Messerschmitt Bf 109: Nadčasová stíhačka a nebezpečný protivník

V první linii Bf 109 vydržel od roku 1937 až do zhroucení třetí říše v květnu 1945. Jednalo se mimo jiné o nejvíce produkovanou stíhačku - vzniklo jí kolem 35 000 kusů

05.08.2016 - Miroslav Šnajdr



Německý stíhací typ Messerschmitt Bf 109 je držitelem mnoha prvenství. Stal se nejvíce produkovanou stíhačkou v historii: před válkou a během světového konfliktu bylo vyrobeno na 35 000 letadel (jen během roku 1944 opustilo výrobní linky 13 942 „stodevítek“). S letounem Bf 109 létal bezkonkurenční počet stíhacích es, a to včetně několika nejúspěšnějších stíhačů všech dob.

Špičková konstrukce

Nelze nepřipomenout, že vývoj typu byl společností Bayerische Flugzeugwerke AG zahájen již na konci první poloviny 30. let 20. století (přesněji na základě kontraktu L.A.1432/33 z února 1934), v čase, kdy na nebi stále ještě kralovaly stíhací dvouplošníky. Přitom díky na tehdejší dobu mimořádně účelně koncipovanému draku a montáži stále silnějších motorů se Bf 109 dokázal téměř po celou dobu své válečné existence udržet na špici stíhačkových konstrukcí – a to před mnoha podstatně mladšími konstrukcemi.

Úvodní prototyp Bf 109 V1 poprvé vzlétl 28. května 1935 a poháněn britským motorem Rolls­Royce Kestrel V o pouhých 441 kW dosahoval maximální rychlosti 470 km/h. Od té doby prošla konstrukce typu pozoruhodnou evolucí. Jedna z posledních sériově produkovaných verzí Bf 109K­4/R6 měla motor o 1 055 kW a maximálně letěla rychlostí 710 km/h.

Messerschmitt Bf 109G-6
  • Rozpětí: 9,92 m
  • Délka: 9,02 m
  • Vzletová rychlost: 3 196 kg
  • Max. rychlost: 640 km/h
  • Dostup: 11 200 m
  • Dolet: 650 km
  • Pohonná jednotka: 1× řadový Daimler-Benz DB 605A o 1 086 kW
  • Výzbroj (základní provedení): 1× 20mm kanón, 2× 13mm kulomet
  • Osádka: 1 muž

Vedle výkonů rostla také nejen výzbroj, ale bohužel i hmotnost, jež zhoršovala letové vlastnosti (plně zatížený Bf 109 V1 vážil 1 900 kg, Bf 109K­6 již 3 627 kg!). „Stodevítka“ navíc nebyla zcela prosta nedostatků a některé z nich (těsná kabina, křehký podvozek o úzkém rozchodu, nedostatečná pevnost trupu) konstrukci provázely po celou její existenci. Messerschmitty Bf 109A, B, C a D (všechny poháněné motory Junkers Jumo 210) prošly v letech 1937 až 1939 úspěšným bojovým křtem během nasazení v občanskou válkou rozvráceném Španělsku.

Na Pyrenejském poloostrově si začátkem roku 1939 poprvé z palubních zbraní zastřílely rovněž výborné Bf 109E, poháněné motory Daimler­Benz DB 601A, které v té době představovaly doslova nejlepší stíhačky světa. Bojová činnost Bf 109 v letech 1939 až 1942 představovala neustálý sled vítězství. Na tom nic nemění ani selhání Luftwaffe během letecké bitvy o Británii – i zde ve vzdušných soubojích úspěchy Bf 109E přesahovaly ztráty.

Mnoho subverzí

V roce 1941 se u stíhacích skupin rozšířily Bf 109F, které jsou obecně považovány za variantu „stodevítky“ s nejlépe vyváženými výkony, vlastnostmi a bojovými charakteristikami (až na slabší výzbroj). Právě tato verze dosahovala v letech 1941 a 1942 nejlepšího poměru mezi sestřely a ztrátami. V roce 1942 do služby nastoupily Bf 109G, sloužící v řadě subverzí (mimo jiné vybavených řadou doplňkových souprav užívaných přímo při výrobě či v opravárenských dílnách, takzvaných Umrüst­Bausatz, nebo modifikačních sad pro polní podmínky, Rüstsatz) až do konce války.

TIP: Těžká stíhačka Messerschmitt Bf 110: Všestranný letoun, nebo nepovedený typ?

Nejpočetnější z nich byla Bf 109G­6 produkovaná od jara 1943 až do léta následujícího roku. Vzniklo více než 12 000 během výroby průběžně modernizovaných exemplářů G­6. Právě během dlouhé výroby G­6 začal Bf 109 v řadě ohledů zaostávat za posledními typy a verzemi nepřátelských stíhaček. Výkonnostní náskok se podařilo zmenšit zavedením posledních provedení Bf 109G a Bf 109K. Co však již nikdo napravit nedokázal, byla klesající úroveň většiny pilotů Luftwaffe. Nicméně v rukou zkušeného pilota zůstávaly Bf 109 velmi nebezpečným protivníkem až do konce: dobře stoupajícím a obratným. 


Další články v sekci