Tři rozdílné koncepce: Francouzští, britští a němečtí pěšáci v bitvě o Francii (1)

Jestliže všechny tři hlavní armády, které se na jaře 1940 střetly na francouzském bojišti, spojovalo něco důležitého, pak to byla snaha aplikovat poznatky z první světové války, v níž hrála prim pěchota a dělostřelectvo. Každá ze tří zemí však vyvodila zcela jiné poučení, což se pak projevilo v odlišných doktrínách. Rozdíly se týkaly zejména pohledu na roli pěšáků a motorových nebo obrněných vozidel, respektive na optimální vyvážení těchto složek ve struktuře armády. Největších úspěchů tehdy dosáhli Němci, zatímco spojenecké armády potkalo fiasko.

Málo dětí 

Mnozí odborníci v roce 1939 označovali francouzskou armádu za nejlepší na světě, protože ta britská se jevila jako příliš malá a elitářská, kdežto německá postrádala zkušenosti. Brzy ale měly vyjít najevo fatální nedostatky ozbrojených sil, které pramenily zejména (ovšem nikoli výhradně) z atmosféry v politice a společnosti. 

Obrovské ztráty v první světové válce probudily téměř chorobný strach z dalšího konfliktu a podpořily defenzivní myšlení, což se pak projevilo v budování Maginotovy linie. Ta ale nebyla jenom důsledkem onoho strachu, nýbrž také důsledkem poklesu porodnosti, který také způsobily ony válečné ztráty. Právě na konci 30. let se tedy silně projevil nedostatek mužů v odvodovém věku, a to navíc přímo v době velkého společenského napětí a politické nestability, což se zase odráželo v nedostatečném financování armády. 

Nepořádek v puškách 

Modernizační proces probíhal, jenže pomalu a někdy chaoticky, což lze dobře ilustrovat mimo jiné na příkladu pušek. Francouzská armáda měla hned několik standardních vzorů a užívala i více ráží střeliva. Ve službě stále zůstávaly klasické opakovačky Lebel vz. 1886/93 a Berthier vz. 1907, obě kalibru 8 mm, tedy stejné zbraně, s nimiž francouzský pěšák bojoval v první světové válce.

Některé záložní útvary měly dokonce ještě jednoranné pušky Gras vz. 1874 ráže 11 mm. Situaci dále zkomplikoval fakt, že v roce 1924 ozbrojené síly zavedly nový kulomet Châtellerault, který se pak dočkal zmodernizované verze vz. 1924/29. Jednalo se o nepochybně kvalitní zbraň, ale na střelivo ráže 7,5 mm, takže pěchota musela používat dva různé kalibry. To dočasně vyřešilo zavedení pušky vz. 1934, což byla úprava typu Lebel vz. 1907/15 pro 7,5mm náboj, ale generálové chtěli zcela novou pušku na toto střelivo.

Muži bez výcviku

V roce 1936 začaly jednotky dostávat moderní 7,5mm opakovačku MAS 36 a inženýři pracovali i na pušce s poloautomatickým systémem, která vstoupila do výzbroje až v roce 1940 a v omezeném množství. Ani „šestatřicítek“ neměla armáda dost na to, aby mohly v obranných bojích sehrát větší roli, jelikož jimi disponovalo jen několik elitních pluků. 

Tato pestrost zbraní se dá použít i jako příklad opravdu extrémně variabilní úrovně francouzských pěších jednotek, která sahala od špičkové lehké pěchoty (označované chasseurs – myslivci, lovci) a horských útvarů až po pluky záložníků tvořené veterány z první světové války s puškami z téhož konfliktu. Francie měla i spoustu mladších záložníků, jenže značná část z nich měla nedostatečný výcvik, protože po většinu meziválečné éry trvala povinná služba jenom jeden rok, teprve v roce 1935 byla prodloužena na dva. 

Kolísající kvalita

Specifikum tvořili „barevní“ muži z kolonií v severní a střední Africe a jihovýchodní Asii, kteří v roce 1940 představovali kolem třetiny celkové síly francouzské pěchoty. Na frontě tvořili přibližně 115 pluků, zatímco z metropolitní Francie pocházelo zhruba 215 regimentů. Také u koloniálních vojsk však platilo tvrzení o velmi kolísající kvalitě, což se zákonitě projevilo i v boji. Zatímco některé útvary černých vojáků bojovaly s příkladnou odvahou, kdežto jiné se rychle vzdávaly Němcům, kteří s nimi často nejednali právě v rukavičkách. 

TIP: Na kontinent jen na skok: Britský expediční sbor v letech 1939–1940 

Francouzská pěchota trpěla také nedostatečnou motorizací, jež podivně kontrastovala s vysokou úrovní tamějšího automobilového průmyslu, avšak mezi její silné stránky patřil velký počet podpůrných zbraní. Francie zavedla do služby množství kulometů a měla i značně silné dělostřelectvo, jež sice užívalo převážně starší vzory, avšak jednoznačně překonávalo artilerii Wehrmachtu.

Pokračování: Tři rozdílné koncepce: Francouzští, britští a němečtí pěšáci v bitvě o Francii (2)