Šokující extrémofilové: Kde všude najdeme život

21.05.2013 - Vladimír Socha

Žijí v děsivě vysokých teplotách termálních vřídel, snášejí neuvěřitelný tlak sedimentů, poradí si se smrtelnou dávkou radioaktivního záření i slaného prostředí a nevadí jim dokonce ani dlouhodobé teploty nad 100 °C. Zcela právem se jim říká extrémofilové

<p>Hitlerovi výrazně pomohla k moci také velká hospodářská krize na konci 20. let 20. století.</p>

Hitlerovi výrazně pomohla k moci také velká hospodářská krize na konci 20. let 20. století.


Reklama

Tyto organismy obývají fyzikálně nebo geochemicky extrémní podmínky v prostředí, které by běžné tvory rychle zahubilo. Dlouho se o nich však nevědělo. První zmínky o nich pochází až z 80. let minulého století, kdy je našli vědci vyzbrojeni moderními pozorovacími technikami. Tehdy biologové poprvé poznali, že některé mikroorganismy vykazují až neuvěřitelné schopnosti odolávat silně nepříznivým podmínkám okolního prostředí. Jedná se například o extrémně kyselá, slaná nebo horká stanoviště (teplota až 122 °C), ve kterých by žádné jiné organismy (zejména ty velké a složité) dlouhodobě nepřežily.

Když byly například objeveny bakterie v horkém okolí podmořských hydrotermálních „kuřáků“, začali se o ně zajímat také paleontologové, zkoumající počátky života na Zemi. Zdá se totiž pravděpodobné, že právě podobné druhy mohly před zhruba čtyřmi miliardami let představovat první skutečné organismy. V době, kdy neexistovala stabilní atmosféra, schopná pohltit větší množství smrtelné radiace z vesmíru, mohli nejspíš přežívat právě jen tito vysoce odolní mikrobi. Ze stejného důvodu se o extrémofilní organismy zajímají také astrobiologové, kteří zkoumají možný výskyt života na jiných tělesech Sluneční soustavy.

Nejčastěji patří extrémofilové do skupiny prokaryontních mikroorganismů zvaných Archaea (dříve archebakterie), najdeme je ale i mezi mnohem složitějšími kroužkovci, korýši nebo hmyzem. V současnosti jsou známy organismy, které žijí v pevné části zemské kůry v hloubce přes tři kilometry, kde se živí trávením produktů radioaktivního rozpadu! Je jisté, že tato zjištění budou mít v budoucnu významný dopad na naše pochopení složitosti života na Zemi a možnosti jeho existence ve vesmíru.

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: National Science Foundation

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Příroda

Stalin a Gottwald na propagačním plakátu z padesátých let.

Historie
Vesmír

Chudoba není úplně zdravá pro vývoj dětí

Věda

Při poslechu hudby se podobně jako při dobrém jídle nebo sexu uvolňuje hormon dopamin. U 90 % lidí hraje při vnímání řeči zásadní roli levá mozková hemisféra a při vnímání hudebního signálu naopak pravá, která rozeznává především rozdíl ve výšce tónů. 

Zajímavosti
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907