Teorie panspermie: Život se mohl šířit Mléčnou dráhou na zrncích kosmického prachu
Myšlenka, že by pozemský život mohl původně vzniknout jinde než na Zemi, není ani nová, ani zapomenutá. Naopak, stále existuje komunita vědců, kteří hypotézu tzv. panspermie rozvíjejí, zdokonalují ji a hledají pro ni důkazy.
Existuje řada představ, jak mohl na Zemi vzniknout život, přičemž tou nejpravděpodobnější se v současnosti jeví, že se objevil v oceánských hydrotermálních systémech před miliardami let. Podle nedávných zjištění to mohlo dokonce už před 4,5 miliardami let, tedy krátce poté, co Země vychladla po srážce s Měsícem.
Ne všechny teorie ale počítají s počátkem vzniku života na Zemi. Jedna z nich, podle které by samotná otázka vzniku života zůstávala do značné míry otevřenou, je teorie panspermie. Podle ní se život šíří vesmírem jako kosmická infekce. Na Zemi se mohl dostat odjinud, v podstatě už hotový.
Putování vesmírem
Otázkou je, jak by život mohl překonávat ohromující vzdálenosti, které navzájem oddělují planetární systémy. Švédský fyzik a chemik Svante Arrhenius se počátkem 20. století domníval, že se organismy šíří vesmírem díky tlaku záření.
Dřívější výzkum ukázal, že když ve vysokých vrstvách atmosféry dochází ke kolizím částic prachu s vysokoenergetickým kosmickým zářením, může prach, a společně s ním i organismy, odletět do vesmírného prostoru. Zaza Osmanov z gruzínské Svobodné univerzity Tbilisi v doposud nezveřejněné studii odhaduje, jak by se v takovém případě život šířil Mléčnou dráhou, pokud by přežil kosmické záření a další nástrahy v mezihvězdném prostoru.
Osmanov vzal v úvahy gravitační působení planet na pohyb prachu a dospěl k závěru, že během pěti miliard let mohl prach s organismy překonat vzdálenost až několika set světelných let. S přihlédnutím k hustotě hvězd Mléčné dráhy by se za uvedenou dobu mohl kosmických prach s „živým nákladem“ dostat až do 100 000 hvězdných systémů.
TIP: Teorie panspermie: Může život cestovat z planety na planetu?
Šíření kosmického prachu by v takovém případě čelilo i problémům. Prach by například mohl uvíznout v mračnech kosmického plynu. Podle Osmanova by ale jednoduchý život mohl v Mléčné dráze vzniknout na asi 30 milionech planet. Jsou-li jeho propočty správné, měla by být Mléčná dráha plná prachu s jednoduchými organismy. Navzdory zajímavým myšlenkám Zazy Osmanova, i jeho teorie se potýká s obligátní otázkou Fermiho paradoxu: „Kde tedy všichni jsou?“
