Bosna a Hercegovina: Rozdělená země na Balkáně

14.01.2017

Daytonská dohoda udělala v roce 1995 tečku za největší válkou v moderních dějinách Evropy. Ukončila konflikt v Bosně a Hercegovině, ale zanechala zemi etnicky i politicky rozdělenou. A s nefunkčním uspořádáním zápasí stát dodnes

Mostar a starý most -<p>Pohled na historické město Mostar a starý most – jeden ze symbolů válečného konfliktu, který byl během války zničen a později opět vystavěn</p>
Mostar a starý most -

Pohled na historické město Mostar a starý most – jeden ze symbolů válečného konfliktu, který byl během války zničen a později opět vystavěn


Reklama

Vrcholy trojúhelníka mají symbolizovat tři národy Bosny a Hercegoviny: Chorvaty, Bosňáky a Srby. Počet hvězd, které reprezentují Evropu, je nekonečný, a proto procházejí shora dolů a jakoby přesahují přes list vlajky. 

Bosna a Hercegovina se dnes dělí na Republiku srbskou a Federaci Bosny a Hercegoviny. V první jmenované žijí téměř výhradně Srbové a jen oni tam mají plná ústavní práva. Ve Federaci jsou soustředěni Chorvati a Bosňáci vyznávající islám – a opět pouze těmto etnikům jsou v dané části země přiznána plná občanská práva. 

Příliš mnoho politiků

Výše popsané uspořádání zakonzervovalo stav, kvůli němuž se mnozí váleční uprchlíci nemohou vrátit domů a stát nedokáže nastartovat stále jen očekávaný ekonomický růst a obnovu. Víc než dvě desetiletí po skončení války existují v zemi etnicky rozdělené školy (v Mostaru je jediná střední, kam chodí Chorvati i Bosňáci), ale i nemocnice, telefonní společnosti, energetické firmy, odbory… Velká část obyvatel ani neuznává legitimitu vlastního státu, čemuž se lze i při pohledu na politickou scénu těžko divit.

Země má tři prezidenty – jednoho pro každé většinové etnikum, tedy Bosňáky, Chorvaty a Srby – a dohromady 14 ministerských předsedů! Na stát s necelými čtyřmi miliony obyvatel jde o záplavu politického aparátu, který „zajišťuje“ jediné: že se jen minimum věcí naplánuje a ještě méně se jich zrealizuje. Plných 60 % vybraných daní směřuje na prosté fungování státního aparátu, zatímco nezaměstnanost dosahuje závratných 40 %. Navíc chybí vůle ke změně, protože současný stav vyhovuje příliš mnoha politikům. 

Mluv s námi, Evropo!

Podle západních zpravodajů se Bosna a Hercegovina (zkráceně často jen „Bosna“) nachází ve stavu falešné demokracie. Jde vlastně o oligarchii, v níž politici nemají potřebu zodpovídat se ze svého jednání a bez jakýchkoliv následků sledují pouze vlastní zájmy. Výmluvný je příklad sarajevského Národního muzea, jehož dřívější ředitelka Šejla Šehabovićová uvedla: „Kvůli penězům jsme v muzeu ani netopili. Kdyby se však prodalo jediné vládní auto ministerstva kultury, měli bychom na roční výplaty pro všechny zaměstnance.“ 

O tom, jak velká frustrace mezi lidmi panuje, vypověděly události na počátku roku 2014, kdy došlo v Tuzle, Mostaru, Zenici a Sarajevu k násilným demonstracím. Protestanti zapalovali vládní budovy, napadali policisty a mnoho lidí utrpělo zranění. Protesty mířily i na mezinárodní společenství, které tamní zkorumpované politiky považuje za legitimní zástupce země. Jedno z často opakovaných hesel tehdy znělo „Mluv s námi, Evropo!“

V bezvýchodném patu 

Občané jsou přitom přesvědčeni, že jedinou šanci na změnu drží v rukou právě mezinárodní společenství. Světová banka, Mezinárodní měnový fond a další vlivné instituce jednají dvě desítky let se zkorumpovanou politickou reprezentací. Nicméně místo aby na politiky činily nátlak, pumpují peníze do systému, který selhává. Komplikované uspořádání, jež nikdy nemělo naději na úspěch, se k rozčarování mnoha občanů stále nezměnilo. Obyvatelé Bosny a Hercegoviny tak čekají na zázrak, který nepřichází

Na počátku tohoto roku požádala země o vstup do Evropské unie. Podle představitelů EU se zmíněný formální krok uskuteční nejdřív za několik let, symbolizuje však přání začlenit se do uskupení, jež momentálně pro stát znamená stabilitu a prosperitu. Když do Unie vstoupilo sousední Chorvatsko, ztratily mnohé místní továrny odbytiště. Stále totiž nesplňují některé standardy, jež EU u dovážených výrobků požaduje. Unie má vůči Bosně a Hercegovině mnohé požadavky na změnu, kterým ovšem země hned tak nedostojí, a situace tudíž dospěla do bezvýchodného patu: Evropa čeká, že se Bosna změní, a Bosna se naopak zřejmě nedokáže změnit bez pomoci zvenčí.

STRUČNÉ DĚJINY

Oblast dnešní Bosny a Hercegoviny byla ve starověku známá jako Illyricum. Tehdy ji obývaly bojovné indoevropské kmeny Ilyrů, které vytlačily původní obyvatele mladší doby kamenné. Ve 4. a 3. století př. n. l. dorazili do lokality Keltové. 

Od Říma po Jugoslávii

Římané teritorium ovládli ve 2. a 1. století př. n. l. a po přelomu letopočtu tam proniklo křesťanství. Po rozdělení římského impéria zůstal region součástí Západořímské říše. V 5. století jej dobyli Ostrogóti a o století později ho získal císař Justinián pro Byzancii. Následně se v místě usadili Slované. Bosenský stát poprvé zmiňují byzantské listiny z 10. století, ale skutečný samostatný státní útvar tam existoval až ve 14. století. Poměr sil změnila dobyvačná politika Osmanské říše, jež Bosnu ovládla v roce 1463 a po dvou desetiletích dobyla i Hercegovinu. Správní součástí impéria zůstala oblast až do roku 1878: Tehdy ji okupovalo Rakousko-Uhersko a nakonec ji anektovalo. Od roku 1918 spadalo území pod Království Srbů, Chorvatů a Slovinců; v roce 1929 se název změnil na Království Jugoslávie. 

Válka v Bosně a Hercegovině

Za druhé světové války rozbilo Jugoslávii nacistické Německo a chorvatské ultranacionální a fašistické hnutí ustašovci vyhlásilo Nezávislý stát Chorvatsko, který zahrnoval i Bosnu a Hercegovinu. Po válce se Socialistická republika Bosna a Hercegovina stala jednou z federativních jednotek komunistické Jugoslávie. 

Rozpad Jugoslávie přinesl v březnu 1992 úplnou samostatnost. Nová republika se však prakticky ihned dostala do války kvůli mocenským nárokům a velké etnické různorodosti – zhruba polovinu obyvatel tvořili Bosňáci, třetinu Srbové a necelou pětinu Chorvati. Znepřátelené strany byly podporovány sousedícími státy – Srbskem a Chorvatskem. Válka nakonec přerostla v genocidu. Během konfliktu, který skončil v roce 1995, zemřelo na sto tisíc obyvatel, milion lidí uteklo za hranice a 800 tisíc jich zůstalo bez střechy nad hlavou ve vlastní zemi. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 3,86 milionu; prům. počet dětí: 1,28 na ženu; věková struktura: 13,4 % dětí do 15 let, 14 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. starších 41,7 roku; městské obyv.: 39,8 %; etnické složení: Bosňáci 50,1 %, Srbové 30,8 %, Chorvati 15,4 %, ostatní 3,7 %; náboženství: muslimové 40 %, pravoslavní 31 %, katolíci 15 %, ostatní 14 %; jazyky: oficiálními jazyky jsou bosenština, srbština i chorvatština; obyv. pod hranicí chudoby: 17,2 %; gramotnost: 98,5 %.

Politika 

Typ vlády: federativní parlamentní republika; samostatnost: od 1. 3. 1992 (předtím součást Jugoslávie); politické uspořádání: země je rozdělena na Republiku srbskou a Federaci Bosny a Hercegoviny; každá z těchto entit má vlastní parlament, společná je ústřední vláda složená z tříčlenného předsednictva a rady ministrů s ministerstvy; předsednictvo: Bosňan Bakir Izetbegović (od 10. 11. 2010), Chorvat Dragan Čović, Srb Mladen Ivanić (oba od 17. 11. 2014); volby: Bosňan a Chorvat se volí z Federace Bosny a Hercegoviny, Srb z Republiky srbské, všichni jsou voleni všelidovým hlasováním na čtyři roky, přičemž mohou zastávat dvě funkční období za sebou, ale následující období jsou nevolitelní; v rámci tříčlenného předsednictva je vůdčí pozice předsedy, na níž se členové každých osm měsíců střídají.

Ekonomika

HDP na hlavu: 10 500 USD (odhad z r. 2015; ČR – 31 600 USD); měna: konvertibilní marka (BAM), která je svázána s eurem, 1 EUR = 1,955 BAM; 1 BAM = cca 13,8 CZK.

GEOGRAFIE

Rozloha: 51 197 km², tedy o něco víc než Slovensko; hranice: 1 459 km (s Chorvatskem, Srbskem a Černou Horou); délka pobřeží: 20 km; charakter území: většinou hornatý povrch, který zahrnuje Dinárské hory (Dinárské Alpy), asi polovina území je zalesněná; podnebí: sušší středozemní u pobřeží, ve vnitrozemí horká léta a studené zimy s dostatkem srážek; min. noční / max. denní teploty (°C) v Sarajevu: leden–březen −4 až 2 / 3–12, duben–červen 3–12/13–24, červenec–září 8–13/19–26, říjen–prosinec −3 až 7 / 3–18; nejnižší a nejvyšší bod: Středozemní moře (0 m) / Maglić (2 386 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Příchod bělochů znamenal pro indiány šok. Hernán Cortés dobývá Tenochtitlán, hlavní město Aztéků.

Zajímavosti

Počty amerických a kanadských opeřenců se rychle ztenčují.

Věda
Reklama
Revue

Poslední zbytky horských deštných pralesů Sierra Madre v Guatemale a Mexiku jsou domovem mnoha kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin, mezi nimi i guanů horských.

Příroda

Analema složená ze snímků pořízených během roku 2015 ve městě Sulmona ve střední Itálii. Nejvyšší bod „osmičky“ tvoří sluneční kotouč zachycený 21. června, v den letního slunovratu, nejnižší pak 21. prosince, tedy na zimní slunovrat

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907