Reklama


Od úšklebků k radosti: Proč budily moderní sporty před sto padesáti lety posměch?

12.02.2018 - Josef Veselý

Sport dnes patří k samozřejmým druhům lidské činnosti, ještě v polovině 19. století to tak ale nevypadalo. Moderní sporty se prosazovaly jen pozvolna a často přitom narážely na posměšky a prudérnost doby

Sportování v českých zemích -<p>Slovo sport mělo pro Miroslava Tyrše takřka hanlivý význam</p>
Sportování v českých zemích -

Slovo sport mělo pro Miroslava Tyrše takřka hanlivý význam

Reklama

Abychom měli k dispozici vůbec nějaký počátek, považujeme za výchozí bod rozvoje sportu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku letopočet 1862. Co se tehdy odehrálo? Byla založena Tělocvičná jednota pražská, čili budoucí Sokol. U její kolébky stáli dva čestní a charismatičtí muži, Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner.

Starobylé zábavy

Pokud ale naše kukátko do historie zaostříme, vyvstanou jisté pochybnosti i námitky. Za prvé nelze popřít, že se u nás sportovalo už dřív, i když málo. Aristokracie se sportem začala o celé věky dřív než ostatní vrstvy společnosti. Šerm je ještě dřívějšího data než třeba předchůdci moderního tenisu. Vlastně je to jeden z vůbec nejstarších sportů, pěstovaných od antiky přes středověk až po současnost. Součástí životního stylu šlechty a oficírských špiček byla odedávna také jízda na koni.

Kolem roku 1830 se u nás uchytila zábava anglických lordů – štvanice na vysokou a černou zvěř s podporou cvičených smeček psů, takzvané parforsní hony. Tyto akce u nás jako první provozovali hrabě Kinský v Chlumci nad Cidlinou a kníže Lichtenštejn v Pardubicích. Ten obohatil honební radovánky o překážkové dostihy, ze kterých se vyvinula tradice Velké pardubické steeplechase. Její první ročník se konal 30. října roku 1874.

A máme tu námitku druhou. Tyrš nikdy výraz sport nepoužíval, a pokud ano, mělo to slovo v jeho ústech takřka hanlivý význam. Sport spojoval s vypjatým individualismem, sázkami a narcistní touhou být první. Tyrš proto mluvil zásadně o tělocviku, případně o tělovýchově.

A třetí námitka? Dodejme, že i na soukromých školách či v privátních cvičných a léčebných ústavech (třeba u Steffanyho nebo Malypetra) se programově pěstovala fyzická zdatnost. A hlavně to, že určité typy sportovních činností provozovali dlouho před založením Sokola také obyčejní lidé, když v zimě sáňkovali či bruslili a v létě se chodili koupat. Takže náš letopočet 1862 je spíš jen takovou orientační značkou, abychom se na cestě za sportem neztratili. 

Na ledě a ve vodě

Možná by vás překvapilo, jak hojně se u nás bruslilo. Bruslení, zatím spontánní a neorganizované, se stalo na sklonku 19. století skoro českým národním sportem. Bruslilo se ve městech i na venkově. Kde to šlo, tam se polil kus rovného terénu a vzniklo kluziště. V Praze se kupříkladu bruslilo ve vodních příkopech za hradbami, v malostranských zahradách nebo na vinohradském rybníčku v parku hraběte Canala.

Bruslila i šlechta. Nikoli demokraticky, nýbrž pečlivě oddělena od lidu – na saních se nechávala dovézt k rybníku v Královské oboře. Ovšem nejvíc se v české metropoli bruslilo na Vltavě, která ještě neměla přehrady, takže vzorně zamrzala. Bodří Podskaláci se na zimu těšili, neboť si díky ní přivydělávali: zametali a žehlili led, ze sněhu či prken budovali šatny, kluziště označovali fábory a prodávali čaj, pivo, preclíky a párky. 

Když přišlo léto, nejvíce lákal pobyt u vody, eventuálně v ní. Než se z veřejného koupání a plavání stala masově provozovaná zábava, museli lidé překonat řadu zábran. Jako nejsnáze odstranitelné se ukázaly náboženské a etické předsudky o tom, že člověk hřeší a způsobuje újmu druhým, když vystavuje veřejně své tělo. Zejména ženy, o které šlo především (u mužů se to tak vážně nebralo) se s tím vyrovnaly tak, že se zahalily od hlavě až k patě (viz Pikantérie z počátků českého koupání).

Ještě horší byly předpojatosti hlásané některými lékaři. Oč méně věděli, o to výstražněji zvedali prst. Neblahé zkušenosti s někdejšími epidemiemi, ale i s šířením syfilidy, vedly k teoriím o tom, že infekci lze získat z vody. Faktická rizika byla mnohem menší než úzkost, kterou podobná varování vzbuzovala. Úplné nesmysly se tradovaly o veřejných lázních. Ze zjištění, že spermiím se dobře daří v teplé vodě, vznikla lidová pověra o snadné možnosti otěhotnění tím, že se žena ponoří do vody.

První plovárny v českých zemích

Medicínské poznatky druhé poloviny 19. století i osvěta však krok za krokem krunýř smyšlenek rozbíjely. Rekreační koupání a plavání se u nás začalo ujímat od počátku 19. století. V Praze byla roku 1810 otevřena vůbec nejstarší plovárna v celé habsburské říši – a to vojenská, určená pro důstojníky pražské posádky, později sloužící i k vojenskému výcviku plavání. Vznikla na několika ukotvených lodích na levém břehu Vltavy díky milovníkovi koupání, pruském setníkovi Ernstovi von Pfuelovi (který to později dotáhl až na generála). 

TIP: Od bláznivého nápadu k hitu: Kde se vzaly kolečkové brusle?

Mezi naše první plovárny patřilo i vojenské brouzdaliště na ostrově Štvanici, čili k. und k. militär Planschbecken. Na rozdíl od něj byla stará Vojenská plovárna po určitou dobu přístupná i civilistům, ale nedělalo to prý dobrotu. Když ji roku 1824 vzala velká voda a odnesla ji až kamsi k Roztokám, asi sto metrů po proudu byla pod Letnou založena nejproslulejší pražská plovárna, zvaná Občanská. Jejím návštěvníkům se říkalo šimšuláci, což vzniklo zkomolením z německého výrazu Schwimschule (plavecká škola). 

Po Vojenské a Občanské plovárně se jich v Praze vyrojilo ještě několik: na Žofíně a pod Vyšehradem, a ještě se lze zmínit o Mlejnku, Žlutých lázních a Císařské louce. Říční lázně pana Titla na Žofíně, to byla specialita. Na voru stála řada budek s klecemi spuštěnými do vody. Kdo se mínil vykoupat, zaplatil si kabinu, kde se odstrojil, vlezl do vodní klece a rekreoval se o samotě a v polotmě. Cena této „koupele říční“, jak se proceduře říkalo, se pohybovala podle pohodlí od 6 do 20 krejcarů. Takřka v sousedství fungovala také teplá lázeň sestávající z několika van, vyrobených z polévané kameniny nebo luxusní mědi, „v nichž tři osoby koupati se mohly“ a „vody studené neb teplé mohl si každý dle libosti připouštěti“.

  • Zdroj textu: Tajemství české minulosti
  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články

Reklama

Reklama

Aktuální články

Markéta I. zvaná Norská panna (1283 až 1290), jež byla z matčiny strany vnučkou skotského krále, zemřela ve svých sedmi letech a její smrt způsobila ve Skotsku spory o následnictví a několik válek.

Historie

Na adresu Guida Grolleho bylo za uplynulé dva týdny odesláno kolem stovky pizz od různých podniků, které dělají rozvážky.

Revue

Mennonitský řád z americké Iowy zakazuje všem svým farmářům používat gumová kola. Mennonité z Kanady tak přísní nejsou a pneumatiky běžně používají.

Zajímavosti

Společnost Virgin Hyperloop One plánuje zavést hyperloop v Indii.

Věda

Při letmém spatření okapi byli první Evropané vzezřením a velikostí zvířete překvapeni. Fantazie pak zvířeti přisuzovala i mnohé rysy, které měly se skutečností pramálo společného

Příroda

Taínové odnesli příchod Evropanů mezi prvními.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907