Co jsou to tzv. rádiové fénixy? Jak vznikají a kde je můžeme spatřit?

12.03.2022 - Michal Švanda

Kupy galaxií patří mezi největší gravitačně vázané struktury v kosmu. Mohou obsahovat i tisíce hvězdných ostrovů, množství horkého plynu a neviditelné skryté látky. A někdy také žhnoucí medúzu…

<p>Rádiový fénix ve tvaru medúzy pozorovatelný jen v úzkém pásu rádiového záření.</p>

Rádiový fénix ve tvaru medúzy pozorovatelný jen v úzkém pásu rádiového záření.


Reklama

V kupě galaxií Abell 2877, ležící zhruba 300 milionů světelných let od Země, radioastronomové takovou medúzu objevili. Je viditelná pouze v rádiovém záření, na šířku měří přes milion světelných let a kromě „těla“ z přehřátého plazmatu jsou dobře patrná i roztahující se „chapadla“, jež z něj vystupují. Objekt zaujal pozornost odborníků nejen svým vzhledem, ale také vlastnostmi. 

Většinu cílů pozorovatelných ve vesmíru v rádiové oblasti tvoří obvykle zdroje rádiového záření v širokém spektru. Medúzu v kupě Abell 2877 lze ovšem sledovat jen ve velmi úzkém pásu rádiového záření. Zmíněným vlastnostem odpovídají objekty označované jako rádiové fénixy. Tak jako mystický pták, který zahynul v záblesku plamenů a znovu vstal z popela, představují rádiové fénixy kosmické struktury, jež se rodí z vysokoenergetických explozí – například při značném vzestupu aktivity blízké černé díry. Miliony let pak postupně mizí, jak struktura expanduje a nabuzené elektrony ztrácejí energii. Posléze snad dojde k nové energizaci při další katastrofické události. 

TIP: Rádiové záblesky: Záhadné signály z kosmu

Fénixy se nezformují při každé silné explozi: Podmínkou je vznik mohutné rázové vlny, která významně stlačuje a znovu urychluje volné elektrony, jež do plynu tvořícího fénixe dodaly procesy v blízkém aktivním galaktickém jádře. Energizované elektrony se stanou dočasným zdrojem synchrotronového záření, které je detekováno na rádiových vlnových délkách.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dědeček kakadu

Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.

Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ HarrisonCC BY-SA 4.0)

Příroda

Čínská analýza vzorků měsíčního regolitu odhalila vodu uloženou v impaktovém skle. (foto: Wikimedia Commons, NielanderCC0 1.0)

Vesmír

Král Artuš v představě anglického malíře Charlese Ernesta Butlera. Zdá se, že předobrazem Artuše byl úspěšný vojevůdce, nebo dokonce několik vojevůdců toho jména. (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Kontaminované oční kapky mají tedy na svědomí již tři lidské životy a není vyloučeno, že se počet obětí bude ještě dál zvyšovat. (ilustrační foto: Unsplash, CC0)

Věda
Zajímavosti

Italští vojáci na Monte Grappa. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907