Belgie: Nesmiřitelné bojiště Evropy

26.01.2016

Od 16. až po 19. století byla Belgie místem srážek mnoha armád evropských mocností, a právě proto si vysloužila přezdívku „bojiště Evropy“. Dnes se zde střetávají už jen nesmiřitelní Vlámové a Valoni


Reklama

I když se Belgie jeví jako jednotný stát, vnitřně je paradoxně ostře rozdělena na dvě zcela rozdílné části. Zhruba tři pětiny jejích obyvatel představují Vlámové, kteří žijí na severu v oblasti Flander (Vlámska) a kulturně i jazykově mají blízko k Nizozemcům. Naproti tomu tradice jihu, označovaného jako Valonsko, vycházejí z Francie. Ještě komplikovanější situace panuje v Bruselu a jeho okolí, neboť město leží v nizozemské polovině země, ale zní v něm převážně francouzština.

Umění průmyslu a obchodu

Obě části státu se takto lišily už od vzniku samostatné Belgie v roce 1830. Zpočátku měl ekonomicky navrch průmyslově orientovaný valonský jih. Po druhé světové válce se však díky modernizaci zemědělství, vyšší vzdělanosti a stále rostoucí důležitosti obchodu dostal do popředí dříve chudší agrární sever.

Země těží ze strategické polohy, rozvinuté dopravní sítě a tradice otevřeného trhu. Přes svou relativně malou rozlohu se dlouhodobě řadí mezi dvacet států s největším obchodním obratem, a to navzdory faktu, že disponuje pouze velmi malým objemem přírodních zdrojů a musí suroviny dovážet. Ven z Belgie pak míří mnoho zpracovaných průmyslových výrobků a dvě třetiny jejího exportu končí v partnerských zemích EU. Belgická ekonomika se také výrazně orientuje na služby. 

Spolu, sami, s někým?

Rozpory vlámského severu a valonského jihu se datují už do 19. století. Francouzština v té době představovala jazyk vládnoucí třídy a ti, kdo mluvili pouze holandsky, platili za občany druhé kategorie. Jenže Vlámové se odmítali svého jazyka vzdát a postupně dosáhli jeho zrovnoprávnění s francouzštinou.

Po druhé světové válce narůstala jazyková a kulturní polarita i v politice a nakonec došlo k zásadním úpravám ústavy, které měly odstranit potenciální riziko konfliktu. V roce 1993 se spolkový stát rozdělil na tři de facto samostatné země: Valonsko, Vlámsko a federální Brusel. Každý region má vlastní parlament i vládu, přesto se zdá, že vůle Valonů a Vlámů žít ve společném státě výrazně ochabuje. Rozdíly mezi oběma částmi Belgie jsou i v klidném poválečném období stále výraznější a v posledních letech země několikrát čelila skutečné hrozbě separace.

V případě rozdělení se jako nejpravděpodobnější scénář jeví možnost, že by se Vlámsko připojilo k Nizozemsku a Valonsko k Francii. Třeba však nakonec v malé zemi převládne duch jednoty a Belgie se dočká dvoustého výročí svého vzniku ve stávající podobě.

Osobní hračka krále Leopolda II.

Na konci 19. století začal belgický král Leopold II. přesvědčovat vládu své země, že k dosažení mezinárodní váhy a uznání chybí Belgii koloniální panství – načež získal do osobního vlastnictví oblast dnešní Demokratické republiky Kongo. Vztah afrických kolonií a evropských zemí tehdy rozhodně nebylo možné označit za rovnoprávný, nicméně způsob, jakým Leopold II. zacházel s obyvateli Konga, vyvolal vlnu pobouření. Udává se, že mezi roky 1885 a 1908 tam v důsledku krutého zacházení kolonizátorů zemřelo až deset milionů lidí, tedy polovina místní populace! Na nátlak mezinárodního společenství byl král odstaven od moci a správa země přešla přímo pod belgickou vládu. 

STRUČNÉ DĚJINY

V roce 57 př. n. l. zabrali území kmene Belgů Římané a nazvali jej Gallia Belgica. Po pádu římského impéria v 5. století dobyli oblast Frankové, jejichž nadvláda skončila se zánikem jejich říše v 9. století. 

Vdavky z rozumu

V 11. století se z Flander, jež odpovídaly přibližně území dnešní Belgie, stalo mocné panství. Jeho vladaři byli vazaly francouzských králů, Francie však chtěla plnou nadvládu – situace tak přerostla v trvalé napětí, které vyvrcholilo povstáním roku 1302. Armáda vzbouřenců porazila francouzské rytíře léčkou a Francie musela uznat flanderskou nezávislost.

Ve 14. století se francouzský vévoda Filip II. Burgundský oženil s dědičkou fl anderského trůnu Markétou III., načež se Flandry staly součástí Burgundska; v 15. století se pak začlenily mezi oblasti spravované rakouskými vládci, a to po sňatku dědičky burgundského vévodství Marie Burgundské s Maxmiliánem I. Habsburským. Jeho vnuk Karel I. vládl i Španělsku, ale v roce 1566 se království rozdělila a Belgie zůstala pod španělskou správou.

Ovládaná a vládnoucí

V roce 1714, jako výsledek války o španělské dědictví, získalo zemi Rakousko; na konci 18. století ji zase okupovala Francie a teprve porážka Napoleona u Waterloo v roce 1815 znamenala opětovné přepsání evropské mapy. Tehdy se Belgie spojila v jeden stát s Nizozemskem, ale už po vzpouře v srpnu roku 1830 dosáhla vysněné samostatnosti.

V obou světových válkách vyhlásila Belgie neutralitu, pokaždé ji však obsadilo Německo. Zdevastovaná země se ovšem ekonomicky brzy vzpamatovala a stala se i zakládajícím členem Evropské unie.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 11,3 milionu; očekávaná doba dožití: 80,88 roku; prům. počet dětí: 1,78 na ženu; věková struktura: 17,08 % dětí do 15 let, 18,23 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. starších 43,1 roku; městské obyv.: 97,9 %; etnické složení: Vlámové 58 %, Valoni 31 %, smíšené či jiné etnikum 11 %; náboženství: katolíci 75 %, ostatní (včetně protestantů) 25 %; jazyky: tři oficiální jazyky – holandština (ovládá ji 60 % obyv.), francouzština (asi 40 %) a němčina (méně než 1 %); obyv. pod hranicí chudoby: 15,1 %; gramotnost: 99 %.

Politika

Typ vlády: federativní konstituční monarchie; samostatnost: od 4. 10. 1830 (předtím součást Nizozemska); hlava státu: král Filip Belgický (od 21. 7. 2013); šéf vlády: premiér Charles Michel (od října 2014); volby: monarchie je dědičná; po legislativních volbách je obvykle lídr nejsilnější strany jmenován premiérem.

Ekonomika

HDP na hlavu: 43 000 USD (odhad z roku 2014; ČR – 29 900 USD), podobně jako například Finsko či Island; měna: euro.

GEOGRAFIE

Rozloha: 30 528 km2, tedy třetina Maďarska; hranice: 1 297 km (s Francií, Nizozemskem, Německem a Lucemburskem); délka pobřeží: 66,5 km; charakter území: na SZ při pobřeží nížiny, směrem do vnitrozemí pahorkatina, jediné hory jsou v Ardenském lese na JV; podnebí: mírné, s teplými zimami a chladnými léty, počasí obecně deštivé a vlhké; min. noční / max. denní teploty (°C) v Bruselu: leden–březen 0–2/8–12, duben–červen 4–10/13–21, červenec–září 12–10/23–20, říjen–prosinec 6–1/14–6; nejnižší a nejvyšší bod: Severní moře (0 m) / Botrange (694 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907