Čínský Sin-ťiang: Ujgurský život ve strachu

06.05.2019

Území Číny se člení na 34 správních celků, z nichž pět má status autonomní oblasti. Nic autonomního však na jejich fungování není. Centrální vláda v nich totiž tvrdě prosazuje svůj vliv, což je nejvíc vidět právě v regionu Sin-ťiang, který obývají převážně Ujguři

<p>V převýchovných táborech skončilo asi 10 % ujgurské populace. Místní tvrdí, že se centrální vláda pokouší zničit jejich kulturu.</p>

V převýchovných táborech skončilo asi 10 % ujgurské populace. Místní tvrdí, že se centrální vláda pokouší zničit jejich kulturu.


Reklama

Historicky je zdejší vlajka spjata s regionem Východní Turkestán, modrá barva pak připomíná středoasijský kmen Turkutů známý také jako národ Nebeských Turků. Půlměsíc odkazuje k převládajícímu islámu a pro řadu Ujgurů je standarta symbolem jejich nezávislosti.

Západočínská autonomní oblast Sin-ťiang je sice největší čínskou provincií, ovšem počet obyvatel tomu zdaleka neodpovídá: Dohromady tam žije asi 22 milionů lidí – méně než v Šanghaji, největším čínském městě. Tamní třímilionová metropole Urumči je na čínské poměry v podstatě „zapadákov“. Přesto za to může právě místní obyvatelstvo, že se tento region zapsal do povědomí celého světa. Na vině jsou „praktiky“, jimž je vystaveno a které nemají jinde na světě obdoby

Bezmála polovina populace je tvořena Ujgury, které však s Číňany pojí jen velmi málo. Jejich původ je třeba hledat ve Střední Asii a rozdíly začínají už u jazyka – ujgurština není s čínštinou příbuzná, takže si oba národy navzájem nerozumějí. A to nejen kvůli odlišnému jazyku, ale třeba i z náboženského hlediska. Ujgurové totiž vyznávají islám, což už tak extrémní propast mezi těmito etniky ještě prohlubuje. Právě kvůli své odlišnosti se Ujgurové před časem ocitli v hledáčku čínské vlády, která se bez ohledu na mezinárodní kritiku pokouší jejich kulturu potlačit.

 

Extrémní zákazy

Peking sice popírá, že by v Sin-ťiangu docházelo k porušování lidských práv, nicméně svědectví zahraničních reportérů a nezávislých pozorovatelů přinášejí znepokojivé zprávy. Za poslední rok skončilo podle odhadů OSN přes milion Ujgurů (tedy celá desetina populace) v internačních táborech, kde podléhají nucené převýchově. Cíl je jediný – změnit jejich uvažování, aby se stali oddanými komunisty a zbavili se islámské mentality. 

V roce 2014 vznikl dokument s názvem 75 příznaků náboženského extremismu, který čínským úředníkům poskytuje záminky pro masové zatýkání. Ujgurové mají zákaz dodržovat tradiční islámské zvyklosti, nemohou vycestovat do Mekky a dokonce ani vlastnit svůj výtisk Koránu (dostupné jsou pouze verze oficiálně schválené režimem).

Mnohé děti čeká násilné oddělení od rodičů a umístění do internátních škol, kde se podrobí přeškolení a výuce čínštiny. Každodenní život Ujgurů se nese ve znamení permanentního strachu – jsou pod dohledem kamer (ve městě Kašgar se nacházejí na každé ulici, vzdálené od sebe méně než 100 metrů). Úřady rutinně shromažďují vzorky DNA, případně občany zatýkají kvůli maličkostem.

TIP: Kříž s čínským režimem: Svoboda vyznání se v komunistickém ráji netoleruje

Ujgurští rodiče nesmějí svým dětem udělovat islámská jména, k dlouhému seznamu omezení nedávno přibyl třeba zákaz nosit vousy a zahalovat si obličej. Počet zatčení je alarmující – na Sin-ťiang připadá celá pětina případů z celé Číny. 

Zásoby černého zlata

Tvrdý režim tam vláda nastolila hlavně poté, co ujgurská menšina v roce 2014 zintenzivnila své snahy o vznik samostatného Ujgurstánu. Svého cíle se totiž separatisté pokusili dosáhnout nepříliš šťastným způsobem – ozbrojenými útoky. Právě ty se pro vládnoucí garnituru staly záminkou k mezinárodní obhajobě svého nemilosrdného postupu. Dalším z důvodů, proč si na sinťiangské území činí Čína nárok, jsou extrémně bohaté zásoby tamní ropy. Po objevu jejich ložisek v roce 1955 tam vyrostlo čtyřsettisícové sídlo Karamaj, z hlediska HDP oficiálně nejbohatší město z celé Číny. 

Poušť, odkud není návratu

Značnou část zemí Sin-ťiangu pokrývá poušť Taklamakan, jejíž název se překládá jako „místo bez návratu“. V minulosti ji křižovala Hedvábná stezka, přestože ji pokrývají až 300 metrů vysoké písečné duny a jde o druhé nejsušší místo na Zemi. Právě díky tomu tam však mohly vzniknout podmínky umožňující uchovat ostatky lidských těl až z 18. století před Kristem. K nálezu tzv. tarimských mumií došlo počátkem 20. století, jejich objev však dodnes zaměstnává archeology. Pozdější průzkum těl totiž odhalil europoidní rysy, například rusé vlasy a modré oči. Původní obyvatelé této oblasti tedy zřejmě byli běloši.

STRUČNÉ DĚJINY

Odpradávna je Sin-ťiang jednou z etnicky nejpestřejších oblastí celé Číny. Historie tohoto území je značně nepřehledná a historikové se dodnes přou o to, kdo je pravým předchůdcem současných obyvatel. Je dokonce možné, že šlo o bělošskou, nikoliv mongoloidní rasu (viz Poušť, odkud není návratu). 

Tavicí kotel národů

Region byl osídlen již dlouho před naším letopočtem a během prvních staletí po Kristu si jeho vládu předávaly dynastie různých kočovných kmenů. V 8. století tam začali dominovat Ujgurové původem ze středoasijských stepí (zejména z oblasti známé jako Východní Turkestán). Úspěšnou expanzivní politikou si postupně podmanili značnou část Mongolska a vytvořili prosperující království. Vyznavači buddhismu zpočátku brojili proti islámu, nicméně nakonec u nich muslimská víra zvítězila. Jejich nadvládu v Sin-ťiangu ovšem později přerušila další příchozí etnika – nejprve Kyrgyzové a později Mongolové. Posledními okupanty se stali Číňané. 

Údajní teroristé

Říše středu převzala kontrolu nad územím dnešního Siň-ťiangu poprvé už v polovině 18. století. V roce 1884 pak Číňané oficiálně stvrdili svou nadvládu tak, že z oblasti vytvořili novou provincii dnešního jména (překládá se jako „nová hranice“). Status autonomní oblasti připadl Sin-ťiangu v roce 1955, skutečnou svobodu však regionu nepřinesl. Celé dvacáté století se neslo ve znamení opakovaných pokusů vymanit se zcela z čínského vlivu a vytvořit nezávislý stát. Zatím však Ujguři nebyli nikdy úspěšní a veškerá povstání Číňané dříve nebo později úspěšně potlačili. Ve výsledku tyto incidenty menšinovému etniku spíše uškodily, neboť Čína v rámci propagandy Ujgury obviňuje z terorismu a pokouší se je vykreslit jako mezinárodní hrozbu, proti které je třeba tvrdě zakročit. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: 21 813 334; očekávaná doba dožití: 72,35 roku; prům. počet dětí: 2 na ženu; věková struktura: 21 % obyv. do 19 let, 10 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Urumči má 3 519 600 obyv.; náboženství: 58 % islám, 41 % buddhismus nebo ateismus, 1 % křesťanství; oficiální jazyky: ujgurština a mandarínská čínština; obyv. pod hranicí chudoby: 3 %; gramotnost: 97 %.

Politika

Státní zřízení: autonomní oblast Čínské lidové republiky; předseda vlády: Šohrad Zakir; volby: parlamentní volby se konají každých pět let.

Ekonomika

HDP na hlavu: 4 633 USD (odhad z r. 2016; ČR – 34 200 USD); měna: čínský jüan, s kurzem 1 : 3,328 Kč.

GEOGRAFIE

Rozloha: 1 664 897 km², zhruba jako Írán nebo Libye; charakter území: vnitrozemské a velmi pestré, východní hranice lemují velehory (Ťan Šan, Himálaj), střední část zabírá poušť Taklamakan; podnebí: stepní (polopouštní) nebo pouštní (extrémně horká léta a extrémně chladné zimy), v horách alpínské s mírnými léty a mrazivými zimami; min. noční /max. denní teploty (°C) v Urumči: leden až březen −16 až 18/−8 až 3, duben–červen 12–17/24–29, červenec–září 12–17/30–31, říjen–prosinec −7 až −15/2–14; nejnižší a nejvyšší bod: jezero Ajdingköl (−154 m) / K2 (8 611 m). 

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Sociální média mají blízko k depresím

Věda

Stačilo na místních útesech natočit světově úspěšný klip, a nyní je vyhledávají (a ničí) desítky tisíc lidí.

Zajímavosti

Snímek s odpadem během mise Apollo 17

Vesmír
Revue

Jeden z mnoha kouzelných koutů Hidden Valley, kde můžete obdivovat opravdu působivé kamenité útvary.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907