Mužská tvář v proměnách staletí: Vousy značily moudrost, jindy byly považovány za projev barbarství

Tvář jako huňatý medvěd

• dlouhý plnovous | Reginald Pole

Historicky nejběžnější a stylově nejjednodušší druh vousu představuje pořádná huňatá „hrouda“. Její vytvoření nevyžaduje nic jiného než čas a vysoký výtlak testosteronu – přičemž obojího se mužům v dávné minulosti dostávalo požehnaně. Masivní porost se stal symbolem dominance i síly a objevuje se na vyobrazeních všech „bohů otců“ – od řeckého Dia a severského Ódina po biblického Stvořitele, jak jej zpodobnil Michelangelo nebo třeba básník a malíř William Blake. Vždy jde o archetyp svalnatého vyzrálého muže obdařeného moudrostí, zkrátka ideál, ke kterému se vztahují muži všech věků. 

Mnohem přízemnější součást této honosné mytologie tvoří fakt, že se podobný vous velmi těžko udržuje. Kdo ho nosil, ví – drobky z jídla, nudle z polévky či zežloutnutí po kouři z cigaret vídáme v podobných porostech i dnes. Naši předkové pak ve své „pýše“ navíc nedobrovolně ukrývali vši a blechy. Přísná údržba je tedy naprosto nevyhnutelná: Například spartští vojáci si vlasy i vousy česali v rámci rituální přípravy před bitvou, přičemž neupravené vousy znamenaly v celém Řecku a Persii sociální stigma, jež si mohli dovolit jen protisystémoví filozofové jako Sokrates.

Populárnímu stylu udělal v antickém světě přítrž dobyvatel Alexander Makedonský. Při modernizaci své armády přikázal vojákům oholit se dohladka, aby je nepřítel nemohl za vousy chytat. Móda hladkých tváří se pak spolu s tažením jeho vojska ujala po celém tehdejším světě a stala se novým standardem společenských elit. Nastoupila tak doba bezvousých Římanů a přetrvala prakticky až do pozdní fáze impéria. (ilustrace: Wikimedia Commons, Sebastiano del Piombo, PDM 1.0)

Charlieho lakýrnický knír

• lakýrnický knírek | Charles Chaplin

Asi žádný porost tváře v dějinách nezískal tak špatnou pověst jako lakýrnický knírek neboli muška… Adolf Hitler nosil ještě na počátku první světové války velký knír po vzoru německého císaře Viléma. V zákopech však bylo náročné jej udržovat, a proto zvolil praktický malý knírek, který se zrodil v USA koncem 18. století a těšil se oblibě u manuálně pracujících.

Za svůj ho přijali také komici Charlie Chaplin a Oliver Hardy, přičemž do Evropy se dostal právě díky filmu a začalo se mu přezdívat „lakýrnický“ – nehrozilo totiž, že by si jej natěrači při práci omylem namočili do barvy. (foto: Wikimedia Commons, Essanay Studios, PDM 1.0)

Ozdoba pro smích

• krční vous | Nero

Jedná se zřejmě o nejvíc zesměšňovaný styl porostu – snad proto, že si ho majitel pěstuje výhradně na krku, což eliminuje hlavní přednost vousů v podobě překrytí jinak málo vyvinuté brady. Historicky nejslavnějším nositelem popsané „nádhery“ se stal římský císař Nero, zatímco v relativně nedávných dobách bychom ji našli například u slovenského obrozence Ľudovíta Štúra. A dnes „neckbeard“ v anglicky mluvícím světě znamená synonymum pro sociálně izolované mladé muže. (zdroj: Salva Ruano, Césares de Roma, CC BY 4.0)

Císařovy nové licousy

• licousy | František Josef I.

Žádný jiný styl nedefinuje estetiku střední Evropy tak jako licousy po stranách tváře propojené s knírem. Jejich ikonickým nositelem se stal rakouský císař František Josef I. a zmíněná ozdoba se proměnila v nutnou výbavu každého respektovaného měšťana i říšského úředníka. Na americkém kontinentu ji zas proslavil unijní generál Ambrose Burnside. Šlo ovšem o globální hit: Svých licousů si v téže době velmi považoval také nepálský premiér Mathabarsingh Thapa. (foto: Wikimedia Commons, Carl Pietzner, PDM 1.0)

Pouze pro znalce

• řídítka | Hercule Poirot

Úprava kníru, které se s láskou říká „řídítka“ – neboť připomíná zmíněnou součást obstarožního bicyklu – je jen pro znalce. Vyžaduje totiž nesmírnou péči, pravidelné zastřihávání a každé ráno také formování špiček pomocí vosku. Řídítka nosilo nemálo historických osobností, ale jejich nejslavnějším majitelem se stala postava fiktivní: detektiv Hercule Poirot z pera spisovatelky Agathy Christie, kterého nesmrtelně ztvárnil anglický herec David Suchet. (foto: Profimedia)

Vousy? Barbarské!

Vousy bývaly projevem svobody a jejich úprava v málo centralizovaných společnostech podléhala nejen zvyku, ale také osobnímu vkusu nositele. Jste keltský válečník a toužíte si zaplést do vousů korálky? Jen račte!

Čím více však společnost tlačí na disciplínu a podřízenost vyšší autoritě, tím tvrději podobné excesy potírá. Asi proto nepřekvapí, že římská armáda vousy kompletně zakázala jako „barbarské“ a nařízení platilo až do éry císaře Marka Aurelia ve 2. století, jenž si plnovous oblíbil.

Podobně přísně dnes porost reguluje americká armáda a dovoluje pouze knír, který nepřesahuje horní ret ani nevyčuhuje po stranách. České předpisy jsou mírnější a umožňují nosit i vousy či kotlety, ale ne delší než dva centimetry. 

Není tedy divu, že každý akční voják touží po vstupu do speciálních jednotek, kde panuje ohledně vousů větší volnost. Mnoho „speciálů“ tak například na mise v Afghánistánu vyráželo nejen v nepředpisových teniskách, ale také s pořádně ježatým porostem tváře. (foto: Shutterstock)