Zmizelé údy: Kdo a proč ukradl ruce argentinského prezidenta Juana Peróna

Perónův režim předpokládal vybudování obřího mauzolea, v němž bude nabalzamovaná Evita uložena a stane se hlavní atrakcí poutního místa perónismu. Toho se obávali kritici hnutí, proto po Perónově odchodu do exilu celý plán zrušili, Evitinu rakev nechali tajně odvézt do Itálie a anonymně uložit na milánském hřbitově. Do Argentiny se tělo vrátilo až po pádu vojenské diktatury, kdy pokračovaly diskuse o jeho budoucnosti, obohacené o nové dimenze problému týkající se pravosti ostatků, příčin drobných poškození či místa definitivního uložení. Debaty postupně umlkly a jen občas je oživovaly aktuální události, jakými bylo i uložení nabalzamovaného Perónova těla do rodinné hrobky v Buenos Aires v červnu 1987.

Zdroj konspiračních teorií

Třináct let po ceremonii došel na adresu Justicialistické strany, již Perón v roce 1947 založil a která se nepřestávala hlásit k jeho odkazu, anonymní dopis. Požadoval osm milionů dolarů za navrácení Perónových rukou, jeho vojenské čepice a důstojnického mečíku. Výzva vedla k okamžitému otevření hrobky, a následně všechen argentinský tisk informoval o profanaci (zneuctění) hrobu. Novináři věnovali pozornost i způsobu odnětí rukou: podle některých se tak mělo stát pomocí chirurgických nástrojů, jiní tvrdili, že pachatelé použili elektrickou pilu. 

Justicialistická strana oznámila, že žádné výkupné nezaplatí, a žádala důkladné objasnění kauzy. Jejím vyšetřováním byl pověřen soudce Jaime Far Sau. Jediným výsledkem bylo zatčení šesti osob, spojovaných médii s celou záležitostí. Nikdo však nebyl obžalován a Far Sau pátral dále až do listopadu 1988, kdy zahynul při podezřelé autonehodě. Ve stejné době informoval tisk o úmrtích dalších osob spojených s případem inkriminovaných rukou, jež nebyly nikdy nalezeny, a milovníkům záhad se tak otevřel velký prostor pro spekulace. Objevují se úvahy o podílu argentinské tajné služby, politických kontextech, informacích, jež tají CIA, či o možném klíči k trezorům švýcarských bank.

Bezruký Che

Podstatně méně prostoru pro spekulace mají ti, kdož se zajímají o místo uložení rukou Che Guevary. Kubánského revolucionáře argentinského původu dostihli 8. října 1967 po letech pátrání po celém světě agenti CIA v Bolívii. Posledním z nich byl Felix Rodríguez, proticastrovský Kubánec provázející jednotku bolivijské armády, která rozprášila Guevarův oddíl a dopravila raněného guerrillera do vesničky La Higuera. Rodríguez tady vedl výslech zajatce, aby ho pak předal zpět Bolivijcům. Neměl samozřejmě žádných pochyb o jeho identitě, ale bolivijská armáda chtěla potom, co byl Guevara na rozkaz prezidenta Barientose zastřelen, nezvratný důkaz. Generál Ovando proto žádal, aby vojenský lékař mrtvému Guevarovi uřízl ruce a hlavu. Poté, co Rodríguez upozornil na hrozbu negativní reakce veřejnosti, Ovando ustoupil a spokojil se s amputací rukou. Argentinští lékaři je prozkoumali a srovnali s otisky v policejní dokumentaci. Nato prezident pověřil bolivijského ministra vnitra Antonia Arguedase likvidací celé záležitosti.

Ministr vojenské vlády, obchodník s drogami, spolupracovník CIA a současně sympatizant levice a obdivovatel Fidela Castra vyřešil případ svérázným způsobem. Nádobu (fraseco) s Guevarovýma rukama ve formalínu, zabalenou v papíru, schovával dva roky pod postelí a pak poslal přes prostředníka do Havany.

TIP: Evita a Perón: Ochránci nacistických zločinců, kteří pozvedli Argentinu

Při oslavách 26. července v roce 1970 informoval Castro milionové shromáždění na Náměstí revoluce o této skutečnosti a doprovodil informaci sugestivní otázkou: „Máme ruce uchovat nebo pohřbít?“ Dav plédoval pro uchování, a třebaže neexistuje žádné oficiální vyjádření, lze předpokládat, že ruce byly v roce 1997 uloženy spolu s Guevarovými ostatky do zvlášť postaveného mauzolea v kubánské provincii Las Villas.