Jak fotit vesmír (3): Začínáme s fotografováním hvězdného nebe

25.04.2020 - Jan Píšala

<p>Abychom na fotografii zachytili krásy noční oblohy, nevyhneme se expozicím dlouhým až desítky sekund. Ve městech i jejich okolí (v tomto případě v Brně) je ovšem tolik světla, že se při takovýchto expozicích noc změní v den a na nebi se objeví pouze pár nejjasnějších hvězd. Astrofotografové proto musejí za tmou putovat.</p>

Abychom na fotografii zachytili krásy noční oblohy, nevyhneme se expozicím dlouhým až desítky sekund. Ve městech i jejich okolí (v tomto případě v Brně) je ovšem tolik světla, že se při takovýchto expozicích noc změní v den a na nebi se objeví pouze pár nejjasnějších hvězd. Astrofotografové proto musejí za tmou putovat.


Reklama

Navnadilo vás afokální fotografování jasných nebeských objektů v minulém díle? Stihli jste si pořídit třeba nějaký hezký snímek Měsíce? Skvěle! Pak je ten správný čas postoupit o krůček dál a pustit se do fotografování hvězdné oblohy. Aby však stál výsledek za to, je potřeba všechno předem pečlivě promyslet a zvolit správnou strategii.

Hledá se tma

Zásadní potíž spočívá v tom, že jsou hvězdy – natož další nebeské objekty z říše hvězdokup, mlhovin a galaxií – poměrně slabé. A to je pouze polovina problému. Existuje totiž ještě i druhé, mnohem výraznější omezení v podobě tzv. světelného znečištění. Ve městech, ale dokonce už i na malých vesnicích dnes do noci září tolik světelných zdrojů, že se tmavá noční obloha mění v jednolitou naoranžovělou plochu. Hvězdné nebe je přesvícené a v jeho nadměrném jasu se spolehlivě ztratí i většina objektů blízkého a vzdáleného vesmíru. 

Pro astrofotografii zkrátka platí stejné zásady, jako pro pozorování noční oblohy očima – potřebujeme co největší tmu. Ne, že by se vám nepodařilo nějaké hvězdy vyfotografovat třeba i z centra města. Jenže výsledek rozhodně nebude stát za to. Při astrofotografii jednoduše představuje temné nebe víc než polovinu úspěchu a jeho absenci nelze obejít ani použitím sebelepšího vybavení. 

Než se tedy s fotoaparátem vydáte za hvězdami, dobře si rozmyslete, odkud je chcete snímat (viz Vyrážíme za temnotou) a také kdy. I bez světelného znečištění má totiž noční obloha v různých fázích roku různý přirozený jas, což je dáno tím, jak hluboko klesá Slunce při západu pod obzor.

Pokud jde o 6°–12° (úhlových stupňů), hovoříme o tzv. občanské noci, která je pro kvalitní astrofotografii ještě poměrně světlá. Je-li Slunce 12°–18° pod horizontem, nastává tzv. nautická noc; a jestliže se ponoří víc než 18° pod obzor, pak se jedná o skutečně tmavou astronomickou noc.

Nastane astronomická noc?

Občas však nepomůže ani čekání, než Slunce zapadne dostatečně hluboko pod obzor. Potíž je v tom, že třeba v období kolem červnového letního slunovratu astronomická noc vůbec nenastává a noci jsou světlé v celém svém průběhu… Do hry navíc vstupuje ještě jeden proměnný faktor, a sice Měsíc. Zvlášť v době kolem úplňku se již jedná o natolik významný zdroj světla, že předčí kdejakou pouliční lampu.

Z uvedeného plyne, že by každé astrofotografické výpravě mělo předcházet pár minut plánování, kdy a kam (popřípadě zda vůbec) s fotoaparátem vyrazíte. Informace o tom, kdy nastává v daném období roku astronomická noc, snadno získáte například na webu Meteogram.cz. Na stejném místě naleznete rovněž údaje o viditelnosti a fázích Měsíce.

Chcete-li si kvalitu nočního nebe v různých oblastech otestovat, můžete tak učinit několika způsoby – samozřejmě za dobrých meteorologických podmínek. Technicky nejjednodušší metoda spočívá v odhadu tzv. mezní hvězdné velikosti. Ta udává, jaké nejslabší hvězdy jste v danou chvíli ještě schopni na obloze zahlédnout. Určuje se zpravidla ve vybrané oblasti nebe okolo zenitu jejím srovnáním s hvězdnou mapou. Platí, že čím slabší stálice vidíte, tím „lepší“ obloha.

Druhý, rychlejší a především objektivnější způsob poskytuje tzv. jasoměr, označovaný také zkratkou SQM z anglického „Sky Quality Meter“. Toto zařízení v relativně úzké výseči přesně proměří jas nebe nad vámi a získanou hodnotu zobrazí na numerickém digitálním displeji. 

Vyrážíme za temnotou

Zcela uniknout světelnému znečištění je v České republice prakticky nemožné – vždyť záře velkých metropolí je vidět i na desítky kilometrů. Stále však platí jednoduchá poučka: Čím méně lidských sídel, tím méně světelného znečištění. Mimochodem, i dnes existují menší vesnice, kde po půlnoci vypínají pouliční lampy.

TIP: Kde hledat hvězdy: Česko má novou oblast tmavé oblohy

Pokud světelným zdrojům utéct nemůžete, zvolte alespoň takové pozorovací stanoviště, kde budou co nejdál od vás, popřípadě v zástinu. V ČR panují dobré podmínky zejména v horských regionech, kde také naleznete tzv. oblasti tmavé oblohy: Jedná se o lokality s tak malou mírou světelného znečištění, že byly cíleně vyhrazeny pro pozorování i fotografování hvězdného nebe. Nacházejí se v příhraničí v Jizerských horách a Beskydech nebo v okolí obce Manětín na pomezí Karlovarského a Plzeňského kraje.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Pavel Gabzdyl | Hvězdárna a planetárium Brno

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907