Dávný předek: Nejstarší známý ještěr pochází z italských Alp

01.06.2018 - Stanislav Mihulka

Megachirella byla ctihodnou matkou všech dnešní ještěrů a hadů

<p>Scéna z oblasti dnešních Dolomitů, před cca 240 miliony let</p>

Scéna z oblasti dnešních Dolomitů, před cca 240 miliony let


Reklama

Ve středním triasu, asi před 240 miliony let žila Megachirella, plaz o velikosti chameleona. Vědci důkladně proskenovali pozůstatky tohoto tvora a zjistili, že to byl nejstarší známý šupinatý plaz, pradávný příbuzný dnešních ještěrů a hadů. Doposud jsme měli za to, že šupinatí plazi jsou asi o 70 milionů let mladší. Teď se zdá, že se objevili bezprostředně po a možná i těsně před největším vymíráním všech dob, které proběhlo na konci permu, před 252 miliony let.

Fosilie megachirelly byla objevena už před 20 lety, kdy ji našli v Dolomitech, v severovýchodní Itálii. Jak už to ale v podobných případech bývá, vědci odhalili skutečný význam nálezu až po mnoha letech.

TIP: Starý trik: Ještěři mohli odhazovat ocas již v prvohorách, před 289 miliony let

Tentokrát ovšem nešlo o žádnou náhodu. Paleontologové strávili stovky dní ve více než 50 muzeích a univerzitách, kde studovali fosilie i dnes žijící zástupce šupinatých plazů. Cílem jejich úsilí bylo lépe pochopit ranou evoluci těchto živočichů. A přitom narazili na megachirellu, která se pro ně stala sladkou odměnou za námahu.

  • Zdroj textu:

    IFL Science, Nature

  • Zdroj fotografií: Davide Bonadonna

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907