Nuda nemusí být promarněný čas: Několik minut klidu po učení může pomoci mozku uchovat nové informace

Po přednášce, poradě nebo důležitém rozhovoru člověk často automaticky sáhne po telefonu, nasadí si sluchátka nebo si pustí podcast či hudbu. Zdánlivě tím vyplňují prázdný čas. Ve skutečnosti ale mohou mozku přerušit proces, který právě probíhá.

Když se člověk naučí něco nového, má si například zapamatovat jméno nového kolegy nebo obsah přednášky, je nově vytvořená vzpomínka zpočátku křehká. V následujících minutách a hodinách ji mozek postupně upevňuje procesem známým jako konsolidace paměti.

Výzkumy naznačují, že paměti může prospět několik minut v klidu. Naznačují to dvě nedávné metaanalýzy, které shrnuly výsledky desítek studií. Lidé si obecně zapamatovali více informací, když po učení několik minut odpočívali, než když se hned pustili do činnosti, která zaměstnala jejich pozornost.

Výsledky se ale mezi jednotlivými skupinami lišily. U zdravých mladých dospělých byl tento efekt méně výrazný. Přínos odpočinku po učení navíc vědci pozorovali ještě o sedm dní později.

Jedno z možných vysvětlení je prosté: během odpočinku mozek nemusí zpracovávat tolik dalších podnětů a může znovu aktivovat právě získanou zkušenost.

Vědci také zjistili, že lidé s lepší pamětí vykazovali během odpočinku po učení větší koordinaci mezi hipokampem a oblastmi mozkové kůry. Co přesně toto rušení způsobuje, ale zatím není jasné. Jeden experiment například ukázal, že úkol po učení paměti škodil více než odpočinek. Rozdíl přitom nebylo možné vysvětlit tím, jak náročný byl úkol na pozornost.

I bdění může paměti pomáhat

Desítky let výzkumu ukazují, že konsolidaci paměti podporuje spánek. Někteří vědci však předpokládají, že jde spíše o součást širšího procesu než o zcela jedinečný vliv spánku.

Podle hypotézy „oportunistické konsolidace“ mozek využívá chvíle, kdy k němu přichází jen málo nových informací a rušivých podnětů, k upevnění toho, co se právě naučil. Může jít například o noční spánek, kratší zdřímnutí nebo chvíli klidu během bdění.

V jednom experimentu proto vědci po testu paměti rozdělili účastníky do tří skupin. Jedna skupina 30 minut spala, druhá odpočívala se zavřenýma očima a třetí dostala úkol, který zaměstnal její pozornost. Při následném testu si první dvě skupiny vedly podobně. Obě si zapamatovaly více než lidé, kteří během pauzy plnili rušivý úkol.

Nicnedělání není snadné

Jenže opravdu si odpočinout nemusí být tak snadné. Proces upevňování vzpomínek totiž mohou narušit nejen vnější podněty, ale i vlastní myšlenky.

V jedné sérii experimentů vědci účastníky během odpočinku vybízeli, aby vzpomínali na minulost nebo si představovali budoucí události. Tito lidé si pak nově naučený materiál pamatovali hůře než ti, kteří podobné pokyny nedostali. Čím živější myšlenky účastníci popisovali, tím výraznější bylo zhoršení jejich paměti. Odpočinek na pohovce tedy může fungovat nejlépe tehdy, když se zároveň zklidní i mysl.

Zajímavý výsledek přinesla také nedávná studie dospělých bez klinické úzkosti. Ukázalo se, že lidé se střední mírou úzkosti si během odpočinku nové informace zapamatovali hůře. U účastníků s nižší nebo naopak vyšší mírou úzkosti se podobný efekt neprojevil.

Celkový přínos odpočinku pro paměť byl přitom poměrně malý. V hlavním testu navíc vědci nezjistili významný rozdíl ve schopnosti rozpoznat dříve naučené informace. Souvislost mezi úzkostí a ukládáním nových vzpomínek tak budou muset ověřit další studie.

Výsledky přesto naznačují, že běžné starosti mohou proces upevňování vzpomínek narušovat. Udržují totiž mozek ve stavu zvýšené bdělosti. Tlak ze zkoušek nebo přeplněná e-mailová schránka tak mohou ztěžovat skutečně účinný odpočinek.

Slibný efekt, ale žádná jistota

Nejde samozřejmě o definitivně potvrzený vědecký závěr. Výsledky laboratorních experimentů navíc není snadné přenést do běžného života, například do škol nebo kanceláří. Některé studie očekávaný přínos odpočinku vůbec nepotvrdily. Síla tohoto efektu se navíc liší podle věku, typu testované paměti a charakteristik účastníků.

Podobný efekt se objevil i při výzkumu přímo ve školních třídách. Děti ve věku 10 až 12 let si po desetiminutové pauze zapamatovaly více slov. Výzkumníci ho ale zaznamenali pouze tehdy, když děti nejprve odpočívaly a teprve potom absolvovaly další část experimentu.

Starší studie s dětmi ve věku 13 a 14 let ukázala, že odpočinek podporoval paměť ještě po sedmi dnech. Nejvíce přitom odpočinek prospěl dětem, které si při prvním testu zapamatovaly nejméně.

Zatím tedy nevíme, nakolik se tyto výsledky dají využít ve škole, při pracovním školení nebo v pečovatelských zařízeních. Stejně tak není jasné, proč někteří lidé z odpočinku těží více než jiní.

Nicnedělání nemusí být promarněný čas

Podle současných poznatků přitom není nutné odpočívat v naprostém tichu, mít zavřené oči nebo zaujímat určitou polohu. Metaanalýza z roku 2025 ukázala, že tyto podmínky průměrný účinek významně neovlivnily. Z dostupných výzkumů ale zatím nevíme, jak by taková pauza měla v běžném životě ideálně vypadat.

Praktický závěr je zatím jednoduchý: pokud si chcete něco zapamatovat, může být užitečné dát si po učení krátkou pauzu, než začnete přijímat další informace. Po přednášce to může znamenat, že několik minut nesáhnete po telefonu. Po důležitém rozhovoru si třeba cestou domů nepustíte podcast. A mezi dvěma úkoly můžete místo dalšího podnětu jednoduše chvíli koukat z okna.

Právě tyto chvíle dnes často zaplňujeme novými podněty. Dosavadní výzkumy ale naznačují, že někdy může být lepší je jednoduše nechat prázdné. Mozek tak může dostat větší šanci uchovat si to, co právě prožil.