Dánsko: Jak se žije v jedné z nejšťastnějších zemí světa

Vlajka Dánska, známa jako Dannebrog, je tvořena červeným podkladem a bílým skandinávským křížem sahajícím až ke krajům. Vlajka patří k nejstarším na světě − používala se již v roce 1219 a je nejstarší státní vlajkou, stále používanou nezávislým státem.

V roce 1973 se Dánsko společně s Irskem a Velkou Británií připojilo k tehdejšímu Evropskému hospodářskému společenství (EHS, dnešní EU), ale v následujících letech zůstávalo v otázkách další integrace velmi opatrné. Maastrichtská smlouva tak byla napoprvé v referendu z roku 1992 odmítnuta a teprve v opakovaném plebiscitu o rok později Dánové s ustanoveními souhlasili. Přitom však dostali čtyři výjimky z evropské legislativy. Dánská obezřetnost se opět projevila v roce 2000, kdy země v referendu odmítla euro a ponechala si svoji původní měnu – dánskou korunu.

Zpráva o štěstí

Zdá se, že přístup člena EU „stojícího stranou“ Dánsku svědčí. V rámci tzv. Zprávy o štěstí, kterou od roku 2012 vypracovává OSN, se stát několik let po sobě umístil na nejvyšší příčce žebříčku 155 zemí. Teprve letos skončil druhý těsně za Norskem.

TIP: Nejšťastnější zemí světa je dlouhodobě Dánsko: Proč právě tato severská země?

Při bodování si nejlépe vedly tamní oblasti vzdělávání, zdravotnictví, ochrany občanských svobod, demokratických práv, prosperity a lidského rozvoje. Stát se rovněž pyšní nejvyšší společenskou mobilitou na světě, vysokou mírou příjmové rovnosti, jednou z nejnižších úrovní korupce i vysokým příjmem na hlavu. V letošní Zprávě o štěstí obdrželo Dánsko 7,537 bodu z možných 10. Mimochodem, Česká republika obsadila 23. místo s 6,609 bodu.

Zobrazit na mapě Googlu

Časy se mění

V důsledku geografické izolace tvoří Dánové historicky velmi homogenní národ. Podobně jako u ostatních skandinávských států však migrace v posledních desetiletích výrazně roste a s tím se mění i postoj starousedlíků. O dřívějším přístupu k přistěhovalectví asi nejlépe svědčí fakt, že se v Dánsku vůbec nevedou statistiky o etnickém původu obyvatel. Nicméně minimálně od roku 2015, kdy se druhou nejsilnější partají stala pravicová populistická Dánská lidová strana (DLS), se imigrace a začlenění nově příchozích do společnosti změnilo v hlavní motiv veřejné debaty. 

Během vášnivých diskusí v parlamentu se zvažuje zákaz modlitebních místností na školách a univerzitách. DLS se snaží prosadit zákonnou povinnost slavit Vánoce, aby tak přistěhovalci prokázali, že jsou „skutečnými Dány“. Na podporu místní kultury a zvyků požádali radní města Randers na Jutském poloostrově jídelny ve státních školách, aby do menu pravidelně zařazovaly vepřové. Nejostřejší reakce však vyvolal případ muže, který byl letos odsouzen za rouhání – v roce 2015 totiž zveřejnil na Facebooku video, jak pálí korán. 

Jistota versus daně

Dánové jsou zvyklí na vysoký životní standard. Stát uplatňuje tzv. severský model, který kombinuje ekonomiku volného trhu s rozsáhlou veřejnou sociální péčí a značnou ochranou pracujících. V důsledku toho má Dánsko podle hodnocení Světové banky nejsvobodnější trh práce v Evropě. Zaměstnavatelé mohou bez omezení nabírat nové lidi a propouštět je. Pracující pak mají jistotu vysokých dávek v nezaměstnanosti. 

Novou firmu lze založit během několika hodin a s minimálními náklady. Neplatí ani žádná omezení přesčasů, takže společnosti mohou fungovat 24 hodin denně, 365 dní v roce. Druhou stranu mince představují daně. Například DPH v hodnotě 25 % tvoří neodčitatelnou daňovou položku a celkové daňové zatížení se pohybuje kolem 46 %.