Belgie: Nesmiřitelné bojiště Evropy

26.01.2016

Od 16. až po 19. století byla Belgie místem srážek mnoha armád evropských mocností, a právě proto si vysloužila přezdívku „bojiště Evropy“. Dnes se zde střetávají už jen nesmiřitelní Vlámové a Valoni


Reklama

I když se Belgie jeví jako jednotný stát, vnitřně je paradoxně ostře rozdělena na dvě zcela rozdílné části. Zhruba tři pětiny jejích obyvatel představují Vlámové, kteří žijí na severu v oblasti Flander (Vlámska) a kulturně i jazykově mají blízko k Nizozemcům. Naproti tomu tradice jihu, označovaného jako Valonsko, vycházejí z Francie. Ještě komplikovanější situace panuje v Bruselu a jeho okolí, neboť město leží v nizozemské polovině země, ale zní v něm převážně francouzština.

Umění průmyslu a obchodu

Obě části státu se takto lišily už od vzniku samostatné Belgie v roce 1830. Zpočátku měl ekonomicky navrch průmyslově orientovaný valonský jih. Po druhé světové válce se však díky modernizaci zemědělství, vyšší vzdělanosti a stále rostoucí důležitosti obchodu dostal do popředí dříve chudší agrární sever.

Země těží ze strategické polohy, rozvinuté dopravní sítě a tradice otevřeného trhu. Přes svou relativně malou rozlohu se dlouhodobě řadí mezi dvacet států s největším obchodním obratem, a to navzdory faktu, že disponuje pouze velmi malým objemem přírodních zdrojů a musí suroviny dovážet. Ven z Belgie pak míří mnoho zpracovaných průmyslových výrobků a dvě třetiny jejího exportu končí v partnerských zemích EU. Belgická ekonomika se také výrazně orientuje na služby. 

Spolu, sami, s někým?

Rozpory vlámského severu a valonského jihu se datují už do 19. století. Francouzština v té době představovala jazyk vládnoucí třídy a ti, kdo mluvili pouze holandsky, platili za občany druhé kategorie. Jenže Vlámové se odmítali svého jazyka vzdát a postupně dosáhli jeho zrovnoprávnění s francouzštinou.

Po druhé světové válce narůstala jazyková a kulturní polarita i v politice a nakonec došlo k zásadním úpravám ústavy, které měly odstranit potenciální riziko konfliktu. V roce 1993 se spolkový stát rozdělil na tři de facto samostatné země: Valonsko, Vlámsko a federální Brusel. Každý region má vlastní parlament i vládu, přesto se zdá, že vůle Valonů a Vlámů žít ve společném státě výrazně ochabuje. Rozdíly mezi oběma částmi Belgie jsou i v klidném poválečném období stále výraznější a v posledních letech země několikrát čelila skutečné hrozbě separace.

V případě rozdělení se jako nejpravděpodobnější scénář jeví možnost, že by se Vlámsko připojilo k Nizozemsku a Valonsko k Francii. Třeba však nakonec v malé zemi převládne duch jednoty a Belgie se dočká dvoustého výročí svého vzniku ve stávající podobě.

Osobní hračka krále Leopolda II.

Na konci 19. století začal belgický král Leopold II. přesvědčovat vládu své země, že k dosažení mezinárodní váhy a uznání chybí Belgii koloniální panství – načež získal do osobního vlastnictví oblast dnešní Demokratické republiky Kongo. Vztah afrických kolonií a evropských zemí tehdy rozhodně nebylo možné označit za rovnoprávný, nicméně způsob, jakým Leopold II. zacházel s obyvateli Konga, vyvolal vlnu pobouření. Udává se, že mezi roky 1885 a 1908 tam v důsledku krutého zacházení kolonizátorů zemřelo až deset milionů lidí, tedy polovina místní populace! Na nátlak mezinárodního společenství byl král odstaven od moci a správa země přešla přímo pod belgickou vládu. 

STRUČNÉ DĚJINY

V roce 57 př. n. l. zabrali území kmene Belgů Římané a nazvali jej Gallia Belgica. Po pádu římského impéria v 5. století dobyli oblast Frankové, jejichž nadvláda skončila se zánikem jejich říše v 9. století. 

Vdavky z rozumu

V 11. století se z Flander, jež odpovídaly přibližně území dnešní Belgie, stalo mocné panství. Jeho vladaři byli vazaly francouzských králů, Francie však chtěla plnou nadvládu – situace tak přerostla v trvalé napětí, které vyvrcholilo povstáním roku 1302. Armáda vzbouřenců porazila francouzské rytíře léčkou a Francie musela uznat flanderskou nezávislost.

Ve 14. století se francouzský vévoda Filip II. Burgundský oženil s dědičkou fl anderského trůnu Markétou III., načež se Flandry staly součástí Burgundska; v 15. století se pak začlenily mezi oblasti spravované rakouskými vládci, a to po sňatku dědičky burgundského vévodství Marie Burgundské s Maxmiliánem I. Habsburským. Jeho vnuk Karel I. vládl i Španělsku, ale v roce 1566 se království rozdělila a Belgie zůstala pod španělskou správou.

Ovládaná a vládnoucí

V roce 1714, jako výsledek války o španělské dědictví, získalo zemi Rakousko; na konci 18. století ji zase okupovala Francie a teprve porážka Napoleona u Waterloo v roce 1815 znamenala opětovné přepsání evropské mapy. Tehdy se Belgie spojila v jeden stát s Nizozemskem, ale už po vzpouře v srpnu roku 1830 dosáhla vysněné samostatnosti.

V obou světových válkách vyhlásila Belgie neutralitu, pokaždé ji však obsadilo Německo. Zdevastovaná země se ovšem ekonomicky brzy vzpamatovala a stala se i zakládajícím členem Evropské unie.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 11,3 milionu; očekávaná doba dožití: 80,88 roku; prům. počet dětí: 1,78 na ženu; věková struktura: 17,08 % dětí do 15 let, 18,23 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. starších 43,1 roku; městské obyv.: 97,9 %; etnické složení: Vlámové 58 %, Valoni 31 %, smíšené či jiné etnikum 11 %; náboženství: katolíci 75 %, ostatní (včetně protestantů) 25 %; jazyky: tři oficiální jazyky – holandština (ovládá ji 60 % obyv.), francouzština (asi 40 %) a němčina (méně než 1 %); obyv. pod hranicí chudoby: 15,1 %; gramotnost: 99 %.

Politika

Typ vlády: federativní konstituční monarchie; samostatnost: od 4. 10. 1830 (předtím součást Nizozemska); hlava státu: král Filip Belgický (od 21. 7. 2013); šéf vlády: premiér Charles Michel (od října 2014); volby: monarchie je dědičná; po legislativních volbách je obvykle lídr nejsilnější strany jmenován premiérem.

Ekonomika

HDP na hlavu: 43 000 USD (odhad z roku 2014; ČR – 29 900 USD), podobně jako například Finsko či Island; měna: euro.

GEOGRAFIE

Rozloha: 30 528 km2, tedy třetina Maďarska; hranice: 1 297 km (s Francií, Nizozemskem, Německem a Lucemburskem); délka pobřeží: 66,5 km; charakter území: na SZ při pobřeží nížiny, směrem do vnitrozemí pahorkatina, jediné hory jsou v Ardenském lese na JV; podnebí: mírné, s teplými zimami a chladnými léty, počasí obecně deštivé a vlhké; min. noční / max. denní teploty (°C) v Bruselu: leden–březen 0–2/8–12, duben–červen 4–10/13–21, červenec–září 12–10/23–20, říjen–prosinec 6–1/14–6; nejnižší a nejvyšší bod: Severní moře (0 m) / Botrange (694 m).

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Banánový byznys - z každého utraceného dolaru obdrží dělníci nanejvýš deset centů. Zbytek jde obchodníkovi, přepravcům, obchodům a státu.

Zajímavosti

Vojenskou posádku města Otranta tvořilo pouze 400 mužů. Proti nim stálo patnáct až dvacet tisíc tureckých vojáků.

Historie

Jednou z největších pochoutek je zatopená tráva.

Příroda

Modré opozdilce nacházíme v centrech hustých kup, přičemž mezi ostatními hvězdami nápadně vyčnívají právě mladistvým vzhledem – přestože podle všech ostatních indicií dosahují stejného stáří jako jejich souputnice zrozené zřejmě v tomtéž čase z identické zárodečné mlhoviny.

Vesmír

Analýza DNA téměř 800 pravěkých lidí ukázala, že příchozí na jih Británie mezi lety 1300 až 800 před naším letopočtem tvořili zhruba polovinu genetického původu pozdějších populací.

Zajímavosti

Mimas, nejmenší a nejvnitřnější z osmi hlavních měsíců Saturnu, může být dostatečně teplý, aby ukrýval globální vodní oceán.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907