Reklama


Arménie: Nejmenší pohrobek Sovětského svazu

19.04.2013

Arménie se musí vypořádávat s mnoha negativními dědictvími minulosti. Země s bohatou kulturou a historií má dnes jen pětinu historické rozlohy a většina Arménů žije v zahraničí

Duchovní centrum - Noravank je jedním z dokladů bohatství arménské kultury. Tento klášter pocházející ze 13. století byl v minulosti centrem učenosti a duchovního života
Duchovní centrum - Noravank je jedním z dokladů bohatství arménské kultury. Tento klášter pocházející ze 13. století byl v minulosti centrem učenosti a duchovního života

Reklama

Jako barvám každé vlajky, i těm na standartě Arménie je přisuzován symbolický význam. Rudá (krev prolitá vojáky), oranžová (úrodná zem) a modrá (nebe), jsou ovšem v jiném výkladu duhou nad horou Ararat

Arménie byla po většinu 20. století součástí Sovětského svazu a v té době se místní ekonomika orientovala především na moderní průmysl – strojírenství, textil a další odvětví, která dodávala výrobky do dalších republik SSSR výměnou za suroviny a energii. Po rozpadu SSSR vzrostla důležitost zemědělství. To mělo před rokem 1991 jen pětinový podíl na celkovém ekonomickém výkonu, dnes je to kolem 30 %. Zároveň je v zemědělském sektoru zaměstnáno 40 % lidí v produktivním věku. Tak je zajištěna alespoň potravinová soběstačnost státu, jehož hladké fungování je v mnoha jiných ohledech závislé na vnější pomoci.

Ochromená země

Závislost Arménie na vnějších dodávkách energie a surovin se nejvíce projevila brzy po osamostatnění státu v roce 1991. Kořenem problémů byla oblast Náhorního Karabachu, která je osídlena převážně lidmi arménské národnosti. Už v roce 1918, když Ázerbájdžán a Arménie získaly nakrátko nezávislost, se mezi těmito dvěma státy vedly o Náhorní Karabach spory. V roce 1920 se ale obě země staly součástí SSSR a Náhorní Karabach byl přeměněn v autonomní oblast rovněž v rámci SSSR. V roce 1991 tak neshody začaly nanovo.

Arménský region, který je včleněn do Ázerbájdžánského území, se stal příčinou války mezi jeho obyvateli (kteří měli podporu Arménie) a Ázerbájdžánem rozhodnutým ponechat si území pod svou správou. Válka trvala mezi roky 1991 až 1994, vyžádala si 30 000 životů a zbavila střechy nad hlavou asi milion lidí. Náhorní Karabach se stal de facto nezávislým, ale stále ještě mezinárodně neuznaným státem, který zabírá 16 % území Ázerbájdžánu. Je zde používána stejná měna jako v Arménii, s níž má oblast velmi úzké vztahy.

Důsledkem války byla i ekonomická blokáda Arménie ze strany Ázerbájdžánu, který zastavil letecký a železniční provoz. Muslimský Ázerbájdžán stejným způsobem podpořilo sympatizující Turecko a Arménská ekonomika byla prakticky ze dne na den ochromena, protože 85 % zboží a surovin se do země dopravuje po železnici. Arménie má stále s Tureckem, s nímž má historicky „nevyřízené účty“ kvůli Turky neuznané Arménské genocidě v době 1. světové války, vztahy velmi špatné. Stejně chladné jsou i diplomatické styky s Ázerbájdžánem. Hranice mezi těmito dvěma státy jsou dodnes zavřené.

Chudý mezi bohatými

Přes velké zbrzdění způsobené turecko-ázerbájdžánskou blokádou se Arménii podařilo provést důležité ekonomické reformy, které se projevily ve snížení inflace a stálém růstu HDP. Podařilo se snížit chudobu, stabilizovat měnu a privatizovat většinu malých a středně velkých podniků.
Arménie je ovšem výrazně závislá na obchodní a vládní podpoře Ruska a většina arménské infrastruktury je vlastněna právě ruskými podnikateli, což platí zejména o energetickém sektoru. Velkou důležitost z hlediska energetických zdrojů má pro Arménii také Írán.

Když porovnáme arménské HDP na hlavu s ekonomickými výkony sousedních zemí, zjistíme, že Turecko, Írán i Ázerbájdžán mají zhruba dvojnásobnou výkonnost. Srovnatelně nízký ekonomický výkon má jen Gruzie. Arménie je tedy rozhodně chudým státem regionu a v roce 2009 navíc kleslo HDP o 15 %. V  roce 2010 se začala ekonomika zotavovat a v loňském roce rostla o 4,6 %.

Arméni doma i za hranicemi

Vedle dříve jmenovaných faktorů je pro stav Arménii nesmírně důležitá i pomoc Arménů, kteří v průběhu turbulentní minulosti emigrovali. Z celkem zhruba 11 milionů lidí, kteří se v současnosti hlásí k arménské národnosti, žijí jen tři miliony v Arménské republice. Zbylých osm milionů je roztroušeno po celém světě. Velká diaspora připomíná situaci Irů, kterých je v rodné zemi také mnohem méně než jinde po zeměkouli. Největší arménské komunity jsou v Rusku, USA, Francii, Íránu, Gruzii, Sýrii, Libanonu, Argentině, Austrálii a dalších zemích. V neposlední řadě musíme počítat i zhruba 140 000 Arménů, kteří tvoří majoritu v Náhorním Karabachu. Poměrně početná arménská menšina je i v Česku. Odhadem u nás žije 12 000Arménů a jejich počet stále mírně roste.

STRUČNÉ DĚJINY

Arménie kdysi byla rozsáhlým státním útvarem s propracovanou kulturou, originální architekturou a vlastní abecedou. Mimo jiné šlo o první zemi, kde bylo jako státní náboženství přijato křesťanství. Tradičně se uvádí, že k tomu došlo v roce 301.

Známá historie Arménů začíná už v 6. století př. n. l. V pozdějších staletích byla Arménie častokrát přeměněna v bitevní pole a postupně byla napadena Perskou říší, Alexandrem Velikým, Římskou říší, Byzancí, Araby, Seldžuckou dynastií, Mongoly, Tatary, Osmanskou říší, Safíovci a Ruskem. Přesto arménská království přežívala a prosperovala po dlouhých 1 700 let. Začátkem úpadku Arménie bylo dobytí státu Seldžuckými vládci v 11. století. Tehdy došlo k první velké migraci Arménů, v důsledku které vzniklo na břehu Středozemního moře arménské království Kilíkie (1199–1375), které přijalo franckou kulturu.

Mezi roky 1507 a 1813 byla historická Arménie rozdělena mezi Osmanskou říši a Safíovce, v letech 1813 a 1828 si kus státu ukouslo rozpínající se Rusko. Arméni žijící ve třech různých státech se dožadovali politické a kulturní autonomie. Po ruské revoluci v roce 1905 a turecké revoluci roku 1908 vzklíčily nové naděje, které však pohasly s první světovou válkou, v níž Rusko a Turecko stanuly proti sobě. Největší pohroma přišla s deportací Arménů z turecké části do Sýrie a Mezopotámie. Šlo o první genocidu 20. století, během níž odhadem zahynulo milion až jeden a půl milionu Arménů. Turecko dodnes tuto událost fakticky popírá. Po 1. světové válce dva roky existovala malá nezávislá arménská republika, která se v roce 1920 stala součástí Sovětského svazu. Teprve po rozpadu SSSR vznikla nezávislá Arménská republika, která se rozkládá na zhruba pětině území historické Arménie. Zbylé území je součástí dnešního Turecka.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 2 970 495 (odhad z července 2012)
Očekávaná doba dožití: 73,49 let
Prům. počet dětí: 1,38 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 18,21 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 17,4 % děti do 14 let, 72,7 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 9,9 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: Arméni 97,9 %, Jezídi 1,3 %, Rusové 0,5 %, ostatní 0,3 %
Náboženství: Arménská apoštolská církev 94,7 %, ostatní křesťané 4 %, Jezídi (monoteismus s prvky přírodního náboženství) 1,3 %
Jazyky: úředním jazykem je arménština, ruština je druhým jazykem
Nezaměstnanost: 5,9 %
Gramotnost: 99,7 %

Politika

Typ vlády: republika
Nezávislost: od 21. září 1991 (předtím součást Sovětského svazu)
Hlava státu: prezident Serž Sarkisjan (od 9. dubna 2008), šéf vlády: premiér Tigran Sarkisjan (rovněž od 9. dubna 2008), prezident a premiér nejsou v žádném příbuzenském poměru
Volby: prezident je volen v rámci všeobecného hlasování na pětileté období a může kandidovat i podruhé; premiér je prezidentem jmenován podle podpory této osoby v parlamentu

Ekonomika

HDP na hlavu: 5 400 USD (odhad z roku 2011)
Měna: arménský dram (AMD), 1 USD = 372,5 dramů

GEOGRAFIE

Rozloha: 29 743 km2, tedy o něco větší než Albánie a o málo menší než Belgie
Hranice: celkem 1 254 km, z toho 566 km s Ázerbájdžánem, 268 km s Tureckem, 221 km s Ázerbájdžánskou exklávou Nachičevan, 164 km s Gruzií, 35 km s Íránem
Podnebí: horské kontinentální – horká léta, studené zimy
Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Jerevanu: leden–březen -5–0/3–12, duben–červen 6–15/19–30, červenec–září 19–12/33–27, říjen–prosinec 6 až -2/20–6
Průměrné měsíční srážky (mm) v Jerevanu: leden–březen 15–29, duben–červen 45–65, červenec–září 31–19, říjen–prosinec 32–15
Nejnižší a nejvyšší bod: řeka Debed 400 m / Aragats Lerrnagagat 4 090 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jedna z 26 nalezených lidských obětí.

Věda

Husité

Historie

Hlavní „náplní práce“ mužů byly odedávna války. Za vznikem většiny konfliktů stály krádeže prasat, druhým nejčastějším důvodem bývaly únosy žen. Ostatní příčiny byly v porovnání s hlavními dvěma zcela menšinové. Dnes už k válkám nedochází, ale mladí muži si nesmírně rádi připomínají bojové nadšení svých otců a dědů při každoročně konaném festivalu i při menších „tréninkových“ akcích.

Příroda

Při oblékání do skafandru musí asistovat další kosmonaut

Vesmír
Revue

Na ukázku chodu automatického sběrače jahod, nazvaného Berry-4, se přijeli podívat investoři z celého světa.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907