Andorra: Růst horského trpaslíka

Andorra stála vždy stranou světového dění. Zatímco v Evropě vznikaly a zanikaly říše a měnila se politická zřízení, život ve zdejších horách zůstával po staletí stejný. Teprve v posledních desetiletích se historicky dané zřízení začíná zvolna měnit

16.04.2013 - Marek Telička



Alt text

Když dal Napoleon v roce 1806 Andoře ústavu, používala vlajka tradiční katalánské barvy. V roce 1866 pak Napoleon III. dosáhl vřazení modré barvy, aby tak vyjádřil částečnou suverenitu Francie v zemi

Poloha Andorry vysoko v Pyrenejích předurčila její obyvatele k drsnému životu. Vždyť průměrná nadmořská výška země dosahuje 1 996 m. A hlavní město Andorra la Vella, které bylo založeno v „nižších partiích“ země, ve výšce 1 023 m, je nejvýše položené hlavní město Evropy. Výmluvné je i to, že jde zároveň o oblíbené lyžařské středisko. I když je tady v průměru 300 slunečných dní v roce, chladu a sněhu si Andořané užijí víc než ostatní evropské národy.

Odkázáni na silnice

Až do 20. století měla Andorra velice omezené dopravní spojení s vnějším světem. Dokonce ani dnes nemá země žádné letiště a spojení vzduchem je zajištěno jen prostřednictvím několika heliportů. Nejbližší letiště leží zhruba tři hodiny jízdy autem od hlavního města ve francouzských městech Toulouse a Perpignan a ve španělské Barceloně. Není zde ani železniční trať, ale pravidelnou autobusovou linkou se lze za 40 minut dopravit do francouzské stanice L'Hospitalet-près-l'Andorre, která zajišťuje spojení do Paříže a Barcelony. Jedinou přímou spojnicí Andorry se světem jsou tak silnice v celkové délce 279 km. Z toho ovšem téměř třetinu (76 km) tvoří nezpevněné komunikace.

Armáda ze samých důstojníků

Špatná dopravní dostupnost byla dlouhou dobu jednou z příčin relativně pomalého růstu populace. Vždyť v roce 1900 měla země 5 000 obyvatel a na dvojnásobek se jejich počet dostal teprve v roce 1960. O 10 let později to ovšem bylo už 20 000 a za posledních 40 let narostl počet Andořanů na 85 000.

V roce 1993 došlo v zemi, měřeno tempem událostí předchozích století, k bouřlivým politickým změnám. Andorra získala suverenitu, byla ustanovena parlamentní demokracie a ratifikována ústava. Z odtrženého státu se pomalu stává aktivní člen mezinárodní komunity.

Ještě téhož roku ustanovila Andorra svoji první misi v rámci OSN a začala posilovat svá diplomatická zastoupení.

Země si udržuje malou armádu, v níž slouží všichni muži v odpovídajícím zdravotním stavu. Na armádě je pozoruhodné, že všichni sloužící mají status důstojníků. Jde ovšem o spíše symbolický útvar, protože skutečnou odpovědnost za obranu země mají Francie a Španělsko.

Turisté a nízké daně

Navzdory začlenění mezi členské země Evropské unie není sama Andorra členem tohoto uskupení, ale má s Evropskou unií zvláštní vztah. V oblasti obchodu se zemědělskými výrobky má nečlenský status, ale v obchodu s průmyslovým zbožím je brána jako členský stát. Vzhledem k tomu, že země neměla nikdy vlastní měnu a do konce roku 1999 se zde platilo jak španělskými pesetami, tak francouzskými franky, bylo logické, že po vzniku eurozóny přešla na euro.

Evropská měna státu určitě pomáhá i v rozvoji turistiky, z níž plyne 80 % příjmů státní pokladny. Každoročně Andorru navštíví kolem 15 milionů turistů, které přitahuje její bezcelní status a prostředí zimních i letních středisek. Významným zdrojem příjmů je i bankovní sektor, který má status daňového ráje. I z toho důvodu má Andorra jednu z nejnižších hodnot nezaměstnanosti na světě – podle dlouhodobých statistik je zdejší míra zaměstnanosti bezmála stoprocentní.

Faktum

Andorra nemá ani dnes letiště a nejbližší přistávací plochy se nalézají tři hodiny cesty autem na půdě Francie a Španělska

 

Víte, že?

Hasiči oslavili "padesátiny"

  V Andoře byste našli pouhých 120 profesionálních hasičů. Stálá jednotka profesionálních hasičů byla založena až 21. dubna 1961. Důvodem byla dvoudenní série požárů v prosinci 1959. Do té doby bylo zvykem, že si jednotlivé části Andorry (farnosti), navzájem při požárech pomáhaly.

Stručné dějiny

Podle tradice dal sám Karel Veliký v roce 803 zdejším obyvatelům výhradní právo na andorské území. Šlo o velkorysé gesto, jímž chtěl velký vládce poděkovat Andořanům za účinnou pomoc v boji proti Maurům.

V 10. století se Andorra dostala pod společnou správu hrabat z Urgellu a urgellského biskupství. V roce 988 dal tehdejší hrabě z Urgellu svou část andorských údolí diecézi výměnou za pozemky v Cerdanyi. Na 100 let tak země spadala pouze pod Urgellského biskupa. V roce 1095 však tehdejší biskup z Urgellu musel požádat o pomoc proti hrabství pány z Caboetu. Ti pak obdrželi Andorru od biskupa jako odměnu za pomoc. Dědicové rodu se ovšem vzápětí dostali do sporu se španělským biskupem a teprve Paréagská dohoda z roku 1287 udělala sporům přítrž. Podle ní se Andorra stala kondominiem pod vládou hrabat z Foix (dědiců pánů z Caboetu) a biskupa z Urgellu. Tento systém vlastně funguje dodnes, ale z francouzské strany je správa vykonávána prezidentem.

Z důvodu výrazné geografické odloučenosti a naopak nevýrazné síly zůstávala Andorra po dlouhá léta mimo hlavní proud evropské politiky. Kromě vazeb s Francií a Španělskem vlastně neměla žádné zahraničně-politické vztahy. Drobnou výjimkou bylo vyhlášení války Německé říši během 1. světové války. Země se ovšem bojů neúčastnila a kuriózně zůstala de facto ve válečném stavu až do roku 1957, protože nebyla zahrnuta do poválečné mírové smlouvy ve Versailles. V současnosti však zejména turistický ruch „vyhnal“ zemi z izolace. V roce 1993 byl modernizován politický systém Andorry a země se stala členem OSN a Rady Evropy.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 85 082 (odhad z července 2012), tedy asi o 8 000 víc než Zlín, o 5 000 méně než Pardubice
Očekávaná doba dožití: 82,5 let
Prům. počet dětí: 1,36 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 3,76 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 15,6 % děti do 14 let, 71,1 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 13,3 % obyv. se dožívá více než 65 let
Etnické složení: 43 % Španělé, 33 % Andořané, 11 % Portugalci, 7 % Francouzi, 6 % ostatní
Jazyky: úřední jazyk je katalánština, dále se mluví francouzsky, kastilsky a portugalsky
Náboženství: převažuje římskokatolická církev
Nezaměstnanost: 2,9 %
Gramotnost: 100 %

Politika

Typ vlády: parlamentární demokracie (od března 1993)
Nezávislost: od roku 1278
Hlava státu: zvláštní forma vlády je označována jako kondominium, přičemž jedním vládcem je francouzský prezident a druhým španělský biskup z města Seu d'Urgell, kteří jsou v Andoře reprezentováni svými zástupci, od roku 1993 je kondominium kombinováno s parlamentní demokracií

Ekonomika

HDP na hlavu: 37 200 USD (odhad z roku 2011)
Měna: euro

Geografie

Rozloha: 468 km2, zhruba stejnou plochu zabírá Praha
Hranice: 56,6 km s Francií, 63,7 km se Španělskem
Podnebí: mírné – chladné zimy se sněhem a teplá suchá léta
Minimální/maximální teploty (°C) – Les Escaldes 1 080 m n. m.: leden–březen -1–3/6–13, duben–červen 3–11/13–24,5, červenec–září 8–12/19–26, říjen–prosinec -1–8/6–19
Průměrné srážky (mm): leden–březen 35–55, duben–červen 55–105, červenec–září 65–75, říjen–prosinec 70–75
Nejnižší a nejvyšší bod: Riu Runer 840 m / Pic de Coma Pedrosa 2 946 m


Další články v sekci