Německá vlaštovka se zastřiženými křídly: Opuštěný Messerschmitt Me 262 Schwalbe
Německé proudové letouny znamenaly pro spojenecké letce šok. Naštěstí však přišly příliš pozdě, takže nestihly spojeneckou vzdušnou nadvládu narušit, ani zvrátit výsledek války.
Druhá světová válka proměnila vojenské letectví k nepoznání. Zatímco na jejím začátku ještě nebyly výjimkou dřevěné dvouplošníky, v závěru konfliktu se na obloze objevily proudové stroje schopné rychlostí blížících se 1 000 km/h. Jedním z nejvýraznějších symbolů této revoluce se stal německý Messerschmitt Me 262 Schwalbe. Jeho cesta na bojiště však zdaleka nebyla tak hladká, jak by se u tak pokrokového letounu mohlo zdát.
Trysková revoluce na vratkých základech
Vývoj začal už v říjnu 1938 pod označením P.1065. Konstrukce slibovala rychlost až 900 km/h, jenže ambiciózní projekt od počátku narážel na problémy s pohonem.
Při prvním letu 18. dubna 1941 proto prototyp Me 262 V1 využíval pístový motor v přídi, protože původně plánované proudové agregáty BMW 003 nebyly k dispozici. Pomocný motor zůstal na letounu i po instalaci proudových jednotek – a ukázalo se, že to byla prozíravá volba.
Při prvním letu s oběma tryskovými motory totiž oba vysadily. Situaci nakonec zachránily perspektivnější motory Jumo 004 od společnosti Junkers. S nimi prototyp V3 úspěšně vzlétl 18. července 1942.
Nadějnou stíhačku však brzdily nejen technické potíže, ale také rozhodnutí německého vedení. Projekt přišel o prioritu i značnou část financí, a jeho pokračování tak pomohl prosadit až stíhací velitel Adolf Galland, který v proudových letounech spatřoval účinnou zbraň proti spojeneckým náletům.
Adolf Hitler měl ovšem jinou představu: požadoval, aby se Schwalbe uplatnila především jako rychlý stíhací bombardér. V květnu 1944 dokonce zakázal výrobu stíhacích verzí a trval na bombardovací úloze. Tento rozkaz zrušil až v září.
Za opožděným nástupem Me 262 však nestály především Hitlerovy zásahy. Rozhodující slabinou zůstávaly motory Jumo 004, které trpěly poruchami a měly krátkou životnost. Německu totiž chyběly žáruvzdorné slitiny s potřebným obsahem niklu a chromu.
První sériový stroj vstoupil do služby v červenci 1944, větší počet stíhaček ale jednotky získaly až v říjnu. Technologický skok, který mohl zamíchat kartami vzdušné války, tak přišel příliš pozdě, aby ještě zásadně ovlivnil její výsledek.
Na připojeném snímku si americký voják se zájmem prohlíží notně „očesaný“ Messerschmitt Me 262 A-2a Schwalbe, výrobní číslo 111685, kódové označení 9K+FH, který zůstal opuštěný u dálnice nedaleko Mnichova.
Šlo o stroj původně zařazený ve stavu Kampfgeschwader 51, která jej ale v posledních týdnech války předala stíhacímu útvaru Jagdverband 44 pod velením legendárního generála Adolfa Gallanda. Snímek byl pořízen v květnu 1945.
