Sedmdesát let v boji proti přesile: Taktika izraelských stíhačů (2)

Izrael Více informací

Aby izraelští letci dosáhli takového úspěchu, museli piloti Chejl ha-aviru (hebrejský název izraelského letectva) postupovat metodicky. Jejich prvním úkolem se stalo zajistit, aby co nejméně protivníkových pilotů stihlo vzlétnout. Použitou taktiku popsal velitel perutě stíhaček Mirage Ran Pecker:

Předchozí část: Sedmdesát let v boji proti přesile: Taktika izraelských stíhačů (1)

„Přitáhli jsme a z 2 000 m spatřili letiště Inšás jako na dlani. Migy stály v pohotovostních postaveních, vyzbrojené a s piloty v kabinách. Při prvním průletu jsme shodili jen třetinu pum na letouny a plné dvě třetiny na dráhu, čímž jsme ji vyřadili z provozu. Potom jsme sestoupili níže a začali migy ostřelovat. (…) Provedli jsme pět dlouhých průletů. Migy měly v trupu benzinovou nádrž pro startér motoru. Když tyto nádrže inkasovaly zásah, výbuch způsobil požár celého letadla. Desítky strojů tak shořely přímo na stojánce.“   

„Nech ho předletět“ 

Jinde se arabští letci do boje dostali a Izraelci museli aplikovat nadrilované postupy. S výjimkou Mirage III totiž výkony strojů sovětské provenience překonávaly všechny stíhačky v židovském arzenálu, snad kromě přízemních výšek. Proto izraelští letci záměrně nebojovali ve vyšších hladinách a ani se nepřítele nesnažili do nich vylákat. K souboji došlo kupříkladu nad letištěm Hurgáda, kde se trojice Mirage III s poloprázdnými nádržemi a daleko od domova musela střetnout se čtveřicí plně natankovaných MiGů-19.

Jeden z letců vzpomínal: „Spatřil jsem mig méně než 300 m za mnou. Vytáhl jsem na něj trik ‚zpomal a nech ho předletět‘ a sestřelil ho přímo nad letištěm. Pohlédl jsem vpravo vzhůru a zjistil, že mé číslo je v sevření dvou nepřátel. Šel jsem po druhém z nich a řekl kolegovi, aby si vzal na starost prvního. Asi po půlminutě mě informoval, že mig dostal. O několik vteřin později jsem já sestřelil svůj."

Nebezpečné krátery

Vzpomínky pokračují: "Poslal jsem číslo domů a ohlížel se po třetí mirage pilotované mladým Bukiem. Zahlédl jsem šokující drama: MiG-19 nasazoval na přistání s vysunutým podvozkem při rychlosti pouhých 160 km/h. Za ním kličkovala Bukieho mirage, která se stroj snažila dostat do zaměřovače v záplavě smrtící protiletadlové palby. Zařval jsem do rádia: ‚Uhni doprava a nech ho být! Nestřílej a naber rychlost!‘ Bukie poslechl a mig dosedl, zachytil o kráter po naší pumě a rozbil se.“   

Obdobnou taktiku Izraelci použili i proti leteckým silám Sýrie, Jordánska a Iráku. Do konce šestidenní války zničil Izrael zhruba 400 arabských letadel na zemi a další ve vzdušných soubojích, to vše při ztrátě asi 25 vlastních strojů zasažených většinou palbou ze země.   

Past na Sověty 

Mír neměl trvat dlouho a Izrael využil přestávky k dalšímu přezbrojení – Davidova hvězda se objevila na stíhacích bombardérech A-4 Skyhawk a F-4 Phantom II americké provenience. Jakmile se koncem 60. let rozhořely boje takzvané opotřebovávací války, rozdělili židovští letci role následovně: Útočné skyhawky ničily rampy protiletadlových střel, zatímco Mirage III jim poskytovaly krytí. Odolné „ef čtyřky“, jež v Izraeli obdržely příhodné jméno Kurnass (kladivo), plnily stíhací i bitevní úkoly a často operovaly proti radarovým stanicím v deltě Nilu.

Pokračování: Sedmdesát let v boji proti přesile: Taktika izraelských stíhačů (3)

K nejznámějšímu střetu došlo 30. července 1970, kdy Izraelci nalíčili past na egyptské MiGy-21 pilotované sovětskými „poradci“. Dvě desítky migů napadly u města Suez formaci letounů, kterou dle radarového obrazu považovaly za dva A-4. Ve skutečnosti šlo o osm phantomů s protiletadlovými raketami. Sovětům nezbylo než přijmout boj – a to netušili, že vysoko nad nimi hlídkují po zuby ozbrojené Mirage III. Ty udeřily s výhodou momentu překvapení a pět migů se proměnilo v ohnivé koule. Radost ze sestřelů neměli jen Izraelci, ale paradoxně i Egypťané. Arogantní poradci totiž neúspěchy arabských stíhačů svalovali na nedostatek zkušeností a nadutě tvrdili, že MiGy-21MF jsou židovským strojům nadřazené.