Dominikánská republika: První místo Nového světa

09.05.2013

Dominikánská republika je po Kubě druhým největším státem Karibiku a každý rok sem přijíždí mnoho turistů. Ti si určitě i při letmé návštěvě povšimnou například častých výpadků elektřiny a velkého množství haitských přistěhovalců

<p>Mladé dívky na tradičním karnevalu v Taínu.</p>

Mladé dívky na tradičním karnevalu v Taínu.


Reklama

Vlajka Dominikánské republiky má dvě verze – státní a civilní. Na státní vlajce je i středový emblém s biblí, zlatým křížem, čtyřmi dominikánskými vlajkami, oštěpy a s olivovou a palmovou větví

Dominikánská republika rozhodně nepatří k nejproslulejším zemím světa. Přitom právě tady začala jedna z nejvýznamnějších kapitol moderních dějin, když u břehů ostrova Hispaniola v roce 1492 přistál Kryštof Kolumbus. Tady vzniklo první stálé evropské osídlení a první španělské město v Novém světě. Podobně, jako byla kdysi dnešní Dominikánská republika evropskou branou k americkému světadílu, je dnes tento stát cestou k lepšímu životu pro přistěhovalce i z velmi vzdálených koutů planety.

Přistěhovalci z daleka i blízka

Ve 20. století se v zemi usadilo mnoho Arabů (zejména z Libanonu a Sýrie), Japonců, Korejců a také Číňanů, kteří utíkali před komunistickou armádou. Zdaleka nejvíce přistěhovalců ovšem pochází ze sousedního Haiti – jednoho z nejchudších států světa. Tamní populace rychle roste a podle dostupných údajů žije z téměř desíti milionů Haiťanů plných 80 % pod hranicí chudoby a 53 % z nich neumí číst a psát. Není divu, že je pro ně sousední Dominikánská republika zemí zaslíbenou. Většina z nich se sem dostává ilegálně: podle odhadů žije v zemi osm set tisíc až milion Haiťanů, kteří často obstarávají otrockou práci za minimální mzdu.

Vztah k Haiťanům je velice komplikovaný. Většina Dominikánců určitě vidí obrovskou chudobu sousední země. Vždyť například budoucí haitské matky v posledních týdnech těhotenství ilegálně překračují hranici, aby se jejich dítě bezpečně narodilo v dominikánské nemocnici. Statistiky uvádějí, že ze všech porodů v zemi je 22 % případů nutné přičíst na vrub právě Haiťankám, které jsou po porodu většinou vyhoštěny zpět na Haiti. Vůči lidem ze sousedního státu ovšem panuje jednoznačná rasová nesnášenlivost, která je i podle čelných představitelů státu jedním z velkých negativ, s nímž se země musí do budoucna vypořádat.

Elektřina bez omezení?

Nejen v porovnání se sousedním Haiti se Dominikánské republice hospodářsky daří. Po Kubě je druhou ekonomicky nejsilnější zemí v rámci celého Karibiku a Střední Ameriky. Primárně je domácí hospodářství závislé na přírodních zdrojích a sektoru služeb, jenž zaměstnává největší část ekonomicky aktivního obyvatelstva. Zemědělství ovšem nadále zůstává klíčovým zdrojem pro domácí spotřebu a hned po těžbě surovin z něj státu plynou druhé nejvyšší exportní zisky.

Snad největší brzdou ekonomického růstu jsou velmi časté výpadky elektrické energie. Dodávka elektřiny je nespolehlivá už od dob diktátora Rafaela Trujilla a 75 % distribuční sítě a souvisejících zařízení stále pochází z tohoto období – elektrické rozvody jsou tedy v průměru přinejmenším padesát let staré. Pozoruhodné je, že během Trujillova režimu (1930–1961) byla elektřina zavedena do mnoha měst, ale bezmála 95 % jí bylo odebíráno bez jakékoliv kontroly. Dodnes nemá asi polovina dominikánských domácností elektroměr. Za elektřinu proto buď platí fixní částku, nebo vůbec nic.

Očista od drog a praní peněz

Současný prezident Dominikánské republiky Leonel Fernandez Reyna byl poprvé zvolen v roce 2004 a vyhrál i další volby v roce 2008 a v květnu 2012. Mezi jeho zásluhy se počítá technologický posun země, na druhou stranu je administrativa stále obviňována z korupce.

Stát se musí vypořádat i s rozsáhlým organizovaným zločinem. Přes zemi totiž putuje velká část drog směřujících z Kolumbie do Evropy a USA (v roce 2004 hovořily odhady o 8 % z celkového množství). Je rovněž známo, že kolumbijské drogové kartely v Dominikánské republice s oblibou perou špinavé peníze. Zdá se však, že vůči těmto praktikám se dominikánská vláda snaží v poslední době zakročit.

Černá mnoha odstínů

Rasismus v Dominikánské republice přetrvává od dob španělské nadvlády. Rasový problém kulminoval v období režimu diktátora Trujilla, který s oblibou dával průchod nesnášenlivosti vůči Haiťanům, jež vinil z mnoha problémů. Rasová nesnášenlivost vůči „černým Haiťanům“ však vlastně nemá reálný základ. Podle průzkumu provedeného newyorskou Společností pro výzkum dominikánské společnosti má totiž 90 % současných Dominikánců západoafrické předky. Přitom sami sebe nevnímají jako černošské potomky a pro označení rasy a barvy kůže je v zemi používána široká škála výrazů: snědá, skořicová, olivová, pšeničná nebo dokonce tmavě bílá. 

Ramona Hernández, která výzkum vedla, vysvětluje: „Během Trujillova režimu byli lidé tmavé pleti diskriminováni, a tak si vyvinuli vlastní mechanismus, jak se systémem bojovat. Když se jich dnes zeptáte, jakého jsou vlastně původu, nikdy nepoužijí slovo černý nebo černoch.“

STRUČNÉ DĚJINY

Předtím než u ostrova Hispaniola, na jehož východní části dnes leží Dominikánská republika, přistála 6. prosince 1492 výprava Kryštofa Kolumba, nevěděla Evropa o existenci této části světa vůbec nic. Ostrov obývali indiáni Taínové, kteří jej rozdělili na pět království.

Cesta k nezávislosti

Sto let po příjezdu Španělů, pro něž byla Hispaniola odrazovým můstkem k dobývání Ameriky, byla většina původních obyvatel vybita zavlečenými infekčními nemocemi. Španělé si dělali nároky na celý ostrov, ale sídlili především na východě, kam v průběhu 16. století dovezli na plantáže cukrové třtiny mnoho afrických otroků. Na konci 17. století byl ostrov rozdělen na západní třetinu ovládanou Francouzi a východní dvě třetiny, kterým dominovali Španělé. V roce 1804 získala východní, španělská část (Haiti) samostatnost a v roce 1821 Haiťané obsadili i dnešní Dominikánskou republiku, která se osamostatnila až v roce 1844. Mezi lety 1861 a 1867 byla země ještě nakrátko pod vládou Španělů. První desetiletí samostatnosti se odehrála ve znamení diktátorských režimů, nestability a nepokojů.

Strážní věž Spojených států

Roku 1916 obsadily ostrov Spojené státy americké, které se bály německé intervence zejména v souvislosti s plánovanou stavbou Panamského průplavu. Okupace trvala do roku 1924. Výraznou postavou následujících let byl diktátor Rafael Trujillo, který se ujal vlády vojenským převratem v roce 1930 a vládl až do roku 1961, kdy byl zabit atentátníky. Spojené státy se ještě jednou vložily do dění na ostrově v roce 1965, kdy chtěl prezident Johnson zabránit nástupu komunismu. Prezident Balaguer (1966–1978) byl kritizován za rostoucí rozdíly mezi chudými a bohatými. Do čela státu se vrátil i v letech 1986–1996, ale odešel poté, co zmanipuloval volby v roce 1994 a pod mezinárodním tlakem byl nucen vyhlásit nové.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: asi 10 milionů, tedy skoro stejně jako ČR
Věková struktura: 29,5 % děti do 15 let, 6,5 % obyv. starších než 65 let, polovina obyv. mladších než 26,1 let
Městské obyvatelstvo: 69 %; etnické složení: míšenci 73 %, běloši 16 %, černoši 11 %
Náboženství: křesťané 95 %, ostatní 5 %
Jazyky: španělština
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 42,2 %
Gramotnost: 87 %
Nezaměstnanost: 30,3 %

Politika

Typ vlády: republika
Samostatnost: 27. února 1844 (předtím pod kontrolou Haiti)
Hlava státu: prezident Leonel Fernandez Reyna, viceprezident Rafael Albuquerque de Castro (oba od 16. srpna 2004), prezident je zároveň šéfem vlády
Volby: prezident a viceprezident jsou voleni na čtyři roky v rámci všelidového hlasování na společném volebním lístku a mohou zvítězit ve dvou po sobě jdoucích obdobích; poslední volby byly v květnu 2012, následující by se měly odehrát v roce 2016

Ekonomika

HDP na hlavu: 9 300 USD (odhad z r. 2011)
Měna: dominikánské peso (DOP), 1 dolar = asi 39 peso, 1 koruna = asi 2 pesa.

GEOGRAFIE

Rozloha: 48 670 km², tedy skoro stejně jako Slovensko
Délka pobřeží: 1 288 km
Hranice: 360 km (s Haiti)
Charakter území: rozeklaná vrchovina a hory s úrodnými údolími
Podnebí: tropické přímořské s malými sezónními odchylkami teplot
Teploty (°C) v Santo Domingu: během celého roku 20–23 (noc)/29–32 (den)
Nejnižší a nejvyšší bod: Lago Enriquillo (−46 m) / Pico Duarte (3 175 m)

Reklama

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost 15/12
  • Zdroj fotografií:
    Zdroj fotografií wysiwyg: 

    Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Horké chvíle na orbitě v podání filmu Gravitace. Bez ochrany skafandru by kosmonauti ztratili vědomí za patnáct sekund.

Vesmír

Průměrná nosnice dává ročně 320 vajec, ale stavbou těla není podobné zátěži uzpůsobená.

Zajímavosti

Viktoriánské ženy musely dodržovat přísná módní pravidla. Pas si stahovaly korzetem a krinolíny naopak roztahovaly obručemi.

Historie

Fritz Julius Lemp (vlevo) v družném hovoru s kontradmirálem Karlem Dönitzem .

Válka

Bakteriofág (odvozený ze slov bakterie a fagein – řecky „jíst“), zkráceně fág, je obecný název pro virus infikující bakterie.

Věda

Historický střed města Trogir byl roku 1997 zařazen na seznam Světového dědictví UNESCO díky své mimořádné architektonické kontinuitě výstavby města.

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907