Noční obloha v květnu: Souhvězdí Žirafy umí překvapit!

30.04.2020 - Jan Píšala

<p>Po Kemblově kaskádě můžete cestovat třeba s triedrem v ruce. Její hvězdy se na fotografii rozprostírají od pravého horního rohu směrem k levému dolnímu, kde je mimo jiné vidět otevřená hvězdokupa <strong>NGC 1502</strong>.</p>

Po Kemblově kaskádě můžete cestovat třeba s triedrem v ruce. Její hvězdy se na fotografii rozprostírají od pravého horního rohu směrem k levému dolnímu, kde je mimo jiné vidět otevřená hvězdokupa NGC 1502.


Reklama

Původně měl tento článek začínat radostným zvoláním: „Pozor, letí kometa!“ Po dlouhé době se totiž na hvězdném nebi objevila vlasatice, do níž astronomická obec vkládala nemalé naděje. Těleso s označením C/2019 Y4 Atlas, objevené 28. prosince 2019 (viz Dvojčata na Havaji), totiž od letošního února nečekaně rychle zjasňovalo a v průběhu března se stalo dostupným i pro malé dalekohledy.

Pohasínající naděje

Podle optimistických prognóz mělo zjasňování pokračovat, takže od května už bychom kometu bez problémů spatřili i pouhýma očima. Největší nadšenci pak doufali, že se jasností minimálně vyrovná například slavné C/1996 B2 Hyakutake z roku 1996.

Jenže vše dopadlo jinak: Křehké jádro vlasatice Atlas se začalo na počátku dubna rozpadat, čímž vzaly veškeré nadějné scénáře za své. Růst jasnosti se zastavil na hranici viditelnosti očima pod velmi tmavou oblohou a na sklonku dubna už byla kometa vidět pouze ve větších binokulárech jako nevýrazný rozostřený bod.

Jádro žije

Část jádra však přece jen přežila a dál putuje Sluneční soustavou. Ostatně v kruhové mapě najdete cestu komety květnovou večerní oblohou, tedy souhvězdími Žirafy a Persea, včetně příslušných dat. Stále tak můžete zvolat „Pozor, letí kometa!“ – jen zkrátka není tak výrazná, jak se původně předpokládalo… 

TIP: Kometa ATLAS se rozpadla. Užijeme si místo ní „prehistorickou“ kometu SWAN?

Dodejme, že jde o vlasatici dlouhoperiodickou, která se kolem Slunce pohybuje po velmi protáhlé eliptické dráze s dobou oběhu okolo šesti tisíc let. K Zemi se nejvíc přiblíží 23. května a přísluním projde o osm dnů později. Mimochodem, její trajektorie se značně podobá slavné Velké kometě z roku 1844, dnes označované C/1844 Y1. Dost možná se tak jedná o pouhý fragment tělesa, jež ohromujícím způsobem ozdobilo nebe ve 40. letech 19. století. 

Řetízek v Žirafě

Říkáte si teď, že byste se při hledání vlasatice Atlas na večerní obloze mohli poohlédnout po dalších zajímavých nebeských objektech v její blízkosti? Bohužel, kometa se v první polovině května pohybuje napříč souhvězdím Žirafy, které je mimořádně chudé na jasné hvězdy i na nápadnější cíle vzdáleného vesmíru. 

Ale nevzdávejte se! Zkuste třeba vyhledat tzv. Kemblovu kaskádu. Bude to vyžadovat temnější oblohu a dalekohled s malým zvětšením a velkým zorným polem, například triedr. Jinak se do něj kaskáda nevejde: Jde totiž o řetízek asi 20 stálic dlouhý bezmála 2,5°, směřující od severozápadu na jihovýchod. Při pátrání po něm zkuste dalekohledem pozvolna projíždět skrz souhvězdí Žirafy ze strany na stranu. Pomůže vám stálice páté velikosti HR 1 204 přibližně ve středu uskupení, viditelná i bez přístroje. Zbytek hvězd dosahuje jasnosti v rozmezí 7–8 mag.

Dobře ukrytý asterismus

Kemblova kaskáda pozorovatelům hvězdné oblohy dlouho unikala, nejspíš právě kvůli již zmíněné fádnosti souhvězdí Žirafy, které zkrátka nepoutalo dostatečnou pozornost. O docela nápadném řetízku stálic se tak astronomové dozvěděli teprve v roce 1980 ze stránek známého amerického časopisu Sky and Telescope. Autorem textu a současně otcem pojmenování kaskády se stal redaktor Walter Scott Houston, jenž ji ovšem sám neobjevil. Na uskupení jej pouze, k jeho nemalému překvapení, upozornil amatérský astronom a františkánský kněz v jedné osobě Lucian Kemble

Kemblova kaskáda představuje tzv. asterismus, tedy nějakým způsobem nápadné seskupení hvězd, jež ovšem nepatří mezi 88 oficiálních souhvězdí deklarovaných Mezinárodní astronomickou unií. K nejznámějším asterismům řadíme Velký vůz či Velký letní trojúhelník tvořený hvězdami Deneb, Vega a Altair. Stálice Kemblovy kaskády spolu navíc nijak fyzicky nesouvisejí a pouze náhodou se na naši oblohu promítají ve velmi pohledné řadě.

Cesta za odměnou

Lucian Kemble však objevil i další dva o něco méně nápadné asterismy: Tzv. Kemble 2 v souhvězdí Draka poblíž hvězdy Chí Draconis připomíná zmenšenou verzi souhvězdí Kasiopeji a Kemblův drak v Žirafě nedaleko Gama Camelopardalis pro změnu svým tvarem evokuje papírového draka s ocasem. Posledním výrazným, přestože nepřímým otiskem kněze na nebi se stala planetka 78 431 Kemble, odhalená v roce 2002 na Palomar Observatory v Kalifornii a pojmenovaná na jeho počest.

TIP: Jak fotit vesmír: Začínáme s fotografováním hvězdného nebe

Kemblovu kaskádu navíc můžete skvěle využít jako „cestičku“, po níž doputujete k dalšímu zajímavému objektu ze souhvězdí Žirafy: U jejího jihovýchodního okraje leží kompaktní otevřená hvězdokupa NGC 1502 trojúhelníkovitého tvaru. Vznikla před pouhými 10 miliony let a dělí ji od nás asi tři tisíce světelných roků. Jelikož ovšem představuje objekt sedmé hvězdné velikosti s úhlovým průměrem 8′, vyžádá si rovněž alespoň menší dalekohled. Objektiv o průměru 10 cm pak hvězdokupu rozloží na pěknou řádku samostatných stálic a ve velkých přístrojích napočítáte až 20 hvězd s jasností 7–12 mag. Jak působivá odměna za zdolání Kemblovy kaskády! 

Dvojčata na Havaji

Ještě před několika dekádami by bylo nasnadě se domnívat, že kometu nesoucí označení C/2019 Y4 Atlas objevil nejspíš nějaký pan Atlas či paní Atlasová… Jenže doba se změnila a většinu vlasatic dnes neodhalí pozorovatelé hledící do dalekohledů, nýbrž dalekohledy samotné – přesněji řečeno robotické, automaticky pročesávající noc co noc oblohu v rámci nejrůznějších přehlídek, které se nemusejí zaměřovat jen na komety, nýbrž také na vyhledávání planetek, exoplanet, proměnných hvězd atd. A právě projekt ATLAS, tedy Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System, zmíněnou vlasatici 28. prosince 2019 identifikoval, a to ve vzdálenosti přibližně 3 AU při jasnosti 19,6 mag.

ATLAS představuje robotickou přehlídku oblohy, zaměřenou na odhalování menších blízkozemních planetek – zejména těch, jež by nás mohly nějak ohrozit, a ideálně s předstihem alespoň několika týdnů. Jádro projektu tvoří dva dalekohledy s primárními zrcadly o průměru 50 cm, nacházející se na havajských sopečných vrcholech Haleakala a Mauna Loa, jež dělí vzdušnou čárou zhruba 160 km. Při pravidelných prohlídkách nočního nebe pak zmíněné přístroje prostřednictvím citlivých CCD detektorů zaznamenávají vše, co se pohybuje proti vzdálenému hvězdnému pozadí – kromě řady planetek tudíž i komety.

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. května5 h 27 min20 h 01 min
15. května5 h 06 min20 h 21 min
31. května4 h 50 min20 h 40 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Býka, 20. května 2020 v 15:50 SELČ vstupuje do znamení Blíženců.

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
Úplněk7. května20 h 20 min5 h 33 min
Poslední čtvrt14. května2 h 20 min11 h 28 min
Nov22. května5 h 01 min20 h 18 min
První čtvrt30. května12 h 27 min2 h 02 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – viditelný ve druhé polovině května večer nad severozápadem
  • Venuše – viditelná večer nad západemaž severozápadem
  • Mars – viditelný ráno nad jihovýchodem
  • Jupiter – viditelný ve druhé polovině noci nad jihovýchodem až jihem
  • Saturn – viditelný ve druhé polovině noci nad jihovýchodem až jihem
  • Uran – nepozorovatelný
  • Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v květnu 2020

  • 4. května – setkání Měsíce a Regula ze Lva na noční obloze (nejmenší vzdálenost cca 5° v ranních hodinách 5. května)
  • 5. května – maximum činnosti meteorického roje Éta Akvarid
  • 12. a 13. května – seskupení Měsíce, Jupitera a Saturnu na nočním nebi ve druhé polovině noci nad jihovýchodem až jihem (na ploše o průměru cca 10°)
  • 15. května – setkání Měsíce a Marsu na ranní obloze nad jihovýchodem (vzdálenost cca 3,5°)
  • 22. května – setkání Merkuru a Venuše na soumrakovém podvečerním nebi nízko nad severozápadem (vzdálenost cca 1,2°)
  • 24. května – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Merkuru a Venuše na podvečerní soumrakové obloze nízko nad severozápadem (na ploše o průměru cca 8°)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Noel Carboni, Greg Parker, Jan Píšala, Stellarium

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pozorovat tajnůstkářské křečky velké během krmení je pro zoologa neobyčejným zážitkem

Příroda

Kdysi se tu normálně žilo a lidé si dávali snídaně v bufetu. Děti, které se zde narodily a vyrostly, se však většinou nedožily ani padesátky.

Zajímavosti
Vesmír

Dvouhohý robot Cassie zvládl uběhnout pětikilometrovou trať za 53 minut a 3 sekundy. Špičkoví lidští sportovci zvládají stejnou vzdálenost za méně než 13 minut.

Věda

Magdaléna Francouzská, známá také jako Magdaléna z Valois, se snoubencem Ladislavem Pohrobkem.

Historie

Terej bílý obývá převážně pobřežní vody severního Atlantiku a Tichého oceánu. Pro nás je jedním z nejlepších míst, kde jej můžeme pozorovat, malý německý ostrov Helgoland v Severním moři.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907