Císař Caligula nechal na jezeře Nemi postavit přepychové lodě pro opulentní večírky
Vyzvednutí takzvaných Caligulových lodí ze dna vulkanického jezera v Itálii se řadí mezi nejzajímavější příběhy archeologie. Plavidla měla zřejmě sloužit pro opulentní večírky a náboženské obřady.
Římský císař Gaius Caesar Augustus Germanicus známý jako Caligula (37–41) se rozhodl na posvátném jezeře Nemi, nacházejícím se asi 30 km jižně od Říma, postavit několik lodí, jak informuje například římský historik Suetonius (asi 69–122). Pozůstatky dvou z nich se v hlubinách dožily 20. století.
Na dně vypumpovaného jezera
O existenci lodí na dně jezera po staletí věděli hledači pokladů i rybáři, kteří čas od času při lovu v sítích objevili nějaký starověký artefakt. První pokusy o vyzvednutí lodí začaly již v době renesance, kdy italský kardinál Prospero Colonna (1452–1523) nechal z jezera vytáhnout různé předměty, mezi nimi bronzové ozdoby. Dostat celé konstrukce nad hladinu se mu však nepodařilo.
K úspěšnému vyzvednutí obou lodí došlo až ve dvacátých letech 20. století za vlády Benita Mussoliniho (1883–1945). Ten v roce 1927 zahájil velmi odvážný projekt vypuštění jezera za pomoci plovoucí plošiny s čerpadly. Pro tyto účely byl obnoven starý kanál z doby antického Říma. Po několika letech prací byla plavidla v letech 1930–1932 skutečně nalezena a vytažena na břeh. Vyzdvižení lodí se neobešlo bez komplikací, kdy se Italové potýkali s opětovným zaplavením dna jezera, čímž došlo k těžkému poškození některých částí.
Akce nicméně vyvolala mezinárodní senzaci. Velkým překvapením byl dobrý stav, ve kterém se plavidla dochovala. Při jejich převozu by ale hrozilo další poškození, a tak byla obě umístěna do speciálně vybudovaného muzea poblíž jezera Nemi.
První nalezená loď měla ve své době sloužit jako plovoucí chrám zasvěcený římské bohyni Dianě, jejíž svatyně se nacházela i na břehu jezera, kde se konaly slavnosti Nemoralia na její počest. Druhá loď byla údajně luxusní rezidencí na vodě, vybavenou všemi dostupnými výdobytky své doby.
Na stavbě plavidel se rozhodně nešetřilo, jak naznačují zachovalé bronzové sochy či zdokumentovaná výzdoba v podobě mozaik a obložení z mramoru. Obě technologicky propracované lodě dosahovaly délky přes 70 metrů a šířky okolo 20 metrů. Byly vybaveny pokročilými systémy, mezi něž patřila bronzová čerpadla na vodu, kotvy z železa a bronzu či složité mechanismy ke zdvihání stožárů. Ještě více fascinující však bylo zabudované podlahové vytápění a vodovodní rozvody, pojímající díky olověným trubkám jak studenou, tak teplou vodu.
Tragický zánik
Pokud bychom k jezeru Nemi zavítali dnes, Caligulovy lodě už bychom v místním muzeu nenašli. Během druhé světové války, když se v Itálii odehrávaly boje mezi Američany a německou armádou, totiž v květnu 1944 muzeum s oběma starověkými unikáty shořelo. Ačkoliv se tehdejší vyšetřovatelé snažili zamést pod koberec pravý důvod, jak katastrofa vznikla, a obvinili z požáru ustupující Němce, dnes víme, že se oheň s největší pravděpodobností rozšířil náhodou v důsledku zásahů amerického dělostřelectva.
Zničení lodí vyvolalo širokou kritiku. Italská vláda a archeologové označili tento čin za nenahraditelnou ztrátu pro světové kulturní dědictví. I když se během požáru podařilo zachránit některé artefakty, většina dřeva a původních dekorací byla nenávratně zničena.
Dnes se na místě dřívějšího muzea nachází zrekonstruovaná expozice, která zahrnuje zachráněné fragmenty plavidel, jejich repliky a moderní rekonstrukce. Celý příběh má ale otevřený konec, jelikož badatelé dle historických pramenů soudí, že se na dně jezera nacházejí pozůstatky ještě jedné lodi. Její objev je však zatím v nedohlednu.
