Ceuta: Vstupní brána do Evropské unie

03.10.2021

Pouhých patnáct kilometrů dělí Pyrenejský poloostrov od nejsevernějšího výběžku Maroka. A tam leží Ceuta: španělská exkláva, kterou v posledních letech stovky Afričanů využívají jako nelegální vstupní bránu do Evropské unie

<p>Mohutné hradby vyrostly kolem Ceuty v průběhu 10.–18. století a dodnes tvoří její dominantu. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Mohutné hradby vyrostly kolem Ceuty v průběhu 10.–18. století a dodnes tvoří její dominantu. (foto: Shutterstock)


Reklama

Již víc než šest století vlaje nad Ceutou standarta vztyčená po nájezdu portugalského krále, přestože území už dlouho patří Španělsku. Vojáci Jana I. Portugalského město dobyli v roce 1415 a vyvěsili v nově získané državě vlajku podobnou té lisabonské. V jejím středu se nachází i obdobný erb, s vyobrazením sedmi hradů a pěti štítů. 

Od snahy dostat se na starý kontinent běžence příliš neodrazuje ani ostnatý drát nad šest metrů vysokým dvojitým plotem, jímž je město obehnané. K tomu, aby ji od okolí oddělovala obtížně překonatelná překážka, jako by byla Ceuta předurčena již před staletími: Murallas Reales neboli „královské hradby“ se začaly budovat už roku 962 a postupně se rozšiřovaly. Jejich výstavba nakonec trvala až do 18. století a dnes jde o jednu ze španělských kulturních památek, zatímco původní funkci symbolicky převzal zmíněný plot. 

Do vysněné Evropy

První barikáda proti nelegálním uprchlíkům v místě vyrostla v roce 1993, ale dvoumetrová výška pro ně nepředstavovala téměř žádnou zábranu. Vláda exklávy proto nařídila obehnat Ceutu ještě druhým, vyšším plotem. Jenže roku 2005 se ho pokusily zdolat stovky migrantů naráz, incident vyústil v ozbrojený zásah policie, vyžádal si několik mrtvých, a vznikl o něm dokonce dokumentární film. Následně proto padlo rozhodnutí o dalším zvýšení bariéry: Dnes měří šest metrů a kromě hlídek se samopaly ji střeží i hlásiče pohybu a infračervené kamery. 

Přesto se v médiích čas od času objeví zprávy o dalších zoufalých pokusech o překonání plotu. Jakmile se totiž uprchlík dostane na území španělské Ceuty, ocitne se mimo dosah afrických zákonů a má teoretické právo volného pohybu po Evropě. Strategický význam lokality tedy zdaleka nekoresponduje s její zanedbatelnou rozlohou pouhých dvaceti kilometrů čtverečních a není těžké pochopit, proč si sousední Maroko své někdejší teritorium stále zarytě nárokuje (viz Stručné dějiny).

Miliardová dřina

Oficiální statistiky připisují Ceutě necelých devadesát tisíc obyvatel, dennodenně se tam ovšem pohybuje mnohonásobně víc lidí. Tisíce Maročanů, kteří mohou do města vstoupit bez nutnosti opatřit si víza, totiž míří za překvapivě levnými nákupy. A mnozí následně využívají mezeru v zákoně, podle níž žádné zboží přinesené do Maroka „v rukou“ nepodléhá clu. 

Přes hranice tak neustále proudí davy nosiček, tzv. porteadoras, obtěžkaných břemeny vážícími až několik desítek kilogramů, kterým se nepodařilo najít jiný zdroj obživy. Otrockou práci za mizivou odměnu nezřídka vykonávají ženy postarší a ovdovělé, přičemž výjimku nepředstavuje ani příležitostné úmrtí. Uvádí se, že nosičky ročně přepraví zboží v hodnotě 1,4 miliardy eur, přesto vláda zmíněnou praktiku tiše toleruje. 

Španělská Afrika

Vedle Ceuty náleží Španělsku v sousedství Maroka ještě jedna autonomní oblast: Bývalou fénickou pevnost Melillu dobylo pyrenejské království roku 1497 a od té doby zůstává pod jeho křídly, ačkoliv i na ni si africká země dál činí nárok. Melillu dělí od Ceuty asi 220 kilometrů vzdušnou čarou na jihovýchod, má zhruba stejný počet obyvatel, ovšem pouze dvoutřetinovou rozlohu, a rovněž ji obepínají hradby i vysoký plot proti nelegálním běžencům. 

STRUČNÉ DĚJINY

Ceuta se zrodila v místě přirozeného přístavu na severozápadním výběžku Afriky kolem 5. století př. n. l. Založili ji zřejmě Féničané a nazývali ji Abyla. Strategické místo u Gibraltarského průlivu se však již ve starověku nacházelo v centru pozornosti, a když si region roku 42 podmanili Římané, přirozeně si činili nárok i na Ceutu. Její pojmenování pochází právě z latiny – jde o zkomolenou číslovku septem neboli „sedm“, jež označovala počet pahorků, na nichž se město rozkládá.

Výpady z Pyrenejí

V 7. století vstoupili na tamní scénu Arabové a jejich vliv přetrval až do 21. srpna 1415, kdy muslimské město dobyla křesťanská vojska Jana I. Portugalského. 

Zmíněný letopočet se zároveň označuje za počátek úspěšných výpadů Portugalců do zámoří. Jejich dominance na severozápadě černého kontinentu však trvala jen půl druhého století. V roce 1580 se Portugalsko spojilo v rámci personální unie se Španělskem a pod křídly druhé jmenované země zůstala Ceuta dodnes, navzdory trvalým protestům Maroka.

Odpor Maročanů

Marocká vojska tehdy začala město systematicky napadat a patrně nejdelší blokáda se odehrála v letech 1694–1727, kdy Ceuta ztratila někdejší portugalský charakter. Přesto africký stát novou državu nezískal. Další pokus přišel v polovině 19. století během tzv. marocké války, jež vyvrcholila vítězstvím Španělska v bitvě u Tetuánu.

Posledního dubnového dne roku 1912 podepsal sultán dohodu s Francií a Španělskem, na jejímž základě vznikl mimo jiné tzv. španělský protektorát a pyrenejskému království připadla oblast o rozloze 20 tisíc kilometrů čtverečních. Když pak v roce 1956 vyhlásilo Maroko nezávislost, získalo své původní území zpět s výjimkou Ceuty a Melilly. Obě městské exklávy si však dál nárokuje, což vede k příležitostným násilným potyčkám.

LIDÉ

Obyvatelstvo

  • počet obyvatel: 85 140
  • očekávaná doba dožití: 81,4 roku
  • průměrný počet dětí: 1,49 na ženu
  • věková struktura: 21 % obyvatelstva do 15 let, 11 % obyvatelstva nad 65 let
  • náboženství: 60 % katolictví, 37 % islám, 3 % ostatní
  • oficiální jazyk: španělština
  • obyvatelstvo ohrožené chudobou: 40 %
  • gramotnost: 96 %

Politika

  • státní zřízení: španělská exkláva na území Afriky
  • prezident-starosta: Juan Jesús Vivas
  • volby: hlava autonomního města se volí doživotně

Ekonomika

  • HDP na hlavu: 21 600 eur, odhad z roku 2018; ČR – 27 500 eur
  • měna: euro

GEOGRAFIE

  • rozloha: 18,5 km², asi jako Rakovník
  • charakter území: městská zástavba podél přirozeného přístavu, na sedmi nevysokých pahorcích
  • podnebí: středomořské subtropické s mírnými zimami, léta horká a suchá, ale chladnější než ve Španělsku
  • min. noční / max. denní teploty (°C): leden–březen 11/18, duben–červen 14/26, červenec–září 20/29, říjen–prosinec 12/23
  • nejvyšší bod: Anyera, 349 m n. m.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda

U Tannenbergu Rusové ztratily desetitisíce mužů, ale tisk bitvu označil za pouhý lokální neúspěch.

Válka

Američtí vědci dočasně napojili prasečí ledvinu na člověka a sledovali její fungování. Jde o další krok ve výzkumu možnosti využívat jednou zvířecí orgány při transplantacích, které zachrání lidský život.

Věda

Johanka z Arku během korunovace krále Karla VII. v katedrále v Remeši. Obraz francouzského malíře Jeana Auguste Dominique Ingrese z roku 1854.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907