Příběh se šťastným koncem? Lvíček zlatý již není kriticky ohroženým druhem

12.12.2018 - Zuzana Teličková

O tom, jak ničivý dopad má na živočišné druhy kácení deštných pralesů, bylo již napsáno mnoho. Naštěstí ne pro všechna zvířata znamenal úbytek přirozeného prostoru zánik. Jedním z pralesních druhů, které přežily vážnou krizi existence, je lvíček zlatý

<p>Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.</p>

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.


Reklama

Poklidný život lvíčků zlatých (Leontopithecus rosalia) začal být narušován již v 16. století, kdy bylo v Brazílii odstartováno tolik diskutované kácení lesů. Na místě, kde dříve rostly prastaré stromy, se začala pěstovat cukrová třtina a káva a později se tu ve velkém pásl dobytek. Vznikala nová města a množili se pytláci, kteří měli za úkol zásobovat bohaté cizince exotickými domácími mazlíčky. První odhady počtu lvíčků v již citelně oslabené populaci byly učiněny koncem 60. let 20. století. Ochránci přírody tenkrát napočítali pouze 200 až 600 těchto čiperných opiček. Úplné a důkladné sčítání bylo však provedeno až v letech 1991–1992. Výsledky byly alarmující – kromě 290 zvířat žijících v rezervaci Poço das Antas bylo na světě už jen 55 skupin lvíčků čítajících 272 jedinců. Tyto skupinky přebývaly ve čtrnácti oblastech, jejichž celková plocha nepřevyšovala 104,5 km².

Obrat na poslední chvíli

Již v roce 1972 se vážnou situací lvíčků začala zabývat bioložka Devra Kleimanová, která jejich ochraně zasvětila téměř 40 let života. Mimo jiné iniciovala mezinárodní chovný program a vedení plemenné knihy pro populace chované v zajetí. Program pro ochranu lvíčků zlatých při Smithsonově institutu ve Washingtonu, na jehož vzniku má Kleimanová velkou zásluhu, dodnes zaštiťuje výzkum, reintrodukci, vzdělávání a obnovení přirozeného prostředí lvíčků zlatých.

Nezaspala však ani brazilská vláda. V roce 1990 založila Mezinárodní komisi pro ochranu a péči o lvíčky zlaté, která má za úkol mapovat celou situaci a navrhovat účinná řešení problémů, s nimiž se miniaturní primáti potýkají.

Pro mrňousy není místo

Ještě dnes jsou do volné přírody vypouštěni jedinci odchovaní v zajetí. Do roku 1993 přibylo 118 reitrodukovaných lvíčků, v roce 2000 se toto číslo vyšplhalo na potěšujících 359. Celkový počet lvíčků žijících ve volné přírodě je dnes více než 1 000. Ačkoli by si vědci přáli, aby stav populace stoupl na 2 000 jedinců, již nyní se mohou radovat z dílčího úspěchu.

TIP: Proč nedráždit opice: Nekrmte paviány! Jsou to velmi nebezpečná zvířata

Definitivní návrat lvíčků však stále brzdí zdecimovaná krajina a existuje jen velmi málo míst, která by umožnila potřebný růst jejich populace. Tyto oblasti tvoří dohromady plochu o rozloze 7 500 ha, která uživí pouze 500 dalších jedinců (asi 100 skupin). To však stále nestačí k dosažení klíčového počtu 2000 lvíčků – což je podle výzkumu minimální základ životaschopné populace. Ostrůvky pralesa zbylé po masivním kácení nenabízejí dostatečně velkou plochu a jediným řešením je opětovné zalesnění krajiny či vytvoření koridorů, které by jednotlivé části pralesa spojily.

I přes tyto těžkosti byl lvíček zlatý díky intenzivním snahám o záchranu přeřazen ze skupiny kriticky ohrožených druhů mezi „pouze“ ohrožené. Budou-li plánovaná opatření slavit úspěch, mohla by se populace zlatohřívých krasavců v budoucnu stabilizovat.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pumapunku představuje jednu ze čtyř staveb, jejichž ruiny po sobě zanechala civilizace Tiwanaku.

Zajímavosti

Eduard už (a ještě) jako král s Wallis na dovolené v Jugoslávii roku 1936

Historie

Co přiměje člověka obdivovat teroristické útoky?

Věda

Sonda Planck a mapa reliktního záření

Vesmír

Panzerwaffe utrpěla v Normandii těžké ztráty – na snímku obrněnce ukořistěné Spojenci

 

Válka

Pavouci skákavky druhu Euophrys omnisuperstes obývají oblasti okolo 6 700 m n. m., a jsou tak nejvýše žijícími zvířaty na světě.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907