Angola: Děti války

18.04.2013

Nedlouho poté, co si Angolané v roce 1975 vybojovali samostatnost, odstartovala nemilosrdná sedmadvacetiletá občanská válka. Bez přehánění lze říct, že v zemi dnes žije jen hrstka lidí, kteří pamatují doby bez násilí a vraždění

<p>Zařízení, které vypadá jako primitivní tréninkový modul pro kosmonauty, mělo léčit vážné mentální nemoci.</p>

Zařízení, které vypadá jako primitivní tréninkový modul pro kosmonauty, mělo léčit vážné mentální nemoci.


Reklama

Rudá na angolské vlajce představuje krev prolitou během všech válek, černá africký kontinent. Ozubené kolo je symbolem průmyslu, mačeta představuje rolníky a boj. Hvězda znamená mezinárodní solidaritu a pokrok

Když Portugalci po bezmála 500 letech nadvlády vyklidili pole a Angola v roce 1975 vyhlásila samostatnost, zůstaly zde dvě vlivné a znesvářené vojensko-politické organizace. Komunistické Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA) a antikomunistický Svaz pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA). Jejich boj měl zemi poznamenat mnohem víc než právě ukončená koloniální válka za nezávislost.

Po komunismu zdánlivá demokracie

Obě frakce usilovaly o moc a jejich vzájemný boj se stal jedním z nejvýraznějších konfliktů studené války. USA a Sovětský svaz všemožně podporovaly znesvářené strany a považovaly výsledek války za klíčový pro vývoj mezinárodní scény. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, znamenalo to konec finanční a materiální pomoci pro MPLA, která již od roku 1979 Angolu formálně ovládala. Došlo pouze k tomu, že stát byl z komunistického formálně přeměněn na demokratický. Občanská válka pokračovala dál a definitivně utichla až v únoru 2002, když byl v boji zabit vůdce UNITA Jonas Savimbi. UNITA se stala hlavní opoziční stranou a dlouholetý vůdce země a předseda MPLA, prezident José Eduardo dos Santos, se ještě pevněji usadil ve své diktátorské židli.

Země rychlé smrti

Dvacet sedm let dlouhá občanská válka měla na Angolany devastující účinek. A není se čemu divit. Vždyť jen počet mrtvých se odhaduje na 600 000 až 1,5 milionu lidí. Výzkum v roce 2007 ukázal, že Angolané trpí podvýživou a mají mimo jiné naprostý nedostatek vitamínu B3. V některých částech země jsou zcela běžné epidemie cholery, malárie, vztekliny a afrických krvácivých horeček. Leckde je vysoký výskyt HIV a tuberkulózy, objevuje se i horečka dengue a řada jiných infekčních chorob přenášených hmyzem. Kromě toho se Angolané musí dennodenně potýkat s množstvím dosud nevyklizených minových polí. Zanedbaná země má dnes vůbec nejvyšší kojeneckou úmrtnost na světě a lidé se zde jen výjimečně dožívají šedesátky.

Vláda na ropném prameni

Nadějí a zároveň starostí Angoly a její ekonomiky je maličký region Cabinda. Ačkoli jeho rozloha je jen o něco víc než pouhých 7 000 km2, Angola mu díky zásobám ropy vděčí za převážnou část exportních příjmů. „Africký Kuvajt“ ovšem de facto není součástí Angoly. Je vklíněn mezi pobřeží Republiky Kongo a Demokratické republiky Kongo a již několik let se snaží osamostatnit. Místní separatistické skupiny přitom rozhodně nejednají v rukavičkách.

Angola má tolik problémů, že i schopná a poctivá vláda by zde měla práci nejméně na půl století, aby stát dostala z nejhoršího. Přitom už 30 let ovládá zemi prezident dos Santos, absolutní vládce, jehož režim čelí mnoha nařčením z korupce a rozkrádání státního majetku. Naděje na změnu je přitom malá. Poslední prezidentské volby proběhly před 17 lety a nový termín je stále odkládán. Nastartování skutečných demokratických procesů je v nedohlednu a je jen málo pravděpodobné, že se do čela Angoly v dohledné době dostane někdo, kdo o ně bude upřímně usilovat.

STRUČNÉ DĚJINY

Bantuské kmeny, které v současnosti tvoří většinu místní populace, přišly na území dnešní Angoly zřejmě kolem roku 500 př. n. l. Díky znalosti zemědělství, zpracování kovů a výroby keramiky vytlačily původní khoisanské sběrače a lovce, jejichž potomci dodnes žijí v jižní části státu.

Převaha Bantuů vyústila během staletí ve státotvornou sílu. Ve 14. století tak vzniklo vedle mnoha dalších i Konžské království, do nějž Angola patřila společně se současnou Republikou Kongo, západní částí Demokratické republiky Kongo a dnes klíčovou angolskou exklávou Cabinda. Na konci 15. století se tady objevili první Portugalci a angolské pobřeží se stalo důležitým místem pro obchod mezi Evropou, Indií a jihovýchodní Asií. Obchod se soustředil zejména na trh s otroky, kterému byla učiněna přítrž až v první polovině 19. století. To už byla někdejší součást Konžského království dávno pod kontrolou Portugalců, od roku 1655 měla status kolonie a nesla jméno Angola.

Po 2. světové válce, v roce 1951, se z kolonie stala zámořská provincie. Vzhledem k tomu, že doba portugalské přítomnosti pomalu završovala pětisté výročí, první myšlenky na samostatnost nebyly přijaty ani zdaleka jednoznačně. V 50. letech 20. století se nicméně vytvořilo několik vojensko-politických organizací, které měly samostatnost jako hlavní cíl. Mezi roky 1961 a 1974 probíhala mezi angolskými nacionalisty a portugalskými jednotkami koloniální válka, která nakonec v listopadu 1975 vyústila ve vyhlášení nezávislé Angoly. Stejný rok ovšem odstartoval 27 let dlouhou občanskou válku, která znamenala ztrátu jednoho a půl milionu životů. O střechu nad hlavou přišly čtyři miliony lidí. Teprve v roce 2002 byl konflikt definitivně ukončen.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 18 056 072 (odhad z července 2012)
Očekávaná doba dožití: 54,59 let
Prům. počet dětí: 6,12 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 83,53 z 1 000 živě narozených (8. nejvyšší na světě)
Věková struktura: 43,9 % děti do 15 let, 53,2 % obyv. ve věku 15 až 64 let, jen 2,9 % obyv. starší než 65 let
Postižení HIV: 2 % obyvatel
Etnické složení: bantuské kmeny Ovimbundu 37 %, Kimbundu 25 % a Bakongo 13 %, míšenci místních etnik a Evropanů 3 %, ostatní 22 %
Úřední jazyk: portugalština, z domorodých jazyků jsou nejrozšířenější umbundu, kimbundu, kikongo, chokwe, ovambo, fiote a další bantuské jazyky
Náboženství: křesťané 89 %, animisté 11 %
Nezaměstnanost: nedostupný údaj, reálný odhad 40 %
Gramotnost: 71,4 %

Politika

Typ vlády: Parlamentní demokracie v čele s prezidentem
Nezávislost: od 11. listopadu 1975, předtím kolonie Portugalska
Hlava státu: prezident José Eduardo dos Santos (od 21. září 1979) je zároveň šéfem vlády
Volby: Prezident má být podle ústavy volen na pět let, ovšem dos Santos byl naposledy zvolen 21. září 1992 a nové volby, původně plánované na září 2009, byly odloženy na neurčito

Ekonomika

Vysoký růst angolské ekonomiky je dán rostoucími cenami ropy, jejíž prodeje tvoří 85 % místního HDP. Díky ropě HDP mezi roky 2004–2008 každoročně rostl o více než 17 %. Země je zcela závislá na exportu ropy a diamantů a od vývoje v této oblasti se odvíjí vše ostatní.
HDP na hlavu: cca 6 000 USD (odhad 2011)
Měna: angolská kwanza (AOA); 1 USD = cca 94 kwanza
Vývoz: surová nafta, diamanty, ropné produkty, káva, sisal, ryby, dřevo. bavlna
Dovoz: stroje a elektrospotřebiče, automobily a náhradní díly, léky, potraviny, textil, zbraně

GEOGRAFIE

Rozloha: 1 246 700 km2, 16x větší než ČR
Délka hranic: 5 198 km, z toho s Demokratickou republikou Kongo 2 511 km, s Namibií 1 376 km, se Zambií 1 110 km, s Republikou Kongo 201 km
Délka pobřeží: 1 600 km
Podnebí: polopouštní na jihu a podél pobřeží až k Luandě; na severu je studené období sucha (od května do října) a horké období dešťů (od listopadu do dubna)
Průměrné teploty: Luanda/Huambo listopad–duben 25–27/20 °C, květen, červen, září, říjen 21–24/16–21 °C, červenec, srpen 20/16 °C
Průměrné měsíční srážky: Luanda/Huambo listopad–duben 25–125/145–230 mm, květen–říjen 0–20/0–20 mm
Nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán 0 m / Morro de Moco 2 620 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikipedie, Flickr, Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Česká verze juggeru zůstává věrná originálnímu postapokalyptickému pojetí, včetně brutálnějších soubojů.

Zajímavosti

Chrám s téměř tisíciletou tradicí hostil v minulosti jen ty nejnadanější žáky.

Zajímavosti

Jsme ve vesmíru sami? A pokud ano, proč nás ještě nikdo nekontaktoval?

Vesmír

Charles Lindbergh, Fred Astaire a Albert Fall. Jejich aféry plnily první stránky amerických novin v první polovině minulého století.

Historie

Za pár týdnů vyjde životní dílo Miroslava Brože ve spoluautorství s Milanem Kopeckým

Válka

Každá červená tečka na snímku satelitu Suomi NPP představuje jeden požár.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907