Žabí stehýnka, kohout na víně nebo šneci zajistili francouzské gastronomii světové renomé. Mimořádnou zásluhu na tom má region Burgundsko, proslulý zároveň jako ráj milovníků vynikajícího vína
Vinice mezi městy Nuits-Saint-Georges a Beaune zahrnují 1 247 parcel a roku 2015 si vysloužily zápis na seznam UNESCO.
Vlajka vznikla v roce 2016 poté, co se ve Francii změnilo uspořádání regionů a Burgundsko se sloučilo s Franche-Comté. Pozdně středověký znak zlatého lva v modrém poli nahradil původního orla a má symbolizovat užší spojení s mateřskou zemí. Historický region Burgundsko pak charakterizuje tzv. burgundský nebo též ondřejský kříž. V různých podobách se nachází v emblémech či vlajkách přinejmenším 15 dalších regionů či měst a poprvé se objevil nejspíš v 15. století. Má představovat kříž, na němž kolem roku 60 umučili sv. Ondřeje.
Kořeny místní kulinářské tradice sahají hluboko do minulosti, konkrétně k předkřesťanské éře starověkého Říma. Jeho obyvatelé kolem 1. století př. n. l. osázeli úrodné svahy budoucího Burgundska keři vinné révy, a zahájili tak období, jež trvá dodnes.
Za hojností, kterou burgundská země poskytuje, musíme hledat spojení hned několika faktorů, přičemž ten hlavní spočívá již v prehistorii. Před miliony let totiž oblast utvářela dno oceánu a z té doby se dochovalo množství vápenných schránek, poskytujících živiny i po tolika tisíciletích. Přidáme-li optimální délku slunečního svitu, ideální nadmořskou výšku a sklon svahů, dostaneme podmínky, jež mohou ostatní pěstitelé zdejším vinařům jen závidět.
Není divu, že zemědělci z východního cípu země galského kohouta vyšlechtili v průběhu staletí desítky legendárních odrůd. Pochází odtud například celosvětově proslulé chardonnay, pinot noir či chablis. Vždy třetí listopadový čtvrtek se v oblasti Beaujolais severně od Lyonu odehrává slavnost srovnatelná se státním svátkem, kdy se zahajuje prodej prvních vín sezony. V jejím průběhu se tam pak naplní průměrně 200 milionu lahví.
Ačkoliv dnes burgundské vinohrady pokrývají plochu 277 kilometrů čtverečních a pracuje na nich 40 tisíc lidí, tvoří místní sklizeň pouhá 3 % z francouzské produkce opojných hroznů. Přesto se láska k vínu propsala i do dalších zákoutí gastronomie: Jde totiž o důležitou ingredienci nejen slavných francouzských šneků, které začali považovat za pochoutku právě Burgundští, ale také třeba kohouta na víně či tzv. bœuf bourguignon – hovězího dušeného na víně, z plemene charolais vyšlechtěného v jihoburgundském Charolles.
Bohulibý nápoj pak nechybí ani v proslulé dijonské hořčici, pocházející z místní metropole. První dochovaný záznam o jejím použití se datuje do roku 1336, kdy se objevila na královské tabuli Filipa VI. Její specifické složení zahrnuje vedle vína i pikantní směs koření a nefermentovaný citrusový mošt či šťávu z nezralých hroznů. Nejznámějším výrobcem zmíněného ochucovadla se stal na počátku 18. století pařížský prodejce octů Antoine-Claude Maille, který své produkty nejprve dodával na panovnický dvůr a roku 1747 založil společnost nesoucí jeho jméno, jež dnes znamená synonymum nejkvalitnější dijonské pochoutky.
Na místě původního gotického kostela v burgundské obci Ronchamp stojí jedna z nejznámějších ukázek moderní církevní architektury: Kapli Panny Marie na výšinách navrhl v roce 1954 švýcarský rodák Le Corbusier, považovaný za největšího architekta uplynulého století. Stavba ukrývá složitou symboliku a na přesném významu neobvyklé umělecké kompozice se odborníci dodnes neshodnou. Například střecha obrácená směrem vzhůru má znázorňovat „Boží loď“.
Svatostánek vznikl mimo jiné z trosek zmíněného gotického kostela a ve zděném výklenku se nachází mariánská socha, kterou se podařilo z ruin zachránit. Zmenšenou kopii kaple, zapsané od roku 2015 na seznam UNESCO, lze obdivovat v bruselském zábavním parku Mini-Europe.
První záznamy o oblasti známé dnes jako Burgundsko, jejíž historické hranice nicméně příliš neodpovídají těm současným, pocházejí z 5. století. Tehdy do východní Francie doputovali východogermánští Burgundi z Pobaltí a dali regionu název. Germánská burgundština však krátce nato zanikla a oblast se ocitla pod románským vlivem.
Jen o století později pohltila území Burgundů Francká říše. V průběhu středověku tam postupně existovalo několik státních útvarů. Z tzv. prvního burgundského království, datovaného do let 534–933, se vyčlenilo Burgundské vévodství a Burgundské hrabství, jehož území přibližně odpovídalo novodobému regionu Franche-Comté.
Druhé burgundské království se rozkládalo jižněji, zhruba na území dnešní Provence. Nově vzniklý útvar se stal roku 1032 jedním ze tří stěžejních království tvořících Svatou říši římskou – spolu s tím německým a italským. V roce 1378 jej císař Karel IV. postoupil francouzskému princi Karlovi, čímž definitivně stvrdil náležitost k Francii.
V roce 1384 dosáhla rozloha Burgundska historického maxima (zahrnovalo i značnou část dnešního Nizozemí), což jej přimělo usilovat o nezávislost na mateřské zemi. Léta 1384–1482 se někdy označují jako třetí burgundské království.
Středověké Burgundsko hrálo důležitou roli i v dějinách církve. Na jeho území se totiž zrodila a prosperovala řada významných řádů. Například dnešní trapistické opatství v Citeaux nedaleko Dijonu sloužilo nejprve benediktinům, roku 1098 se z něj však stalo první centrum nově založeného řádu cisterciáků, kteří svůj název odvozovali od latinského pojmenování zmíněného města – tedy Cistercium.
V roce 2016 se Burgundsko sloučilo s oblastí Franche-Comté a dnes představuje druhý největší správní celek země.
Shutterstock
HistorieKynutý houskový knedlík, jedna z klasických českých příloh k masu a omáčkám.
VesmírCAPSTONE na orbitě Luny
VědaSebevražda je 10. nejčastější příčinou úmrtí v USA.
PřírodaPro vysoký vzrůst liliovníku a podzimní zbarvení listů jej v Americe někdy nazývají žlutý topol (Yellow Poplar). (foto: Wikimedia Commons, AndyScott, CC BY-SA 4.0)
