Galapágy: V laboratoři evoluce nejsou turisté vítáni

16.02.2020

Galapágy leží přímo na rovníku uprostřed Tichého oceánu a vysloužily si nespočet přízvisek. K poetickým názvům jako „Jurský park Pacifiku“ nebo „laboratoř evoluce“ přímo vybízejí: Na světě totiž neexistuje podobně specifické místo. Poté, co na ostrovy v 19. století zavítal Darwin, se staly zemí zaslíbenou pro biology

<p>Až metr dlouhý a deset kilogramů vážící <strong>leguán galapážský</strong> se živí převážně kaktusy. Vyskytuje se na šesti z 19 ostrovů v odhadovaném počtu 5 000–10 000 jedinců.</p>

Až metr dlouhý a deset kilogramů vážící leguán galapážský se živí převážně kaktusy. Vyskytuje se na šesti z 19 ostrovů v odhadovaném počtu 5 000–10 000 jedinců.


Reklama

Historie trojbarevné standarty je překvapivě dlouhá, její vznik se datuje až do roku 1851. Všechny zvolené barvy se vztahují k přírodním podmínkám:  Modrá představuje oceán s jeho bohatým životem, zelená reprezentuje plodnost místní vysočiny a prostřední bílý pruh má symbolizovat jistou prázdnotu suchých nížin. Galapážská vlajka se shoduje se standartou afrického státu Sierra Leone.

Od chvíle, kdy loď se slavným přírodovědcem zakotvila u břehů vulkanického souostroví, uplyne brzy dvě stě let. I v dnešním návštěvníkovi však unikátnost místní fauny a flóry zřejmě vyvolá úžas, jaký zakusil také šestadvacetiletý Charles Darwin. Právě na základě svého několikatýdenního pobytu zformuloval mladý badatel základy proslulé evoluční teorie (viz Darwinovy pěnkavy). Vděčil za to mimo jiné stovkám odebraných vzorků, jež si pro bližší zkoumání odvezl do Británie. 

Něco takového by však dnes již vědci udělat nemohli. Území tzv. želvích ostrovů – jak zní doslovný překlad španělského názvu Galápagos archipiélago – tvoří totiž s výjimkou pouhých 3 % přírodní rezervace, zapsaná roku 1987 na seznam UNESCO. Platí tam mimo jiné přísný zákaz vývozu rostlin či zvířat, v okolních vodách není dovoleno rybařit, a na žádném z 19 ostrovů si nelze dokonce ani zapálit cigaretu. Všechna opatření mají jediný, pochopitelný cíl: chránit křehký ekosystém, jenž se v uplynulých stovkách tisíc let zakonzervoval díky izolaci od okolního světa. Nejbližší pevninu představuje zhruba 1 000 km vzdálené pobřeží Ekvádoru, pod jehož správu Galapágy náležejí.

Turisté (nejsou) vítáni

Ani přísná nařízení však neodradí turisty, jejichž počty navíc stále rostou. Loni jich na ostrovy zavítalo 275 tisíc, o 14 % víc než v předchozím roce. Zároveň se jednalo zhruba o desetinásobek místních obyvatel, soustředěných z velké části ve městě Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz. Všichni návštěvníci si pochopitelně touží odvézt na památku fotografii některého z 50 ostrovních endemických živočichů (nemluvě o více než 500 výhradně místních rostlinných druhů). Získat podobný snímek není těžké: V průběhu evoluce totiž galapážská zvířata neměla příležitost vypěstovat si instinktivní strach z člověka, takže se k nim lze přiblížit doslova na dosah ruky. 

Většinou jsou také něčím specifická: Místní leguáni umějí plavat, tučňáci galapážští představují jediné tropické zástupce svého druhu a v okolních vodách se vyskytuje nejvyšší koncentrace žraloků ze všech světových moří. Řada živočichů dosahuje gigantických rozměrů, ať už jde o obří rejnoky, čtvrttunové želvy sloní či kormorány galapážské, kteří vzhledem ke své hmotnosti jako jediní mořští ptáci nedokážou létat. Správci národního parku však masový příliv návštěvníků nevidí právě rádi. Navzdory tomu, že ekvádorský prezident vyhlásil turistiku za pilíř příjmů státní kasy, usilují úřady na Galapágách o uzákonění maximálně 245 tisíc turistů ročně. 

Darwinovy pěnkavy

Ze všech pozoruhodných zástupců zvířecí říše fascinovaly Charlese Darwina na Galapágách úplně nejvíc zdánlivě obyčejné pěnkavy. Žije jich tam až 13 druhů a funguje mezi nimi silná rivalita. Boj o omezené potravinové zdroje podnítil vznik překvapivě rozmanitých strategií, jak získat konkurenční převahu. Právě Darwin si všiml, že se u drobných ptáků na základě množství dostupných semen poměrně rychle mění velikost zobáků. Pozorování ho inspirovala k myšlence, že evoluce prostřednictvím přirozeného výběru umožňuje přežít a rozmnožit se především jedincům, kteří se lépe adaptují na proměnlivé podmínky.

STRUČNÉ DĚJINY

Historie ostrovů se začala psát již před pěti miliony let, kdy se vlivem tektonické sopečné aktivity vynořily z moře. Dlouhodobá izolace pak umožnila postupný vývoj unikátního ekosystému, nenarušovaného přítomností lidí. Galapágy zůstaly neobydlené až do příchodu Evropanů v 16. století. Podle některých archeologických nálezů ovšem nelze vyloučit, že tam ještě v předkolumbovské éře dopluli obyvatelé Jižní Ameriky, aniž by se však v místě trvale usadili.

Pirátská základna

V březnu 1535 na ostrovy se svou flotilou náhodou zavítal panamský biskup Tomás de Berlanga, při plavbě z Panamy do Peru. Protože však neměl objevitelské ambice, na mapy se souostroví dostalo až o čtyřicet let později, kdy jej zakreslila dvojice holandských kartografů jako Insulae de los Galepagos (tedy „želví ostrovy“), aniž by ovšem badatelé projevili hlubší zájem o jejich prozkoumání. 

V průběhu 18. století si pak britští piráti vytvořili na Galapágách zázemí pro výpravy proti španělským flotilám. Používali je jako úkryt uloupené kořisti a současně v okolních vodách lovili velryby. Za prvního osadníka se dnes považuje Ir Patrick Watkins, žijící v letech 1807–1809 na ostrově Floreana.

Od zločinců k vědcům

Roku 1820 započala ekvádorská kolonizace Galapág. První guvernér José Villamil založil dnešní hlavní město Puerto Baquerizo Moreno a počet stálých obyvatel od té doby pomalu narůstal. Nápad proměnit území v trestaneckou kolonii však nevyšel – plánovaná převýchova zločinců se totiž ukázala jako nereálná. 

Ve 20. století budily Galapágy stále větší zájem vědecké komunity, která si uvědomovala jejich výjimečný význam. Na její popud vyhlásila ekvádorská vláda v roce 1959 ostrovy za národní park a o necelých 30 let později se začlenily na seznam UNESCO. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: 26 640; očekávaná doba dožití: 69,3 roku; prům. počet dětí: 2,49 na ženu; věková struktura: 31 % obyv. do 19 let, 7,45 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Puerto Baquerizo Moreno má 6 670 obyv.; náboženství: 77 % římští katolíci, 14 % protestanti, 7 % ateisté, 2 % ostatní; oficiální jazyk: španělština; obyv. pod hranicí chudoby: 24 %; gramotnost: 94 %.

Politika

Státní zřízení: ekvádorská provincie; guvernér: Jorge Torres; volby: guvernéry jednotlivých provincií jmenuje ekvádorský prezident.

Ekonomika

HDP na hlavu: Ekvádor – 11 500 USD (odhad z r. 2018; ČR – 39 740 USD); měna: americký dolar, s kurzem 1 : 23 Kč.

GEOGRAFIE

Rozloha: 8 010 km² (o něco víc než Jihomoravský kraj); charakter území: ostrovy se nacházejí přímo na zlomu tektonických desek, tvoří je kuželovité sopky a povrch pokrývají černé lávové kameny; podnebí: rovníkové; studený Humboldtův proud však ochlazuje okolní oceán a přináší časté mrholení a mlhy; min. noční / max. denní teploty (°C) v Puerto Baquerizo Moreno: leden–březen 22–24/30–31, duben–červen 21–24/26–31, červenec–září 19/26, říjen–prosinec 20–22/27–29; nejnižší a nejvyšší bod: Pacifik (0 m) / sopka Wolf (1 707 m). 

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Neobvykle chladné a vlhké počasí na počátku 20. století bylo nakonec horší, než všechny nové zbraně, včetně kulometů, tanků nebo bojových plynů.

Věda

Nádvoří univerzity v Córdobě stále dokládá někdejší vliv jezuitů na vzdělání, náboženství i kulturu.

Zajímavosti

V loňském roce získala Daisy ocenění Young Achiever for Arts, udělované výjimečným mladým lidem z hrabství Yorkshire.

Revue

Syrtis Major připomíná svým klínovitým tvarem černý kontinent vzhůru nohama.

Vesmír

Detail křídla s osmi řízenými střelami Ataka-V a raketnicí pro 20 neřízených střel S-8.

Válka
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907