Benin: Levný benzin a nezletilí otroci

03.02.2016

Na začátku své samostatné existence byl Benin autoritářským státem, dnes se však považuje za jednu z nejstabilnějších afrických demokracií. Zároveň jde o nesmírně chudou zemi s rozsáhlou šedou ekonomikou, která se potýká s problémem dětské práce


Reklama

Vlajka Beninu sestává z populárních panafrických barev, podobně jako například ta etiopská. Zelená představuje naději a obrodu, žlutá bohatství a červená odvahu.

Benin, který se teprve v listopadu 1975 zřekl dlouho užívaného názvu Dahomej, představoval v prvních desetiletích nezávislosti politicky velmi nestabilní stát. Zásadní krok k méně nahodilé budoucnosti přišel v roce 1991, kdy v rámci svobodných voleb ztratil svou pozici dlouholetý vůdce země Mathieu Kérékou. Tamní volby z let 2006 a 2011 pak v Africe slouží jako příklad skutečně svobodné možnosti výběru z velkého počtu nezávislých stran.

Město rozvoje, země chudoby

Hlavním městem Beninu je Porto-Novo, ale vláda sídlí v přístavu Cotonou, který představuje centrum tamního obchodu a zároveň i největší město země – podle neofi ciálních údajů se počet jeho obyvatel za posledních 50 let zvýšil dvacetkrát. Cotonou se stalo svědkem ekonomického rozvoje, ale zbytek Beninu plně odpovídá charakteristice jednoho z nejchudších států Afriky.

Ekonomika země je závislá na produkci bavlny, která vytváří 40 % tamního HDP a 80 % zisku z ofi ciálních vývozů. Beninská vláda chce v budoucnu přilákat víc zahraničních investorů a podpořit nové informační a komunikační technologie a rozvíjející se turistický ruch. Jako zásadní se jeví stabilizace elektrické soustavy, jež neustále kolabuje.

Pašování s požehnáním státu

Plných 12 % beninských domácností je natolik chudých, že hlavní výzvu každého dalšího dne představuje obstarání jakéhokoliv jídla. Podvýživa je běžná a ti, kdo nemají stálé zaměstnání nebo vlastní pole, se často snaží zajistit si živobytí velmi bizarními způsoby. K nejběžnějším z nich patří pašování pohonných hmot ze sousední Nigérie – velký soused Beninu je totiž největším africkým producentem ropy a tamní ceny se už dlouhé roky podporují ze státní kasy.

Nafta a benzin se přes nigerijsko-beninské hranice dostávají na lodích i po souši a jako nelegální dovozci figurují například invalidé na upravených vozíčcích, kteří mohou do země naráz převézt i dvě stě litrů benzinu. Tři čtvrtiny automobilových paliv se proto v Beninu neprodají u čerpacích stanic, ale levněji v plastových láhvích u malých prodejců. Beninskému rozpočtu tak sice odhadem uniká několik miliard západoafrických franků ročně, ale pašování živí tisíce lidí, kteří by jinak umírali hladem.

Cesty nezletilých otroků

Mnohem zoufalejší volba padá v některých rodinách na nezletilé děti. Z generace dnešních beninských rodičů museli mnozí ve svých dvaceti letech odcházet za prací do celé Afriky – a jejich potomky čeká v současnosti totéž často zhruba v polovičním věku.

Ze země, která má velkou tradici vývozu otroků z dob Dahomejského království, směřuje každý rok do zahraničí za prací zhruba 50 tisíc dětí – nejčastěji do Nigérie a Gabonu. Jejich rodiče si tak obvykle jednorázově vydělají 200 dolarů a doma mají o jeden hladový krk méně. Pašování mladých dělníků je nezákonné a může znamenat až dvacet let za mřížemi, přesto jejich proud neustává: doma neseženou vůbec žádnou práci a jejich rodiny jsou vděčné za každou možnost.

Špatná pověst dobrého vúdú?

V Beninu je velké množství křesťanů i muslimů, mnoho věřících ovšem praktikuje také vúdú, jež se právě v této africké zemi zrodilo. Běžně tak lze spatřit skupinu katolíků, jak po mši v kostele míří do nedalekého chrámu vúdú, které přitom bylo ještě před dvaceti lety zakázáno. Vláda však nakonec naznala, že jeho tradice k zemi patří a vymýtit ho není možné. Zákaz proto padl, a dnes se dokonce každoročně koná oficiální vúdú festival.

Povaha zmíněného náboženství údajně vůbec není tak temná a násilná, jak se traduje v západním světě. Kněží tvrdí, že vúdú odjakživa usiluje o soulad člověka s přírodou, přičemž Západ ho jen nepochopil a deformoval jej. Hlavní proud vúdú je nepochybně neškodný, ale pravdou zůstává, že v Beninu občas problesknou zprávy ukazující i odvrácenou tvář tohoto náboženství. V roce 2012 například úřady odkryly zhruba stovku hrobů s ostatky lidí zabitých kvůli obchodu s orgány, které pak posloužily pro černou magii. Je ovšem těžké určit, zda je zpráva pravdivá a jestli šlo skutečně o obřady vúdú. Přesto se budou jeho vyznavači jen obtížně zbavovat nálepky zaříkávačů a nositelů zla.

STRUČNÉ DĚJINY

Benin dnes zahrnuje tři někdejší politicky a etnicky odlišné oblasti: městské státy podél pobřeží (především Ajové a Jorubové), mnoho samostatných kmenů ve vnitrozemí a nakonec říši Ojo, která zabírala východní část teritoria.

Černá Sparta a pobřeží otroků

Jako protiváha útočného impéria Ojo vzniklo v 17. století dál ve vnitrozemí Dahomejské království, které dobylo některá pobřežní města. V Evropě se vyprávělo o tvrdé výchově dahomejské mládeže i o jednotkách elitních bojovnic, jimž se přezdívalo „dahomejské amazonky“. V 19. století říkali objevitelé africkému království „černá Sparta“. Oblast rovněž proslula jako zdroj pracovní síly: otrokářství tam fungovalo od uzavření smlouvy s portugalskými obchodníky v roce 1472 až do roku 1885, kdy od „pobřeží otroků“ odrazila poslední otrokářská loď.

Směrem ke svobodě

V polovině 19. století začalo Dahomejské království ztrácet moc a na konci století jej Francouzi začlenili do svých západoafrických kolonií. V roce 1958 získala země autonomii a o dva roky později úplnou samostatnost: prvních dvanáct let proběhlo ve znamení etnických nepokojů a vlády „triumvirátu“ Huberta Magy, Souroua Apithyho a Justina Ahomadegbého. V roce 1972 se však chopil moci plukovník Mathieu Kérékou, který se přiklonil k marxismu a zastavil příliv zahraničních investic. V roce 1989 byla marxistická ideologie opuštěna a roku 1991 utrpěl Kérékou porážku ve svobodných volbách, k moci se však vrátil ještě dvakrát – v letech 1996 a 2001 volby opakovaně vyhrál.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 10,45 milionu, přibližně jako ČR; očekávaná doba dožití: 61,47 roku; prům. počet dětí: 4,95 na ženu; kojenecká úmrtnost: 55,68 z 1 000 živě narozených; věková struktura: 43,42 % dětí do 15 let, 2,82 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 17,7 roku; městské obyv.: 44 %; etnické složení: Fonové 39,2 %, Ajové 15,2 %, Jorubové 12,3 %, Baribové 9,2 %, Peulové 7 %, Ottamariové 6,1 %, Yoa-Lokpa 4 %, Dendiové 2,5 %, ostatní (vč. Evropanů) 1,6 %, neurčené 2,9 %; náboženství: katoličtí křesťané 27,1 %, muslimové 24,4 %, vúdú 17,3 %, protestanti 10,4 %, ostatní 15,5 %; jazyky: oficiálním jazykem je francouzština, jazyky fon a joruba jsou nejčastější na jihu, na severu se hovoří přinejmenším šesti hlavními kmenovými jazyky; obyv. pod hranicí chudoby: 37,4 %; gramotnost: 38,4 %!

Politika

Typ vlády: republika prezidentského typu; samostatnost: od 1. 8. 1960 (dříve francouzská kolonie); hlava státu: prezident Thomas Yayi Boni (od 6. 4. 2006); prezident je zároveň šéfem vlády; volby: prezident se volí v přímých volbách na pět let, může kandidovat podruhé.

Ekonomika

HDP na hlavu: 1 900 USD (odhad z r. 2014; ČR – 29 900 USD), podobně jako Tanzanie; měna: západoafrický CFA frank (XOF), 1 USD = asi 580 XOF, 1 CZK= asi 24 XOF.

GEOGRAFIE

Rozloha: 112 622 km², tedy zhruba stejně jako Bulharsko; hranice: 2 123 km (s Togem, Burkinou Faso, Nigerem a Nigérií); délka pobřeží: 121 km; charakter území: většinou nížiny, několik kopců a nízké hory; podnebí: tropické, tedy horké a vlhké, na SV polopouštní; min. noční / max. denní teploty (°C) v Porto-Novo: leden– březen 20–22/31–32, duben–červen 23/32–30, červenec–září 22–21/29–27, říjen–prosinec 21/30–32; prům. měsíční srážky (mm) v Porto-Novo: leden–březen 20–80, duben–červen 150–320, červenec–září 255–115, říjen–prosinec 130–15; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / Mont Sokbaro (658 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Revue

Čínské prasečí farmy jsou bohatým zdrojem chřipkových virů.

Věda

Ve viditelném světle

Na takovýto vzhled M31 jsme zvyklí od dob větších pozemních dalekohledů. Hvězdný ostrov v Andromedě dělí od Země asi 2,5 milionu světelných roků a jeho průměr astronomové určili na 230 tisíc světelných let. Jedná se o spirální galaxii, která je vůči našemu pohledu částečně skloněná. Její hmotnost se pohybuje v rozpětí 300–400 miliard hmotností Slunce (nepočítaje temnou hmotu). M31 a Mléčná dráha představují dva největší objekty v Místní skupině. Navzájem se k sobě přibližují a zhruba za čtyři miliardy roků postupně splynou v jednu velkou eliptickou galaxii.

Vesmír

Pes ušatý je v angličtině pojmenován „Bat-eared fox“, tedy „liška s netopýříma ušima“. Sluch této psovité šelmy je skutečně mimořádný.

Příroda
Zajímavosti
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907