Ctnostná Maria Christina Rakouská: Zapomenutá habsburská princezna na španělském trůně
Byla prapravnučkou Marie Terezie a ostudu jí rozhodně neudělala. Maria Christina Rakouská si coby španělská královna a regentka vysloužila úctu svého lidu. Rodačku ze Židlochovic ale stíhala ve Španělsku jedna rána za druhou…
Proto je s podivem, jak málo znají její jméno v Rakousku či v dějinách habsburského rodu, kde je zmiňována jen okrajově. V nové vlasti si příliš radosti neužila. Zálety svého manžela raději přehlížela. Sama vedla tak ctnostný život, že ji přezdívali „Doña Virtudes“.
Maria Christina Habsbursko-Lotrinská (1858–1929) přišla na svět na zámku v Židlochovicích, který se dostal do soukromého vlastnictví Habsburků v roce 1822. Mohla tak vyrůstat v láskyplném prostředí bez palácových intrik a prožít tu spolu se svými sourozenci krásné dětství. I když občas rodina zajížděla i na císařský dvůr do blízké Vídně, na židlochovický zámek Maria Christina v dospělosti vzpomínala a svým dětem o něm často vyprávěla.
Marii Christině se dostalo stejně dobrého vzdělání jako jejím bratrům, což nebylo v té době obvyklé. Získala hluboké znalosti z filozofie a ekonomie, skvěle hrála na klavír a dobře malovala. K tomu měla i slušnou jazykovou výbavu. Kromě rodné němčiny se v osmnácti letech domluvila francouzsky, italsky, anglicky, maďarsky a také česky.
Ženich?
Sotva začala odrůstat dětským střevíčkům, došlo na svatební plány. Marii Christině i její matce Alžbětě by se asi nejvíc zamlouval stejně starý korunní princ Rudolf. Jenže ženit následníka trůnu s příbuznou ze stejného rodu? Ačkoli se tyto tradiční zvyklosti v habsburské praxi tolik nedodržovaly, v jejím případě zvítězil zdravý rozum.
Když pak ve svých dvanácti letech poznala Maria Christina španělského prince Alfonse, hned se do něj zamilovala. Seznámil je nejspíš její starší bratr Friedrich, neboť spolu studovali na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a přátelili se. Maria Christina snila o tom, že by se právě Alfons mohl jednou stát jejím manželem. Jenže ten měl od dětství oči jen pro svou krásnou sestřenici Marii de las Mercedes, vnučku posledního francouzského krále Ludvíka Filipa. A s tou se v lednu 1878 oženil – proti vůli španělské vlády i své matky Isabelly II.
Lid naopak sňatek mladého krále Alfonse XII. přijal s nadšením. Nejen pro nevěstinu krásu, ale především je těšil fakt, že se narodila v Madridu a vyrostla v Seville – její matka totiž pocházela ze Španělska. Štěstí však nemělo dlouhého trvání. Osmnáctiletá těhotná královna zemřela po pěti měsících manželství na břišní tyfus. Alfons se z toho zhroutil a do konce života pro svou lásku truchlil. Úplně se změnil. Choval se náladově a nešetřil cynismem. Žal utápěl v alkoholu, střídal milenky. Když na něj v srpnu 1878 spáchali atentát, kterému unikl jen o vlásek, začalo na něj jeho okolí tlačit, aby se znovu oženil a zplodil legitimního následníka trůnu.
Náhradní nevěsta
Ačkoli neměl Alfons nejmenší chuť do ženění, nakonec se podvolil. Mezi nabízenými nevěstami se objevila i mladinká Stefanie Belgická, pozdější manželka korunního prince Rudolfa. Arcivévodkyně Alžběta, matka Marie Christiny, se ale postarala o to, aby se nedostala do užšího výběru. Osobně odjela do Bruselu a belgické královně Marii Henriettě, své sestře, vysvětlila, že měla pro Alfonse už dříve vyhlédnutou Marii Christinu. Jeho láska a svatba s Mercedes sice její někdejší plány zhatily, ale jen načas…
Alfons se po krátkém váhání rozhodl. Na Marii Christinu, kterou viděl naposledy před pěti lety, si matně vzpomínal jako na příjemné děvče. Ona už v takový obrat ani nedoufala. Na Alfonse, jenž byl známým milovníkem krásných žen, při prvním setkání ve francouzských lázních Arcachon moc dobrý dojem neudělala. Zas taková krasavice z ní nevyrostla – do jeho zbožňované Mercedes měla zkrátka daleko! Jak později napsal Alfons své sestře, mnohem přitažlivější než nevěsta se mu zdála její matka.
Drsná realita
Svatba se nakonec uskutečnila v listopadu 1879. Empatická Maria Christina si předsevzala, že udělá vše pro to, aby udělala Alfonse znovu šťastného. Netušila, jak moc bude muset čelit nejen vzpomínkám na milovanou první ženu, ale i svým aktuálním rivalkám. Všichni si uvědomovali, že se z ženichovy strany jedná o sňatek z rozumu a plní ho jen z povinnosti. O avantýrách mladého krále se všeobecně vědělo. Nyní se o nich dozvěděla i Maria Christina. Bolelo ji to.
Vedle krátkodobých známostí si král vydržoval i jednu stálou milenku, operní pěvkyni Elenu Sanzovou. Přesto Maria Christina doufala, že co nejdříve porodí manželovi mužského potomka a tím si snad upevní své postavení na španělském dvoře.
Manželství nepatřilo mezi šťastné. Král si ale dobře uvědomoval své dynastické povinnosti, a tak svou choť pravidelně navštěvoval v její ložnici. Choval se k ní zdvořile a s úctou, ale naprosto chladně. Maria Christina tím nesmírně trpěla, protože toužila prožít stejně harmonické manželství, jaké měli její rodiče. Situace se zhoršila, když přivedla na svět dvě dcery, nikoli tolik očekávaného syna. Krále tím totálně zklamala! Naopak Elena Sanzová ve stejné době porodila králi dva chlapce.
To už ale pohár její trpělivosti přetekl! Nakonec se Marii Christině podařilo dosáhnout toho, že její rivalka i s dětmi musela opustit Madrid a přestěhovala se do Paříže. Moc si tím ale nepomohla! Rozzlobený Alfons si našel náhradu – zpěvačku Adelu Borghi. A přestal brát na manželku ohledy. Ta mu zpočátku hrozila skandálem. Sebere se a opustí Španělsko! Jenže pak se dozvěděla, že manželovy dny jsou sečteny, a tak nechala událostem volný průběh.
Vymodlený syn
Král Alfons XII. trpěl tuberkulózou. Nemoc však zpočátku úspěšně tajil. Poslední týdny strávil ve společnosti své milenky. Manželce zakázal přístup, nemohla se s ním ani rozloučit. Zhoubné nemoci podlehl 25. listopadu 1885, tři dny před svými osmadvacátými narozeninami. Zanechal po sobě řadu milenek, několik nemanželských dětí (vyloučených z následnictví), dvě legitimní dcery a vdovu Marii Christinu, která byla ve třetím měsíci těhotenství.
Královna byla prohlášena regentkou, aby se předešlo destabilizaci země. Následujících šest měsíců ji mimořádně stresovalo, ale v čele země si počínala skvěle. Všichni si oddechli, když 17. května 1886 porodila tolik vytouženého syna. Už v den narození se stal králem Alfonsem XIII. Jako regentka vládla Maria Christina do synových šestnáctých narozenin.
Nebylo to snadné období, protože v té době zažilo Španělsko 24 vládních krizí. Jako regentka musela jednat s velkým množstvím politiků, kteří se střídali na postech premiérů a ministrů. Vysloužila si nejen úctu španělského lidu, ale získala i pověst respektované evropské panovnice. Uznávala demokracii a striktně dbala na dodržování ústavního pořádku. Za Marie Christiny se na španělském dvoře neodehrávaly žádné skandály – naopak měl svou pověst nejnudnějšího panovnického sídla.
Alfonse XIII. prohlásili plnoletým 17. května 1902. Jeho matka si mohla oddechnout. Její regentství skončilo. I když vše podřídila synově výchově, nakonec z něj vyrostl stejný bonviván a záletník, jako byl kdysi jeho zesnulý otec Alfons XII. Geny se prostě nezapřely…
