Alžírsko: V zajetí minulosti

Krátkodobá existence nezávislého Alžírska je poznamenána vojenskou diktaturou a občanskou válkou, která pro společnost stále není vyřešenou záležitostí

12.04.2013 - Marek Telička



Alt text

Vlajka byla přijata už v roce 1954 Frontou národního osvobození (FLN), mezi roky 1958–62 šlo o vlajku exilové vlády a po získání nezávislosti se stala státním symbolem. Zelená barva představuje islám a bílá čistotu

Po osamostatnění Alžírska v roce 1962 získala v zemi největší vliv Fronta národního osvobození (FLN), politická strana, která postavila mimo zákon všechny ostatní politické síly. FLN kladla ve svém programu důraz na budování socialismu alžírského typu, islám a vyhraněný nacionalismus. Nejdůležitějším činitelem ovšem byla alžírská armáda – skutečný držitel moci, pro nějž byla FLN jen politickým pláštěm. Z dominantní role armády, která po čtyři desetiletí od roku 1962 stála v pozadí všech státních převratů proti legitimní moci, vyplývají přetrvávající alžírské problémy.

Krok od vojenské totality?

V roce 1963 byl prezidentem zvolen Ahmed Ben Bella, o dva roky později vystřídaný na základě vojenského převratu plukovníkem Houari Boumedienem. Ten se pustil do budování socialismu cestou konfiskace majetku. Mnoho megalomanských projektů bylo zpočátku bohatě dotováno z příjmů za prodej ropy a zemního plynu, vznikl byrokratický aparát s rozsáhlou korupcí, která pohlcovala značnou část příjmů státu. To zákonitě poznamenalo hospodářskou i politickou situaci. Po smrti Boumediena se v roce 1978 dostal k moci plukovník Chadli Bendjedid, s jehož vedením země dál pokračovala v nastoleném kurzu.

Ke konci 80. let minulého století se množily masové protesty proti vládě jedné strany, což prezidenta Bendjedida donutilo, aby umožnil vstup do politiky i jiným subjektům. Volby byly plánovány na rok 1991 a zdálo se, že obrat k lepšímu se blíží.

Bezhlavý teror občanské války

K náhlému politickému uvolnění bohužel došlo v prostředí rostoucí anarchie. Z toho důvodu nebyla posílena demokracie, ale naopak se zvýšilo extrémistické cítění, které přineslo výrazný nárůst popularity islamistických stran. Proto v červnu 1990 získala Islámské fronta spásy (IFS) v komunálních volbách 55 % hlasů a kontrolu nad více než 70 % místních, okresních a krajských zastupitelstev. V prosinci 1991 dostala IFS v prvním kole parlamentních voleb většinu hlasů a vypadalo to, že ve druhém kole by mohla v parlamentu získat dvoutřetinovou většinu. Tato perspektiva přiměla armádou ovládanou vládu ke zrušení výsledků voleb.

Prezident Bendjedid odstoupil a byl vytvořen Vysoký státní výbor, jenž nahradil rozpuštěný parlament. Tento státní převrat, který zlikvidoval vítěznou stranu parlamentních voleb, byl spouštěcím mechanismem občanské války. Islámští extremisté zpočátku směřovali svoje útoky na vládní představitele a poté na intelektuály a novináře. Ke konci války ovšem útoky postrádaly jakýkoli politický smysl a terčem se stávali obyčejní vesničané. Při těchto střetech padlo v Alžírsku mezi roky 1992 a 2002 až 160 000 lidí.

Klid plný napětí

V dubnu 1999 se stal prezidentem Abdelaziz Bouteflika, od nějž se očekávalo zklidnění bojů a zlepšení ekonomické situace. V dubnu 2004 byl Bouteflika zvolen podruhé 85 % hlasů. Podle ústavy mohl být prezident zvolen maximálně na dvě volební období po pěti letech. Ústava ale byla v listopadu 2008 změněna (nyní není počet prezidentových volebních období nijak omezen) a Bouteflika mohl kandidovat potřetí. 9. dubna 2009 opět vyhrál – tentokrát obdržel 90,2 % hlasů. Příští volby se budou konat v dubnu 2014. Prezident prohlásil, že jeho prioritami jsou řešení dlouholeté krize v berberském regionu Kabylie, osvobození žen z pout přísných rodinných tradic a celonárodní smíření.

Nicméně během předešlých let se Bouteflika přes veškerou snahu nedokázal vypořádat s vlivem armády, a země s demokratickou fasádou tak dodnes zčásti zůstává vojenskou diktaturou. Špatná ekonomická situace se mírně zlepšila, ale míra nezaměstnanosti je stále vysoká. Popularita islamistických stran je pořád velká, ale v posledních letech byla oslabena nesmyslnými teroristickými činy. Naposledy bylo zabito 43 lidí v srpnu 2008 při teroristickém útoku ve městě Issers na severu Alžírska. Politické a sociální napětí ve společnosti nadále přetrvává.

Faktum

Islámští extremisté zpočátku útočili na vládní představitele. Později se jejich terčem stávali obyčejní vesničané

Ve zkratce

Zemědělství na Sahaře

 První předchůdce člověka byste na severu Afriku mohli najít už před půl milionem let. Na několika místech Maghrebu byly nalezeny ostatky tzv. Atlantrophů a podle naleziště v Bir el-Ater byli pojmenováni další předchůdci Homo sapiens. Ti tuto oblast obývali před více než 30 000 lety. Zástupci Homo sapiens sapiens se v severní Africe objevili na začátku mladší doby kamenné. Většina dokladů o rozvinuté kultuře v mladší době kamenné je nacházena na saharské poušti, což je jedinečným svědectvím toho, že Sahara byla tehdy klimaticky velmi příznivou a úrodnou oblastí. Zdejší obyvatelstvo se proto živilo převážně zemědělstvím.

Stručné dějiny

Oblast dnešního Alžírska byla už před cca 12 000 let obydlena Berbery. Po roce 800 př. n. l. se oblast dostala pod nadvládu Kartága, ale po jeho zániku na konci Punských válek zde vzniklo několik samostatných berberských království, především Numídie. Dalším mocným vládcem se na konci 2. století stal Řím a po jeho rozpadu území částečně ovládali Vandalové, později vyhnaní vojevůdci byzantského císaře Justiniána I. Byzantská říše pak byla v 8. století vytlačena Araby.

Na území dnešního Alžírska se poté vystřídalo mnoho arabských a berberských panovnických rodů. Roku 1517 se tady usadili osmanští Turci, kteří udělali z alžírského pobřeží pirátskou základnu. Piráti, kteří měli přístavy nejen v Alžíru, ale také v libyjském Tripolisu a na pobřeží dnešního Tuniska, napadali křesťanské lodě v západním Středomoří a podnikali „lovy otroků“ na pobřeží Itálie, Francie a Portugalska (někdy až v Anglii, Skandinávii či Rusku). Údajně takto mezi 16. a 19. stoletím zajali přes milion Evropanů, které prodali na trzích otroků v Turecku, Egyptě či Íránu.

Po oslabení Osmanské říše využili Francouzi příležitost a roku 1830 začala jejich invaze, která kvůli velkému odporu místních obyvatel trvala prakticky až do začátku 20. století. Při těchto bojích zahynulo až milion Alžířanů. Výsledkem bylo ovládnutí země, která se stala integrální součástí Francie. Už v 19. století začala velká migrace Francouzů, kteří se v Alžírsku natrvalo usadili. Kromě nich zde bylo i mnoho španělských a italských zemědělců a venkov v mnohém připomínal Evropu. Za 2. světové války se v Alžírsku zformovalo mnoho vojenských jednotek, které se podílely na osvobození Francie. Po válce došlo k rozpadu koloniálních říší a v roce 1962 byla vyhlášena i nezávislost Alžírska.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 37 367 226 (odhad z července 2012)
Průměrná doba dožití: 74,73 let
Prům. počet dětí: 2,78 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 23,4 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 27,8 % děti do 14 let, 67,2 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 5 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: arabsko-berberské obyvatelstvo 99 %, většina Alžířanů je berberského, nikoli arabského původu
Oficiální jazyk: arabština; další jazyky: francouzština, berberské dialekty
Náboženství: sunnitští muslimové 99 %, křesťané a židé 1 %
Nezaměstnanost: 10 % (odhad z roku 2011)
Gramotnost: 69,9 %

Politika

Typ vlády: republika
Nezávislost: od 5. července 1962 (dříve kolonie Francie)
Hlava státu: prezident Abdelaziz Bouteflika (od 28. dubna 1999); šéf vlády: Abdelmakek Sellal (od 3. září 2012)
Vláda a volby: kabinet i premiér jmenováni prezidentem; prezident je volen na období pěti let (další volby budou v dubnu 2014)

Ekonomika

Ropa a zemní plyn jsou základem ekonomiky. Země má 8. největší rezervy plynu a 16. největší rezervy ropy na světě. Pokusy vlády o rozvoj dalších sektorů a snížení nezaměstnanosti ovšem nejsou příliš úspěšné. Stát se potýká s vysokou byrokracií a korupcí.
HDP na hlavu: 7 300 USD (odhad z r. 2011)
Měna: alžírský dinár (DA); 1 USD = 72,9 DA
Zemědělská produkce: pšenice, ječmen, oves, hrozny, olivy, citrusy, ovoce, ovce a dobytek
Průmyslová produkce: nafta, zemní plyn, těžební i lehký průmysl, elektroprůmysl, petrochemie, zpracování potravin

Geografie

Rozloha: 2 381 741 km2; zhruba třicetinásobek velikosti ČR, 10. největší stát světa
Hranice: Maroko 1 559 km, Mali 1 376 km, Libye 982 km, Tunisko 965 km, Niger 956 km, Mauritánie 463 km, Západní Sahara 42 km
Podnebí: pouštní a polopouštní; mírné deštivé zimy a horká suchá léta podél pobřeží, sušší chladné zimy a horká léta ve vnitrozemí
Srážky: Alžír přes 700 mm ročně (cca stejně jako Oslo), většina v zimě; Tamanrasset jen asi 20 mm ročně; na mnoha místech Sahary po celý rok neprší vůbec
Teploty: minimální/maximální teploty – Alžír 30 °C v srpnu/10 °C v lednu, Tamanrasset 36 °C v červnu/5 °C v lednu
Nejnižší a nejvyšší bod: Chott Melrhir -40 m / Tahat 3 003 m

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock, Yannarthursbertrand.org, Wikipedie, Kalifornská univerzita


Další články v sekci