Čínský Sin-ťiang: Ujgurský život ve strachu

06.05.2019

Území Číny se člení na 34 správních celků, z nichž pět má status autonomní oblasti. Nic autonomního však na jejich fungování není. Centrální vláda v nich totiž tvrdě prosazuje svůj vliv, což je nejvíc vidět právě v regionu Sin-ťiang, který obývají převážně Ujguři

<p>V převýchovných táborech skončilo asi 10 % ujgurské populace. Místní tvrdí, že se centrální vláda pokouší zničit jejich kulturu.</p>

V převýchovných táborech skončilo asi 10 % ujgurské populace. Místní tvrdí, že se centrální vláda pokouší zničit jejich kulturu.


Reklama

Historicky je zdejší vlajka spjata s regionem Východní Turkestán, modrá barva pak připomíná středoasijský kmen Turkutů známý také jako národ Nebeských Turků. Půlměsíc odkazuje k převládajícímu islámu a pro řadu Ujgurů je standarta symbolem jejich nezávislosti.

Západočínská autonomní oblast Sin-ťiang je sice největší čínskou provincií, ovšem počet obyvatel tomu zdaleka neodpovídá: Dohromady tam žije asi 22 milionů lidí – méně než v Šanghaji, největším čínském městě. Tamní třímilionová metropole Urumči je na čínské poměry v podstatě „zapadákov“. Přesto za to může právě místní obyvatelstvo, že se tento region zapsal do povědomí celého světa. Na vině jsou „praktiky“, jimž je vystaveno a které nemají jinde na světě obdoby

Bezmála polovina populace je tvořena Ujgury, které však s Číňany pojí jen velmi málo. Jejich původ je třeba hledat ve Střední Asii a rozdíly začínají už u jazyka – ujgurština není s čínštinou příbuzná, takže si oba národy navzájem nerozumějí. A to nejen kvůli odlišnému jazyku, ale třeba i z náboženského hlediska. Ujgurové totiž vyznávají islám, což už tak extrémní propast mezi těmito etniky ještě prohlubuje. Právě kvůli své odlišnosti se Ujgurové před časem ocitli v hledáčku čínské vlády, která se bez ohledu na mezinárodní kritiku pokouší jejich kulturu potlačit.

 

Extrémní zákazy

Peking sice popírá, že by v Sin-ťiangu docházelo k porušování lidských práv, nicméně svědectví zahraničních reportérů a nezávislých pozorovatelů přinášejí znepokojivé zprávy. Za poslední rok skončilo podle odhadů OSN přes milion Ujgurů (tedy celá desetina populace) v internačních táborech, kde podléhají nucené převýchově. Cíl je jediný – změnit jejich uvažování, aby se stali oddanými komunisty a zbavili se islámské mentality. 

V roce 2014 vznikl dokument s názvem 75 příznaků náboženského extremismu, který čínským úředníkům poskytuje záminky pro masové zatýkání. Ujgurové mají zákaz dodržovat tradiční islámské zvyklosti, nemohou vycestovat do Mekky a dokonce ani vlastnit svůj výtisk Koránu (dostupné jsou pouze verze oficiálně schválené režimem).

Mnohé děti čeká násilné oddělení od rodičů a umístění do internátních škol, kde se podrobí přeškolení a výuce čínštiny. Každodenní život Ujgurů se nese ve znamení permanentního strachu – jsou pod dohledem kamer (ve městě Kašgar se nacházejí na každé ulici, vzdálené od sebe méně než 100 metrů). Úřady rutinně shromažďují vzorky DNA, případně občany zatýkají kvůli maličkostem.

TIP: Kříž s čínským režimem: Svoboda vyznání se v komunistickém ráji netoleruje

Ujgurští rodiče nesmějí svým dětem udělovat islámská jména, k dlouhému seznamu omezení nedávno přibyl třeba zákaz nosit vousy a zahalovat si obličej. Počet zatčení je alarmující – na Sin-ťiang připadá celá pětina případů z celé Číny. 

Zásoby černého zlata

Tvrdý režim tam vláda nastolila hlavně poté, co ujgurská menšina v roce 2014 zintenzivnila své snahy o vznik samostatného Ujgurstánu. Svého cíle se totiž separatisté pokusili dosáhnout nepříliš šťastným způsobem – ozbrojenými útoky. Právě ty se pro vládnoucí garnituru staly záminkou k mezinárodní obhajobě svého nemilosrdného postupu. Dalším z důvodů, proč si na sinťiangské území činí Čína nárok, jsou extrémně bohaté zásoby tamní ropy. Po objevu jejich ložisek v roce 1955 tam vyrostlo čtyřsettisícové sídlo Karamaj, z hlediska HDP oficiálně nejbohatší město z celé Číny. 

Poušť, odkud není návratu

Značnou část zemí Sin-ťiangu pokrývá poušť Taklamakan, jejíž název se překládá jako „místo bez návratu“. V minulosti ji křižovala Hedvábná stezka, přestože ji pokrývají až 300 metrů vysoké písečné duny a jde o druhé nejsušší místo na Zemi. Právě díky tomu tam však mohly vzniknout podmínky umožňující uchovat ostatky lidských těl až z 18. století před Kristem. K nálezu tzv. tarimských mumií došlo počátkem 20. století, jejich objev však dodnes zaměstnává archeology. Pozdější průzkum těl totiž odhalil europoidní rysy, například rusé vlasy a modré oči. Původní obyvatelé této oblasti tedy zřejmě byli běloši.

STRUČNÉ DĚJINY

Odpradávna je Sin-ťiang jednou z etnicky nejpestřejších oblastí celé Číny. Historie tohoto území je značně nepřehledná a historikové se dodnes přou o to, kdo je pravým předchůdcem současných obyvatel. Je dokonce možné, že šlo o bělošskou, nikoliv mongoloidní rasu (viz Poušť, odkud není návratu). 

Tavicí kotel národů

Region byl osídlen již dlouho před naším letopočtem a během prvních staletí po Kristu si jeho vládu předávaly dynastie různých kočovných kmenů. V 8. století tam začali dominovat Ujgurové původem ze středoasijských stepí (zejména z oblasti známé jako Východní Turkestán). Úspěšnou expanzivní politikou si postupně podmanili značnou část Mongolska a vytvořili prosperující království. Vyznavači buddhismu zpočátku brojili proti islámu, nicméně nakonec u nich muslimská víra zvítězila. Jejich nadvládu v Sin-ťiangu ovšem později přerušila další příchozí etnika – nejprve Kyrgyzové a později Mongolové. Posledními okupanty se stali Číňané. 

Údajní teroristé

Říše středu převzala kontrolu nad územím dnešního Siň-ťiangu poprvé už v polovině 18. století. V roce 1884 pak Číňané oficiálně stvrdili svou nadvládu tak, že z oblasti vytvořili novou provincii dnešního jména (překládá se jako „nová hranice“). Status autonomní oblasti připadl Sin-ťiangu v roce 1955, skutečnou svobodu však regionu nepřinesl. Celé dvacáté století se neslo ve znamení opakovaných pokusů vymanit se zcela z čínského vlivu a vytvořit nezávislý stát. Zatím však Ujguři nebyli nikdy úspěšní a veškerá povstání Číňané dříve nebo později úspěšně potlačili. Ve výsledku tyto incidenty menšinovému etniku spíše uškodily, neboť Čína v rámci propagandy Ujgury obviňuje z terorismu a pokouší se je vykreslit jako mezinárodní hrozbu, proti které je třeba tvrdě zakročit. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: 21 813 334; očekávaná doba dožití: 72,35 roku; prům. počet dětí: 2 na ženu; věková struktura: 21 % obyv. do 19 let, 10 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Urumči má 3 519 600 obyv.; náboženství: 58 % islám, 41 % buddhismus nebo ateismus, 1 % křesťanství; oficiální jazyky: ujgurština a mandarínská čínština; obyv. pod hranicí chudoby: 3 %; gramotnost: 97 %.

Politika

Státní zřízení: autonomní oblast Čínské lidové republiky; předseda vlády: Šohrad Zakir; volby: parlamentní volby se konají každých pět let.

Ekonomika

HDP na hlavu: 4 633 USD (odhad z r. 2016; ČR – 34 200 USD); měna: čínský jüan, s kurzem 1 : 3,328 Kč.

GEOGRAFIE

Rozloha: 1 664 897 km², zhruba jako Írán nebo Libye; charakter území: vnitrozemské a velmi pestré, východní hranice lemují velehory (Ťan Šan, Himálaj), střední část zabírá poušť Taklamakan; podnebí: stepní (polopouštní) nebo pouštní (extrémně horká léta a extrémně chladné zimy), v horách alpínské s mírnými léty a mrazivými zimami; min. noční /max. denní teploty (°C) v Urumči: leden až březen −16 až 18/−8 až 3, duben–červen 12–17/24–29, červenec–září 12–17/30–31, říjen–prosinec −7 až −15/2–14; nejnižší a nejvyšší bod: jezero Ajdingköl (−154 m) / K2 (8 611 m). 

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Cesta ke špicberskému souostroví byla velmi komplikovaná. Skutečné problémy však tehdy Italii teprve čekaly.

Zajímavosti
Zajímavosti

Dávné značky (ve výřezu) ve starém kostele měly chránit před čarodějnicemi a černou magií.

Věda
Vesmír
Historie

„Plavit se“ umí i gekoni

Indický oceán z Madagaskaru na Andamanské ostrovy přepluli před 6 miliony předci gekonů felsuma andamanská (Phelsuma andamanense). Na přírodním voru se plavili více než 5 000 kilometrů. Dnes jsou v Bengálském zálivu jedinými zástupci felsum. Jejich nejbližší příbuzní žijí stále v „domovině předků“ na jihozápadě Indického oceánu. 

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907