Boj o vlky a proti nim: Těžký život beskydských psanců

27.10.2016 - Jaroslav Monte Kvasnica

Zásluhou vlčích smeček přežívají jen zdravé kusy spárkaté zvěře, která navíc nemá klid na likvidaci výhonků nových stromů a podrostu. Přesto se blahodárná přítomnost několika vlků v Beskydech nesetkává jen s pozitivním ohlasem

Stále nevítaní -<p>Naděje lidí, kteří se domnívali, že šelmy se u nás budou postupně šířit podobně, jako se to děje v některých státech USA, nebyly naplněny</p>
Stále nevítaní -

Naděje lidí, kteří se domnívali, že šelmy se u nás budou postupně šířit podobně, jako se to děje v některých státech USA, nebyly naplněny


Reklama

Po celý den jsem se zavátou divočinou beskydského Smrku plahočil na sněžnicích ve stopách vlčí smečky. K večeru jsme si společně s mými malamuty Framem a Mishou našli úkryt pod hustým smrčím nedaleko místa úspěšného vlčího lovu, jak ukazovaly ubohé zbytky laně na koberečku rudého sněhu. Mrzlo až praštělo a já jen nerad zaháněl touhu rozdělat hřejivý oheň. Alespoň tedy vyměnit zpocenou košili za vymrzlou ale suchou flanelku a navléknout na sebe, co se jen dá. S kuklou na hlavě jsem se nasoukal do spacáku a strčil do něj i boty. Ty jsem sice uchránil před zmrznutím, ale sám jsem se zahřát nedokázal. Bál jsem se, že tu mrazivou lednovou noc snad nepřečkám.

Ani netuším, kdy jsem usnul, ale vzbudil jsem se v jediném okamžiku. Mrazivý vzduch byl naplněn táhlým chórem vlčí smečky, který se ozýval odnikud a odevšad. Jednadvacáté století se rozplynulo v jiskření ledové noci a Fram s Mishou bez pobízení připojili své hlasy ke sboru divokých bratří. Jak dlouho tahle úchvatná melodie trvala? Pět minut? Hodinu? Netuším. Vím jen, že na tuto karpatskou noc naplněnou vlčím zpěvem nikdy nezapomenu.

Vyhubení a návrat

Vlci to měli s lidmi odjakživa těžké. Vlčí jámy, železa, palné zbraně či strychnin konaly rychlé a zkázonosné dílo a vlci mizeli jako jarní sníh. V Anglii byl poslední zabit kolem roku 1500, ve Skotsku v roce 1684 a v Irsku, které bylo kvůli vysokému počtu největších psovitých šelem nazýváno Vlčí zemí, byl poslední kus uloven roku 1770.

V naší zemi se poslední vlci drželi v příhraniční oblasti se Slovenskem, ale přesný výstřel Františka Ježe dne 5. března 1914 u Bukovce ukončil život posledního beskydského mohykána. Nemilosrdné „tlumení šelem“ se horlivě provádělo i na Slovensku a karpatská vlčí populace byla zatlačována stále dál na východ.
Po dlouhých osmi desítkách let, kdy se vlčí populace na Slovensku poněkud stabilizovala, se v Moravskoslezských Beskydech na podzim roku 1994 znovu objevily vlčí stopy, karpatští vlci sem přišli ze sousedních Kysuc. Důvodem byla zvyšující se vlčí populace na Slovensku (střízlivě je možné odhadnout, že tam nyní žije maximálně 300–400 vlků). Mladí vlci hledají nová neobsazená teritoria a putují za nimi na západ. Svou roli sehrává také legální i nelegální slovenský lov – při zabití plemenného páru se vlčí smečka rozpadá a dochází k utvoření dalších mladých párů, které si musí zajistit nové vhodné teritorium.

Nevítaní vetřelci

Migrace vlků a koneckonců i ostatní zvěře však naráží na stále nebezpečnější úskalí, jež představuje narůstající fragmentace evropské krajiny. I horskou přírodu protkává hustá síť dopravních tepen, které jsou pro zvěř v některých oblastech téměř nepřekonatelné. Dochází pak k podobným situacím jako na rušné komunikaci u Mostů u Jablunkova, kde kamion před časem srazil a usmrtil medvěda. Východiskem by mohly být ekodukty, jejichž realizace však stále naráží nejen na lidské nepochopení a záměrné podceňování, ale i na ekonomické problémy.

TIP: Vlčí ráj v Gévaudanu aneb Tam, kde dřív byli vlci postrachem

Návrat vlků do Beskyd se navíc u veřejnosti nesetkal s pozitivním ohlasem. Smečky tady nalezly nejen dostatečné množství své přirozené kořisti, ale i nestrážená stáda ovcí, jejichž majitelé odvykli nutnosti používání pasteveckých psů a dosud nebyli motivováni instalovat elektrické ohradníky. Situaci navíc zkomplikoval velký kanadský vlk, který unikl soukromému chovateli ze Štramberku a svým chováním se výrazně odlišoval od plachých karpatských bratranců.

Opět na pokraji vyhubení

Je třeba zdůraznit, že chovatelům ovcí a koz, (ale třeba i včelařům, jejichž úly zničí medvěd) jsou škody prokazatelně způsobené šelmami finančně hrazeny. Historie se však znovu opakuje – vlci se stali nežádoucími vetřelci a k všeobecné hysterii významně přispěla média s bulvárně nafouklými reportážemi.
Vlk je v Česku sice celoročně chráněn, ale protivlčí hysterie přinesla své červivé ovoce. V roce 1998 bylo mezi Konečnou a Bumbálkou nelegálně zabito nejméně sedm vlků; již o rok dříve byli pytláky na počátku zimy na slovensko-moravské hranici zastřeleni tři vlci a jeden byl postřelen. Dva byli zabiti u Horní Lomné.

Naděje optimistů, kteří se domnívali, že šelmy se u nás budou postupně šířit podobně, jako se to děje v některých státech USA, či v příhraniční oblasti Přímořských Alp mezi Itálií a Francií, nebyly naplněny. Přestože vlci v Česku několikrát úspěšně vyvedli vrhy svých mláďat, jejich počet u nás stagnuje či dokonce klesá. Dokazuje to každoroční únorové sčítání velkých šelem, které organizují pracovníci CHKO Beskydy za součinnosti vlčích hlídek. Zatímco kolem roku 2000 počet vlků na území Moravskoslezských Beskyd, Javorníků a Vsetínských vrchů dosahoval 15–18 exemplářů, dnes je to pouhých 8–10 šelem.

„Protivlčí“ legislativa

Pytlákům, kteří nemají na svědomí jen životy beskydských vlků (a jejichž činy zůstávají v ČR tradičně nevypátrány) dosud hrozily až dva roky vězení a pokud svůj úlovek například prodávali do restaurací, mohl trest dosáhnout až pěti let. Od ledna 2010 ale zasadila česká legislativa boji proti pytlákům nesmyslnou ránu. Nová norma ruší postih za přípravu trestného činu pytláctví. Navíc bude nutné znalecky dokázat, že škoda na ulovené zvěři přesáhla pět tisíc korun. Vtírá se otázka, komu vlastně nový trestní zákon slouží …

TIP: Šelma v klatbě aneb Vlci obdivovaní i pronásledovaní

Ani úpravy vyhlášky slovenského ministerstva zemědělství nejsou potěšující: legálního doba lovu vlků se tam prodloužila na plné čtyři měsíce (od 1. října do 31. ledna). Vzhledem k tomu, že moravská vlčí populace je plně závislá na výši populace těchto psovitých šelem na Slovensku, může se pro „beskydské vlky“ ukázat prodloužení zákonného lovu „slovenských vlků“ jako fatální.

Přes všechny stesky nad přístupem veřejnosti i zákonodárců a nad špatnou průchodností české a potažmo evropské krajiny, je v rámci objektivity třeba zmínit, že v roce 2009 byly stopy vlků i vlčí trus nalezeny dokonce v Hostýnských vrších. Navíc byl v noci za vesnicí Mikulůvka (za Valašským Meziříčím směrem na Hostýnské vrchy) pozorován vlk, který se živil na srnci sraženém autem. Zdá se, že vlčí smečka rozšiřuje areál výskytu.

Vlci – hospodáři lesa

Vlk navzdory pochybovačům do evropské přírody nedílně a zákonitě patří. Odborná studia přesvědčivě dokazují kladný vliv přítomnosti tohoto vrcholového predátora nejen na zdravotní stav a kondici spárkaté zvěře, ale i na stav krajiny vůbec (včetně flóry). V této souvislosti je možné odkázat například na slova „karpatského velmistra“ profesora Julia Komárka z jeho knihy Lovy v Karpatech: „Nejsem žádný přepjatý ochranář, ale mám pravdu. A musíme si poctivě říci, že jsme našli, když přišli evropští myslivci do Karpat, všude mohutnou jelení zvěř. Nebyla jí sice taková početná stáda jako dnes, kdy chce začátečník střelit jelena ve všem pohodlí za tři dny, ale nebylo jí také málo. Byla to zvěř zdravá, silná a dokonalá, ačkoliv vlků bylo jistě nejméně zrovna tolik jako dnes.

Dnes máme vlků málo a jelení zvěře plné revíry, ale její kvalita, co se západních Karpat týče, rychle poklesává. Jenom v Sedmihradsku, kam přišli myslivci nejpozději, se dosud s hojnými vlky udržují mohutní jeleni. Proto myslím, že vlci do Karpat patří i nyní, jako tam byli vždycky, než jsme tam začali hospodařit s puškou a jedem my.“


Vlčí hlídky proti pytlákům

Ochraně velkých šelem v Beskydech, v součinnosti s profesionálními pracovníky Správy CHKO Beskydy, od roku 1999 významně pomáhají tzv. „vlčí hlídky“. Jde o speciálně proškolené dobrovolníky, kteří svůj volný čas věnují práci v náročném terénu beskydských hor. Náplní práce vlčích hlídek je zjišťování pobytových znaků šelem – rysů, vlků a medvědů (a samozřejmě i dalších chráněných živočichů) – společně s častým pohybem v terénu a monitoringem lovecké činnosti. Svou přítomností narušují anonymitu pytláků a jejich aktivita je zesílena zejména v zimním období, kdy pytláci se zvýšenou intenzitou pátrají po kvalitní „kožešinové“ trofeji. Vlčích hlídek se pravidelně účastní až 150 proškolených dobrovolníků, kteří v zimním období realizují až 200 pochůzek. Je to paradoxní poměr: sto padesát nadšenců střeží osud deseti vlků... V každém případě jde o příslib do budoucna.

Odborné vedení a zázemí pro vlčí hlídky v rámci několika projektů zajišťuje Hnutí DUHA Olomouc ve spolupráci se sdružením Beskydčan. Hnutí DUHA rovněž vypsalo odměnu sto tisíc korun za usvědčení a odsouzení pytláka, který zabil velkou šelmu (vlka, rysa nebo medvěda). Žádný z pytláků však dosud nebyl dopaden.

  • Zdroj textu:

    Příroda 4/2010

  • Zdroj fotografií: Filip Chludil

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Vesmír

Král ptáků přilétá 

Kategorie: Chování – ptáci
Autor: Audun Rikardsen, Norsko
Název: Přistání orla

Snímek z bezprostřední blízkosti mohl Nor Audun Rikardsen pořídit jen díky tomu, že nedaleko svého domu umístil na starou větev fotopast a naučil tam dravce sedat s využitím nastražené mršiny. Trvalo tři roky, než se mu podařilo zachytit dokonalý obraz. 

Zajímavosti

BolaWrap sváže člověka do vzdálenosti až 7,6 metru

Věda

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Příroda

Vilém II. Pruský (vpravo) měl k hraběti Eulenburgovi velmi blízký vztah.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907