.“ A měla pravdu. Když umírala, uklidňovala svou truchlící matku: „Neplač. Ať se děje vůle Boží.“ Takto odevzdaně přijala svou smrt. Zanechala po sobě zarmoucenou matku a zdrceného Maxmiliána. Ještě několik dalších let hledal způsob, jak se smířit se smrtí své milované.