Od Bohemie k Čechám: Příběh jména, které nikdo nechápe
Původ slov je občas fascinující. Například slovo Bohémie ani vzdáleně nepřipomíná Čechy. A přitom právě toto jméno přisoudil praotci Čechovi kronikář Kosmas. Neméně zajímavé je ale i pojmenování posvátné hory Říp.
Nejstarší záznam pověsti o praotci Čechovi zapsal kronikář Kosmas v latině, takže se vlastně v originále jmenoval Bohemus (či Boemus). Je známo, že jméno Bohemia pochází ještě z keltských dob před přelomem letopočtu, kdy zde sídlil kmen Bójů a země se nazývala Boiohaemum. Jak to však souvisí s Čechem či Čechy? To nikdo přesně neví.
Kdo byl Čech?
Podle uznávaného a dnes již zesnulého historika Dušana Třeštíka se toto slovo vymyká všem pokusům o výklad. Snad nějak souvisí s jménem Lech, jak se jmenoval blíže neznámý kníže v Čechách na začátku 9. století, tedy ještě hluboko v pohanských dobách. Neztotožňujme ho však se známým polským Čechovým bratrem Lechem, který měl být praotcem Poláků. Polská verze totiž vznikla až mnohem později pouze odvozením z té české.
Někteří historici spekulují o tom, že Čech může nějak souviset se slovem člověk, ale to nevíme. Pravděpodobně to bylo opravdu nějaké vlastní jméno, jehož význam dnes prostě neznáme. Je ovšem zajímavé, že v pověstech dostala podle něj jméno země, nikoliv kmen. Že by snad přece jen Čechova přicházející družina už byla v nějaké formě kmenem?
Pojmenování Čechy známe až z pozdějších dob, protože staré kroniky jsou všechny v latině a píší o Bohemii. Kmenový svaz Bohémů existoval možná už v 8. a jistě v 9. století. Ale proč a kdy si toto pojmenování mezi sebou přeložili na Čechy, to se můžeme jen dohadovat. Dalimil už ve své kronice píše staročesky: „V tej zemi bieše lech, jemuž jmě bieše Čech.“ Jenže to už také vládlo 14. století a pověst se prostě přizpůsobila vžitému pojmenování.
Střed světa
Neméně zajímavé je ale i pojmenování posvátné hory Říp. Sahá zřejmě až do doby bronzové, takže Slované ho převzali od Germánů. Znamená prostě Hora, což také symbolizuje její význam. Ač její okolí nebylo v raně slovanských časech osídleno, zřejmě hlavně kvůli nedostatku vody, kopec se významně tyčil uprostřed okolní nížiny. Z jeho vrcholu je dodnes vidět od Kadaně na západě, až k Nymbursku na východě a od Krušných hor na severu až po Pražskou pahorkatinu na jihu.
Lesem zarostl Říp až v 19. století, do té doby trčel holý jako prst. Takové lysé kopce představovaly pro staré Slovany mytický střed jejich světa a vyskytovaly se i jinde (třeba Góra Śleza ve Slezsku, nebo Lysá hora v Kyjevě). Je tedy zřejmé, že právě zde stálo hlavní obětiště pohanským bohům. Na rozdíl od ostatních podobných hor však Říp tvořil nejen mytický střed, ale také skutečný střed slovanského osídlení v Čechách, což způsobila jeho příhodná geografická poloha. Šlo tedy spíše o shodu okolností.
