Lebka pětiletého dítěte z doby bronzové nalezená v Uzbekistánu je nejstarším známým dokladem chirurgického zákroku ve Střední Asii

Výzkumný tým odborníků z Itálie a Uzbekistánu prováděl vykopávky v oblasti Severní Baktrie nedaleko hranic s Afghánistánem, na lokalitě Džarkutan. Bývalo to významné protoměstské centrum Oxuské civilizace, známé též jako Baktrijsko-margiánský archeologický komplex. 

Šlo o kulturu rané doby bronzové, která dominovala Střední Asii přibližně mezi lety 2500 a 1500 př. n. l. Její centra se nacházela podél řek a v oázách této převážně suché části světa. Proslula vyspělým zemědělstvím i bohatou hmotnou kulturou. Odborníci předpokládají, že zanikla kvůli změnám klimatu, které vedly k vysychání klíčových vodních toků.

Trepanace lebky

Během vykopávek v nekropoli Džarkutanu archeologové letos v dubnu objevili kostru dítěte, které zemřelo přibližně ve věku pěti let a bylo pohřbeno kolem roku 2000 př. n. l. Tělo bylo uloženo v samostatném hrobě společně s dalším dítětem, které zemřelo asi ve třech letech. Na lebce pětiletého dítěte jsou stopy trepanace, které představují nejstarší známý důkaz chirurgického zákroku ve Střední Asii. Zákrok tehdejší lidé provedli pomocí kamenných nebo kostěných nástrojů.

Trepanace byla ve starověku poměrně rozšířeným zákrokem a mohla sloužit například k léčbě epilepsie, migrén či poruch chování. Také ale mohlo jít o rituál. Jak upozorňují autoři studie, hranice mezi medicínou a rituální praxí byla v té době mnohem méně zřetelná než dnes.

Doklady dávných trepanací jsou v některých částech světa poměrně běžné. Vědce v tomto případě zarazila hlavně skutečnost, že šlo o zákrok provedený na tak malém dítěti. S objevem se proto pojí celá řada otázek. Kdo mohl v Džarkutanu takový zákrok provádět? Jaké anatomické a chirurgické znalosti byly pro podobnou operaci v té době nezbytné? A proč právě pětileté dítě?