První vládci ocelových monster: Britský tankový sbor za světové války

Motto britských tankistů „beze strachu“ platí už více než sto let. S časovým odstupem odkrývá povahu těchto odvážných mužů s ocelovými nervy a ohromnou schopností improvizace, bez nichž by se ocelové obludy obsluhovat nedaly. Co měli tito muži k dispozici za výstroj a jak vypadala organizace prvních tankových jednotek?



Se vznikem nové zbraně, která nachází uplatnění i v moderních konfliktech, je nerozlučně spjato jméno Ernesta Swintona. Kromě několika prestižních škol absolvoval také vojenskou akademii ve Woolwichi, odkud se vydal na dráhu důstojníka královských ženistů. Po službě v Indii a ve druhé búrské válce (1899–1902), během níž získal cenné poznatky, učil taktiku malých jednotek kanadské a americké důstojníky. 

S vypuknutím světového konfliktu jej však ministr války Horatio Kitchener jmenoval oficiálním válečným dopisovatelem ve Francii a Belgii. Po svém příjezdu na frontu si všiml nepříznivého terénu a vzpomněl si na pásový traktor Holt, s nímž se prvně setkal ve Spojených státech. Začal tedy psát doporučení na velitelství, v nichž navrhoval na tento prostředek nainstalovat nejprve kulomet a později dokonce dělo, jež by mělo za úkol ničit protivníkova kulometná hnízda.

Pozemní lodě

Souběžně s tím se podobný nápad zrodil také v hlavě Winstona Churchilla, jenž tehdy působil jako první lord admirality. Stroj sice dokázal pro cházet i náročným terénem, ale objevily se problémy s konstrukcí. Swinton se však svého nápadu nevzdával a díky jeho vytrvalosti se podařilo získat souhlas výboru pro vývoj při ministerstvu války – s podmínkou, že na celý projekt bude dohlížet právě admiralita. Z toho důvodu se první tanky označovaly jako pozemní lodě (landship). V roce 1916 Swinton přišel také s první příručkou pro budoucí tankisty a záhy se objevil také návrh nášivky pro příslušníky osádek. Vzniku první tankové jednotky tak už nic nebránilo.

Organizace

Zcela prvním velitelem tanku v boji se stal poručík Harold Mortimore, který kromě funkce velitele a řidiče svého stroje také velel útočné formaci. Nová zbraň zpočátku platila za prodlouženou ruku dělostřelectva a původní osádky tvořili příslušníci Sboru těžkých kulometů (Machine Gun Corps) a královských ženistů, kteří ale pobírali o šilink vyšší (dělostřelecké) služné. 

Během prvního nasazení obrněnce operovaly v rotách, během své premiéry na Sommě v září 1916 jich bylo šest, koncem téhož roku již osm označených písmeny A až H těžké sekce Sboru těžkých kulometů (Heavy Branch Machine Gun Corps). Každá rota měla jinou barvu proužku nárameníku bez rozdílu hodnosti. Samotná jednotka pak měla čtyři sekce, z nichž každou tvořilo šest tanků (tři mužské verze a tři ženské) a jeden stroj držel rotní zálohu, celkem tedy rotu tvořilo 25 obrněnců.

Rodí se legenda

V listopadu 1916 přišly zásadní změny. Roty se měly transformovat na prapory s cílovým počtem dvou desítek batalionů a každá dostala dalších 32 důstojníků a 374 příslušníků mužstva. Reorganizace proběhla úspěšně a prapory byly navýšeny o dalších 7, označeny písmeny od I až po O s tím, že od roku 1918 pak došlo k nahrazení liter čísly. Tankový sbor oficiálně vznikl 28. července 1917.

Spolu s tím se změnila i taktika, protože tanky nově pouze nepodporují pěchotu a neprorážejí překážky, ale již operují ve větších formacích. Každý tankista nově nosil čepicový odznak dle Swintonova návrhu, jenž se mezi muži rozšířil po Vánocích 1917. Tankový sbor čítal 26 praporů, přestože sedmnáctý se později přezbrojil na obrněné automobily. Prvním velitelem sboru se stal generálporučík Hugh Elles.

K prvnímu masovému nasazení tanků došlo v bitvě u Cambrai v listopadu 1917. Prvotní útok sice prorazil frontu, ale díky rychlému protiútoku Němci získali většinu ztraceného území zpět. Další ofenzivy u Amiens v srpnu 1918 se zúčastnilo deset těžkých a dva lehké prapory dohromady čítající 414 tanků (342× Mark IV a 72× Medium Mark A Whippet), zatímco dalších 120 obrněnců zajišťovalo zásobování municí. Během prvního dne se díky této impozantní síle podařil útok do hloubky 13 km a dohodové síly zajaly 16 000  císařských vojáků. Britská armáda tak v závěru války byla nejmechanizovanější silou tehdejšího světa a jen u tankového sboru sloužilo asi 22 000 mužů. 


Další články v sekci