Dominikánská republika: První místo Nového světa

09.05.2013

Dominikánská republika je po Kubě druhým největším státem Karibiku a každý rok sem přijíždí mnoho turistů. Ti si určitě i při letmé návštěvě povšimnou například častých výpadků elektřiny a velkého množství haitských přistěhovalců

<p>Mladé dívky na tradičním karnevalu v Taínu.</p>

Mladé dívky na tradičním karnevalu v Taínu.


Reklama

Vlajka Dominikánské republiky má dvě verze – státní a civilní. Na státní vlajce je i středový emblém s biblí, zlatým křížem, čtyřmi dominikánskými vlajkami, oštěpy a s olivovou a palmovou větví

Dominikánská republika rozhodně nepatří k nejproslulejším zemím světa. Přitom právě tady začala jedna z nejvýznamnějších kapitol moderních dějin, když u břehů ostrova Hispaniola v roce 1492 přistál Kryštof Kolumbus. Tady vzniklo první stálé evropské osídlení a první španělské město v Novém světě. Podobně, jako byla kdysi dnešní Dominikánská republika evropskou branou k americkému světadílu, je dnes tento stát cestou k lepšímu životu pro přistěhovalce i z velmi vzdálených koutů planety.

Přistěhovalci z daleka i blízka

Ve 20. století se v zemi usadilo mnoho Arabů (zejména z Libanonu a Sýrie), Japonců, Korejců a také Číňanů, kteří utíkali před komunistickou armádou. Zdaleka nejvíce přistěhovalců ovšem pochází ze sousedního Haiti – jednoho z nejchudších států světa. Tamní populace rychle roste a podle dostupných údajů žije z téměř desíti milionů Haiťanů plných 80 % pod hranicí chudoby a 53 % z nich neumí číst a psát. Není divu, že je pro ně sousední Dominikánská republika zemí zaslíbenou. Většina z nich se sem dostává ilegálně: podle odhadů žije v zemi osm set tisíc až milion Haiťanů, kteří často obstarávají otrockou práci za minimální mzdu.

Vztah k Haiťanům je velice komplikovaný. Většina Dominikánců určitě vidí obrovskou chudobu sousední země. Vždyť například budoucí haitské matky v posledních týdnech těhotenství ilegálně překračují hranici, aby se jejich dítě bezpečně narodilo v dominikánské nemocnici. Statistiky uvádějí, že ze všech porodů v zemi je 22 % případů nutné přičíst na vrub právě Haiťankám, které jsou po porodu většinou vyhoštěny zpět na Haiti. Vůči lidem ze sousedního státu ovšem panuje jednoznačná rasová nesnášenlivost, která je i podle čelných představitelů státu jedním z velkých negativ, s nímž se země musí do budoucna vypořádat.

Elektřina bez omezení?

Nejen v porovnání se sousedním Haiti se Dominikánské republice hospodářsky daří. Po Kubě je druhou ekonomicky nejsilnější zemí v rámci celého Karibiku a Střední Ameriky. Primárně je domácí hospodářství závislé na přírodních zdrojích a sektoru služeb, jenž zaměstnává největší část ekonomicky aktivního obyvatelstva. Zemědělství ovšem nadále zůstává klíčovým zdrojem pro domácí spotřebu a hned po těžbě surovin z něj státu plynou druhé nejvyšší exportní zisky.

Snad největší brzdou ekonomického růstu jsou velmi časté výpadky elektrické energie. Dodávka elektřiny je nespolehlivá už od dob diktátora Rafaela Trujilla a 75 % distribuční sítě a souvisejících zařízení stále pochází z tohoto období – elektrické rozvody jsou tedy v průměru přinejmenším padesát let staré. Pozoruhodné je, že během Trujillova režimu (1930–1961) byla elektřina zavedena do mnoha měst, ale bezmála 95 % jí bylo odebíráno bez jakékoliv kontroly. Dodnes nemá asi polovina dominikánských domácností elektroměr. Za elektřinu proto buď platí fixní částku, nebo vůbec nic.

Očista od drog a praní peněz

Současný prezident Dominikánské republiky Leonel Fernandez Reyna byl poprvé zvolen v roce 2004 a vyhrál i další volby v roce 2008 a v květnu 2012. Mezi jeho zásluhy se počítá technologický posun země, na druhou stranu je administrativa stále obviňována z korupce.

Stát se musí vypořádat i s rozsáhlým organizovaným zločinem. Přes zemi totiž putuje velká část drog směřujících z Kolumbie do Evropy a USA (v roce 2004 hovořily odhady o 8 % z celkového množství). Je rovněž známo, že kolumbijské drogové kartely v Dominikánské republice s oblibou perou špinavé peníze. Zdá se však, že vůči těmto praktikám se dominikánská vláda snaží v poslední době zakročit.

Černá mnoha odstínů

Rasismus v Dominikánské republice přetrvává od dob španělské nadvlády. Rasový problém kulminoval v období režimu diktátora Trujilla, který s oblibou dával průchod nesnášenlivosti vůči Haiťanům, jež vinil z mnoha problémů. Rasová nesnášenlivost vůči „černým Haiťanům“ však vlastně nemá reálný základ. Podle průzkumu provedeného newyorskou Společností pro výzkum dominikánské společnosti má totiž 90 % současných Dominikánců západoafrické předky. Přitom sami sebe nevnímají jako černošské potomky a pro označení rasy a barvy kůže je v zemi používána široká škála výrazů: snědá, skořicová, olivová, pšeničná nebo dokonce tmavě bílá. 

Ramona Hernández, která výzkum vedla, vysvětluje: „Během Trujillova režimu byli lidé tmavé pleti diskriminováni, a tak si vyvinuli vlastní mechanismus, jak se systémem bojovat. Když se jich dnes zeptáte, jakého jsou vlastně původu, nikdy nepoužijí slovo černý nebo černoch.“

STRUČNÉ DĚJINY

Předtím než u ostrova Hispaniola, na jehož východní části dnes leží Dominikánská republika, přistála 6. prosince 1492 výprava Kryštofa Kolumba, nevěděla Evropa o existenci této části světa vůbec nic. Ostrov obývali indiáni Taínové, kteří jej rozdělili na pět království.

Cesta k nezávislosti

Sto let po příjezdu Španělů, pro něž byla Hispaniola odrazovým můstkem k dobývání Ameriky, byla většina původních obyvatel vybita zavlečenými infekčními nemocemi. Španělé si dělali nároky na celý ostrov, ale sídlili především na východě, kam v průběhu 16. století dovezli na plantáže cukrové třtiny mnoho afrických otroků. Na konci 17. století byl ostrov rozdělen na západní třetinu ovládanou Francouzi a východní dvě třetiny, kterým dominovali Španělé. V roce 1804 získala východní, španělská část (Haiti) samostatnost a v roce 1821 Haiťané obsadili i dnešní Dominikánskou republiku, která se osamostatnila až v roce 1844. Mezi lety 1861 a 1867 byla země ještě nakrátko pod vládou Španělů. První desetiletí samostatnosti se odehrála ve znamení diktátorských režimů, nestability a nepokojů.

Strážní věž Spojených států

Roku 1916 obsadily ostrov Spojené státy americké, které se bály německé intervence zejména v souvislosti s plánovanou stavbou Panamského průplavu. Okupace trvala do roku 1924. Výraznou postavou následujících let byl diktátor Rafael Trujillo, který se ujal vlády vojenským převratem v roce 1930 a vládl až do roku 1961, kdy byl zabit atentátníky. Spojené státy se ještě jednou vložily do dění na ostrově v roce 1965, kdy chtěl prezident Johnson zabránit nástupu komunismu. Prezident Balaguer (1966–1978) byl kritizován za rostoucí rozdíly mezi chudými a bohatými. Do čela státu se vrátil i v letech 1986–1996, ale odešel poté, co zmanipuloval volby v roce 1994 a pod mezinárodním tlakem byl nucen vyhlásit nové.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: asi 10 milionů, tedy skoro stejně jako ČR
Věková struktura: 29,5 % děti do 15 let, 6,5 % obyv. starších než 65 let, polovina obyv. mladších než 26,1 let
Městské obyvatelstvo: 69 %; etnické složení: míšenci 73 %, běloši 16 %, černoši 11 %
Náboženství: křesťané 95 %, ostatní 5 %
Jazyky: španělština
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 42,2 %
Gramotnost: 87 %
Nezaměstnanost: 30,3 %

Politika

Typ vlády: republika
Samostatnost: 27. února 1844 (předtím pod kontrolou Haiti)
Hlava státu: prezident Leonel Fernandez Reyna, viceprezident Rafael Albuquerque de Castro (oba od 16. srpna 2004), prezident je zároveň šéfem vlády
Volby: prezident a viceprezident jsou voleni na čtyři roky v rámci všelidového hlasování na společném volebním lístku a mohou zvítězit ve dvou po sobě jdoucích obdobích; poslední volby byly v květnu 2012, následující by se měly odehrát v roce 2016

Ekonomika

HDP na hlavu: 9 300 USD (odhad z r. 2011)
Měna: dominikánské peso (DOP), 1 dolar = asi 39 peso, 1 koruna = asi 2 pesa.

GEOGRAFIE

Rozloha: 48 670 km², tedy skoro stejně jako Slovensko
Délka pobřeží: 1 288 km
Hranice: 360 km (s Haiti)
Charakter území: rozeklaná vrchovina a hory s úrodnými údolími
Podnebí: tropické přímořské s malými sezónními odchylkami teplot
Teploty (°C) v Santo Domingu: během celého roku 20–23 (noc)/29–32 (den)
Nejnižší a nejvyšší bod: Lago Enriquillo (−46 m) / Pico Duarte (3 175 m)

Reklama

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost 15/12
  • Zdroj fotografií:
    Zdroj fotografií wysiwyg: 

    Shutterstock




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Příslušníci americké námořní pěchoty ve Vietnamu, kde docházelo k desítkám případů fraggingu. (foto: Wikimedia Commons, U.S. Marines, CC0)

Válka

Archeologové se domnívají, že reliéf znázorňuje náčelníka, který se během rituálu nachází v transu a předvádí řev jaguára. (foto: Centro INAH TabascoCC0)

Věda

Hraje i svítí

Numi 2 | kde: USA | cena: 135 tisíc korun 

Zatímco jiné toalety překvapují vzhledem, tvarem či použitými materiály, cena modelu Numi 2 od společnosti Kohler odráží jeho funkčnost. Záchod dostal do vínku pohybové senzory, a automaticky tak zvedá poklop. Prkénko je samozřejmě vyhřívané a nastavit si lze také následnou očistu, tedy teplotu proudu vody a vysoušení teplým vzduchem. Pokud navíc při „sezeních“ očekáváte specifickou atmosféru místnosti, jistě vás potěší, že Numi 2 nabízí volitelné osvětlení a bluetooth reproduktor, který vám přehraje oblíbenou hudbu. (foto: Profimedia)

Revue

Vizualizace budoucí ruské vesmírné stanice. (foto: Roskosmos, CC0)

Vesmír
Zajímavosti

Dobrodružství jeho všedního života by nejspíš vydalo na desítky autobiografických románů, on však o sobě napsal jen jediný: knihu Storia della mia vita – Dějiny mého života. (foto: Wikimedia Commons, Kelly GalbraithCC BY-SA 4.0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907