Alsasko: Francouzské srdce Evropy

30.08.2021

Při pátrání po srdci starého kontinentu bychom nenašli lepšího kandidáta než francouzské Alsasko. V bezprostřední blízkosti německých hranic se odjakživa střetávaly vlivy obou evropských mocností a metropole Štrasburk tvoří od poloviny minulého století centrálu sjednocené Evropy

<p>Od roku 1988 je historické centrum Štrasburku s názvem „Grande Île“ zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2017 byla pod ochranu UNESCO zařazena i městská část „Neustadt“. <em>(foto: Wikimedia Commons, Jonathan Martz, CC BY-SA 3.0)</em></p>

Od roku 1988 je historické centrum Štrasburku s názvem „Grande Île“ zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2017 byla pod ochranu UNESCO zařazena i městská část „Neustadt“. (foto: Wikimedia Commons, Jonathan Martz, CC BY-SA 3.0)


Reklama

Až do roku 1949 sestávala alsaská vlajka pouze ze dvou vodorovných pruhů, odpovídajících znaku vévody lotrinského z 11. století. Vžil se pro ni německý název Rot un Wiss neboli „červená a bílá“, po druhé světové válce však byla nahrazena. Nová podoba má více reflektovat alsaskou příslušnost k Francii, a návrh tak obohatily symboly departementů Haut-Rhin a Bas-Rhin, jež pod region spadají. 

Ve městě, kde Johannes Gutenberg roku 1440 vynalezl knihtisk a kde během Francouzské revoluce poprvé zazněla hymna Marseillaisa, dnes sídlí víc než dvacítka mezinárodních institucí spjatých s integrací Evropy. Nejdůležitější z nich je Evropský parlament, přičemž hlavní z pětice jeho budov – pojmenovaná po francouzské spisovatelce a političce Louise Weissové – patří zároveň mezi největší v metropoli. 

Létající cirkus

Sedmnáctipatrový kolos s rozlohou 220 tisíc metrů čtverečních však zůstává po většinu času prázdný, neboť Evropský parlament standardně zasedá v belgickém Bruselu. Do Štrasburku europoslanci přijíždějí pouze jednou za měsíc na plenární zasedání. Rozsáhlý přesun se ovšem už dlouhou dobu nachází v hledáčku kritiků, kteří jej posměšně označují za „létající cirkus“ a poukazují na jeho zbytečnost. 

Přemístění bruselské agendy do Alsaska totiž obnáší přejezd patnácti tisíc úředníků a dalších zaměstnanců, což znamená náklady v odhadované přepočtené výši až šesti miliard korun – nehledě na devatenáct tisíc tun emisí oxidu uhličitého, který při tom vyprodukují letecké spoje. Snahy zrušit zmíněnou tradici odstartovala už v roce 2006 petice s názvem One Seat neboli „jedno sídlo“ švédské eurokomisařky Cecilie Malmströmové a od té doby ji podepsalo víc než milion lidí. 

Francouzský tahoun

Samotné Alsasko však považuje místní evropskou centrálu za symbol prestiže a proti jejímu definitivnímu přemístění do belgické metropole ostře protestuje. Evropská čtvrť totiž přináší miliony eur do štrasburské kasy, a když se před třinácti lety musela dvě jednání odložit kvůli rekonstrukci budovy, město tím údajně přišlo o osm milionů eur. 

Celkově však Alsasku podobný výpadek zřejmě příliš neublíží – díky strategické poloze v tzv. Modrém banánu (viz box) se i bez zmíněných financí pyšní titulem hospodářského tahouna Francie. Čtvrtinu Alsasanů zaměstnává průmysl, přičemž ročně zajišťuje druhé nejvyšší HDP v zemi. Zásluhu na tom mají zejména místní automobilky, konkrétně továrna Peugeotu ve městě Mulhouse; v nedalekém Molsheimu pak roku 1909 založil italský konstruktér Ettore Bugatti svůj stejnojmenný podnik. Další miliardy generuje turistický ruch: Díky lákadlům v podobě vinařských stezek a malebných historických panoramat místních vesniček přivítá Alsasko ročně na patnáct milionů návštěvníků. 

Modrý banán

Za svou ekonomickou prosperitu vděčí Alsasko poloze přímo v srdci západoevropského koridoru urbanizovaných oblastí, pro nějž se díky charakteristickému protáhlému tvaru na mapě vžilo označení „modrý banán“. Území táhnoucí se od severozápadní Anglie přes Benelux, jihozápad Německa a Švýcarsko až po sever Itálie v současnosti obývá 15 % evropské populace a nachází se tam jedno z největších jader světové ekonomiky. Samotné Alsasko dané charakteristice plně odpovídá: Navzdory zanedbatelné rozloze jde o největší exportní region Francie a druhý nejvýznamnější hned po Paříži z hlediska průmyslu. Místní HDP na hlavu lze srovnat například s Japonskem.

STRUČNÉ DĚJINY

Nejstarší osídlení Alsaska se datuje již do pravěku, kdy tam nejprve přebývaly kočovné kmeny, mezi nimiž kolem roku 1500 př. n. l. převládli Keltové. Později si je však podmanili Římané pod vedením Julia Caesara, který z oblasti zahrnující i současné Alsasko vytvořil provincii Horní Germánie. Lokální nadvládu impéria ukončili po jeho úpadku germánští Alamani, ale v 5. století museli sami své území postoupit další mocnosti, tentokrát Francké říši.

Svobodný Štrasburk

Po následující staletí německý vliv v regionu přetrvával. První „zlatý věk“ zažilo Alsasko jako součást Svaté říše římské: Roku 1262 získal Štrasburk statut svobodného města a potvrdil svůj post významné obchodní křižovatky na cestě mezi Francií a Německem. Zároveň se stal jedním z nejdůležitějších přístavů na Rýnu, což ostatně platí dodnes – v současnosti se jedná o největší říční přístav v zemi galského kohouta.

Poprvé se Alsasko dostalo pod francouzská křídla v roce 1648, když se s koncem třicetileté války dramaticky proměnila politická mapa Evropy. Již po dvou staletích se ovšem Němci o své dřívější území přihlásili znovu, tentokrát po vítězství v prusko-francouzské válce. Německy se pak v Alsasku mluvilo až do versailleského míru, který v roce 1918 ukončil první globální válečný konflikt a přinesl další přepisování map: Tehdy region opět – a zatím trvale – připadl Francii.

Evropské kořeny

V polovině minulého století byly ve Štrasburku položeny základy evropské integrace: Od roku 1949 tam sídlí Rada Evropy, o tři roky později v metropoli vznikl Evropský parlament a záhy se do ní přesunuly i hlavní orgány tehdy nově ustaveného Evropského hospodářského společenství. Jako samostatný administrativní celek fungovalo Alsasko do roku 2016, kdy se ve Francii odehrála reforma regionálního uspořádání. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

  • počet obyvatel: 1,8 milionu
  • očekávaná doba dožití: 81,6 roku
  • průměrný počet dětí: 1,75 na ženu
  • věková struktura: 17 % obyvatel do 15 let, 20 % obyvatel nad 65 let
  • městské obyvatelstvo: Štrasburk má 300 000 obyvatel
  • náboženství: 70 % katolíci, 17 % protestanti, 8 % bez vyznání, 5 % ostatní
  • oficiální jazyk: francouzština
  • obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 14 %
  • gramotnost: 99 %

Politika

  • státní zřízení: bývalý administrativní region Francie
  • regionální prezident: Jean Rottner
  • volby do francouzského Národního shromáždění: každé čtyři roky

Ekonomika

  • HDP na hlavu: 28 900 eur, odhad z roku 2018; ČR – 27 500 eur
  • měna: euro

GEOGRAFIE

  • rozloha: 8 280 km², o něco víc než Plzeňský kraj
  • charakter území: zalesněné a vodnaté, na západě pohoří Vogézy, na východě nížiny
  • podnebí: kontinentální, ve srážkovém stínu Vogéz; zimy studené, léta horká
  • min. noční / max. denní teploty (°C) ve Štrasburku: leden–březen −1/11, duben–červen 5/23, červenec–září 10/26, říjen–prosinec 0/15
  • nejvyšší bod: Grand Ballon, 1 424 m n. m. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zařízení označovaná jako exosuits představují měkkou variantu podstatně robustnějších robotů.

Zajímavosti

Kočky jsou jedním z nejhorších invazních druhů dneška.

Věda

Nová vizualizace jedné z nejextrémnějších hvězd.

Vesmír

Loď Altalena přivážející zbraně pro Irgun se stala cílem palby vládních jednotek židovského státu. (kolorováno).

Válka
Historie

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907