Jak fotit vesmír (3): Začínáme s fotografováním hvězdného nebe

Navnadilo vás afokální fotografování jasných nebeských objektů v minulém díle? Stihli jste si pořídit třeba nějaký hezký snímek Měsíce? Skvěle! Pak je ten správný čas postoupit o krůček dál a pustit se do fotografování hvězdné oblohy. Aby však stál výsledek za to, je potřeba všechno předem pečlivě promyslet a zvolit správnou strategii.

Hledá se tma

Zásadní potíž spočívá v tom, že jsou hvězdy – natož další nebeské objekty z říše hvězdokup, mlhovin a galaxií – poměrně slabé. A to je pouze polovina problému. Existuje totiž ještě i druhé, mnohem výraznější omezení v podobě tzv. světelného znečištění. Ve městech, ale dokonce už i na malých vesnicích dnes do noci září tolik světelných zdrojů, že se tmavá noční obloha mění v jednolitou naoranžovělou plochu. Hvězdné nebe je přesvícené a v jeho nadměrném jasu se spolehlivě ztratí i většina objektů blízkého a vzdáleného vesmíru. 

Pro astrofotografii zkrátka platí stejné zásady, jako pro pozorování noční oblohy očima – potřebujeme co největší tmu. Ne, že by se vám nepodařilo nějaké hvězdy vyfotografovat třeba i z centra města. Jenže výsledek rozhodně nebude stát za to. Při astrofotografii jednoduše představuje temné nebe víc než polovinu úspěchu a jeho absenci nelze obejít ani použitím sebelepšího vybavení. 

Než se tedy s fotoaparátem vydáte za hvězdami, dobře si rozmyslete, odkud je chcete snímat (viz Vyrážíme za temnotou) a také kdy. I bez světelného znečištění má totiž noční obloha v různých fázích roku různý přirozený jas, což je dáno tím, jak hluboko klesá Slunce při západu pod obzor.

Pokud jde o 6°–12° (úhlových stupňů), hovoříme o tzv. občanské noci, která je pro kvalitní astrofotografii ještě poměrně světlá. Je-li Slunce 12°–18° pod horizontem, nastává tzv. nautická noc; a jestliže se ponoří víc než 18° pod obzor, pak se jedná o skutečně tmavou astronomickou noc.

Nastane astronomická noc?

Občas však nepomůže ani čekání, než Slunce zapadne dostatečně hluboko pod obzor. Potíž je v tom, že třeba v období kolem červnového letního slunovratu astronomická noc vůbec nenastává a noci jsou světlé v celém svém průběhu… Do hry navíc vstupuje ještě jeden proměnný faktor, a sice Měsíc. Zvlášť v době kolem úplňku se již jedná o natolik významný zdroj světla, že předčí kdejakou pouliční lampu.

Z uvedeného plyne, že by každé astrofotografické výpravě mělo předcházet pár minut plánování, kdy a kam (popřípadě zda vůbec) s fotoaparátem vyrazíte. Informace o tom, kdy nastává v daném období roku astronomická noc, snadno získáte například na webu Meteogram.cz. Na stejném místě naleznete rovněž údaje o viditelnosti a fázích Měsíce.

Chcete-li si kvalitu nočního nebe v různých oblastech otestovat, můžete tak učinit několika způsoby – samozřejmě za dobrých meteorologických podmínek. Technicky nejjednodušší metoda spočívá v odhadu tzv. mezní hvězdné velikosti. Ta udává, jaké nejslabší hvězdy jste v danou chvíli ještě schopni na obloze zahlédnout. Určuje se zpravidla ve vybrané oblasti nebe okolo zenitu jejím srovnáním s hvězdnou mapou. Platí, že čím slabší stálice vidíte, tím „lepší“ obloha.

Druhý, rychlejší a především objektivnější způsob poskytuje tzv. jasoměr, označovaný také zkratkou SQM z anglického „Sky Quality Meter“. Toto zařízení v relativně úzké výseči přesně proměří jas nebe nad vámi a získanou hodnotu zobrazí na numerickém digitálním displeji.