Za jakých podmínek vznikají světelné sloupy v atmosféře?

26.10.2019 - Michal Švanda



Světelné sloupy se řadí mezi tzv. halové jevy, jejichž původ spočívá v průchodu světla kapičkami či krystalky ledu. Dále ke zmíněným úkazům patří nejen dobře známá duha, ale například i boční slunce nebo halový oblouk.

Nejčastěji lze světelné sloupy pozorovat za mrazivých nocí nad či pod světelnými zdroji, jaké představují třeba lampy na ulicích. Směřují vždy vertikálně a jejich původci jsou ledové krystalky vznášející se ve vzduchu. Za určitých vhodných podmínek bude mít valná část krystalků tvar plochých hexagonů, které se působením gravitace a vztlaku v atmosféře přirozeně zorientují horizontálně. Pro pozorovatele pak fungují jako malá zrcátka, v nichž se odrážejí světelné paprsky nejčastěji pozemních zdrojů. 

TIP: Komplikace na cestě k exoplanetám: Pozorování brání zodiakální světlo

Nacházejí-li se krystalky ve větším zastoupení v různých výškách atmosféry, například za vlhké, ale mrazivé noci, jejich „příspěvky“ se sčítají a dohromady vytvářejí velké, i když nepříliš kvalitní rovinné zrcadlo. Světlo pozemního zdroje se pak odráží a z pohledu pozorovatele na povrchu planety vzniká optická iluze světelného sloupu.


Další články v sekci