New Horizons je vzhůru a připravuje na výlet za hranice známého světa

11.06.2018 - Martin Reichman

Před třemi lety navštívila sonda New Horizons trpasličí planetu Pluto, nyní se ale již připravuje na svůj příští cíl – planetku Ultima Thule nacházející se v Kuiperově pásu

<p>Vizualizace planetky Ultima Thule. Vědci předpokládají, že by mohla být složeninou dvou těles. Je ale také možné, že se jedná o binární systém.</p>

Vizualizace planetky Ultima Thule. Vědci předpokládají, že by mohla být složeninou dvou těles. Je ale také možné, že se jedná o binární systém.


Reklama

Minulý týden probral vědecký tým sondu New Horizons ze stavu hibernace, ve kterém se nacházela od loňských Vánoc. Oficiálně tak začíná její příprava na setkání s příštím cílem - planetku Ultima Thule (2014 MU69) nacházející se v Kuiperově pásu. Půjde o výjimečnou událost, takto vzdálený objekt ještě žádná pozemská sonda nezkoumala.

Za hranice známého světa

Snímkování cíle a sběr vědeckých dat se naplno rozběhne od 16. srpna, k maximálnímu přiblížení pak dojde 1. ledna 2019, kdy se New Horizons přiblíží povrchu planetky na vzdálenost okolo 3 500 kilometrů.

Kromě samotného snímání Ultima Thule a jeho okolí budou vědci zjišťovat, zda se v okolí objektu nenachází nějaké menší objekty, které by mohly představovat nebezpečí pro sondu – jde třeba o malé měsíčky nebo o prstence úlomků. V případě objevení těchto překážek mají řídící týmy k dispozici hned čtyři možnosti k provedení korekčních zážehů. Korekce trajektorie by ale znamenala průlet ve větší vzdálenosti a méně přesná vědecká data.

Sběr dat a snímkování má probíhat podobně, jako v případě návštěvy Pluta. Během maximálního přiblížení 1. ledna nebude sonda bezprostředně odesílat žádná data. Vše si uloží do vnitřní paměti a nejdůležitější údaje začne odesílat následující den. Kompletní balík shromážděných dat by pak měl k Zemi začít putovat od 9. ledna a jeho sběr bude trvat až do druhé poloviny roku 2019.

  • Zdroj textu:

    NASASpaceFlight.com

  • Zdroj fotografií: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907