Podivná živoucí fosilie z permu: Tanyka amnicola měla zkroucenou čelist a zuby směřující do stran

Zhruba před 275 miliony let, dlouho před nástupem dinosaurů, obýval sladkovodní prostředí na území dnešní Brazílie podivuhodný čtyřnohý obratlovec s neobvyklou stavbou čelistí. Paleontologové jej nově popsali jako Tanyka amnicola. Tento tvor zaujal vědce především pokroucenou spodní čelistí a zuby směřujícími do stran, což je mezi čtvernožci prakticky nevídané.

Ještě pozoruhodnější je ale jeho evoluční příběh: už v době, kdy žil, byl vlastně evolučním reliktem, tedy jakousi „živoucí fosilií“. Patřil totiž do velmi staré vývojové linie raných čtvernožců, která se podle dosavadních představ měla vytratit mnohem dříve.

Relikt z dávné větve čtvernožců

Tanyka patřila mezi tetrapody, tedy čtvernohé obratlovce – velkou skupinu, do níž dnes spadají obojživelníci, plazi, ptáci i savci. Její rodová linie však náležela ke starobylým čtvernožcům, kteří stáli na počátku vývoje této skupiny.

V době permu už přitom mnoho těchto raných linií dávno vymřelo a modernější čtvernožci se začali výrazně diverzifikovat. Právě proto je objev Tanyky tak zajímavý – ukazuje, že některé velmi staré větve evolučního stromu přežívaly mnohem déle, než jsme si mysleli.

Vedoucí autor studie Jason Pardo z Field Museum v Chicagu přirovnává tento případ k ptakopyskovi. Stejně jako on představuje i Tanyka zvláštní kombinaci starobylých znaků, které přežívaly vedle modernějších forem.

Fosilie z vyschlého řečiště

Nový druh vědci identifikovali na základě devíti fosilních spodních čelistí, z nichž každá měří asi 15 centimetrů. Fosilie byly objeveny ve vyschlém říčním korytě v severovýchodní Brazílii.

Bohužel se zatím nenašly další části kostry, takže mnoho detailů o vzhledu zvířete zůstává nejasných. Podle příbuzných druhů však vědci odhadují, že Tanyka mohla připomínat většího mloka s prodlouženou tlamou. Její délka mohla dosahovat až kolem jednoho metru. Horniny, v nichž byly fosilie nalezeny, naznačují, že žila především v jezerech nebo klidných vodních prostředích.

Největší záhadou je neobvyklá stavba spodní čelisti. Ta je totiž zkroucená tak, že zuby nesměřují nahoru, ale do stran. Zpočátku si paleontologové mysleli, že jde o deformaci způsobenou fosilizací. Jenže všechny nalezené čelisti mají stejný tvar – dokonce i ty nejlépe zachované. To znamená, že jde o skutečný anatomický znak, nikoli o náhodné poškození.

Další zvláštností je vnitřní strana čelisti, která je u Tanyky vytočená vzhůru a pokrytá drobnými zoubkovitými útvary zvanými dentikly. Ty pravděpodobně vytvářely jakousi drticí plochu, podobnou mlýnskému kameni.

Tato neobvyklá anatomie naznačuje, že Tanyka měla velmi specifický způsob získávání potravy. Podle vědců mohla rozmělňovat malé bezobratlé živočichy, případně také měkké vodní rostliny.

To je překvapivé, protože většina známých kmenových tetrapodů byla pravděpodobně výhradně masožravá. Pokud se tento předpoklad potvrdí, mohla by Tanyka představovat jeden z prvních náznaků pestřejších potravních strategií mezi ranými čtvernožci.

Okno do světa Gondwany

V době, kdy Tanyka žila, byla dnešní Brazílie součástí jižního superkontinentu Gondwana. Fosilie tohoto podivného tvora tak poskytují cenné informace o tom, jak vypadaly ekosystémy Gondwany v permu.

Podle paleontologů nám objev pomáhá lépe pochopit, jak tehdejší společenstva fungovala a jak byly jednotlivé druhy ekologicky rozdělené. Tanyka amnicola tak není jen další zvláštní fosilií. Je také připomínkou toho, že evoluce se nemusí vždy ubírat přímou cestou vpřed – někdy starobylé linie přežívají i miliony let vedle modernějších a jinak evolučně úspěšnějších forem.